Knižni stránky

Kapitola 4

Oblečen do lehoučkého oděvu a černého svrchního pláště, jehož kápi měl nasazenou proti hustému lijáku, kráčel Darth Maul po hlavní ulici městečka, které vystavěla společnost Lommite Limited - uprostřed toho, co kdysi bývávalo neprostupným deštným pralesem. Pod pláštěm se skrýval jílec dvoučepelového světelného meče, připnutý k pásku tak, aby byl na dosah, kdyby jej Maul potřeboval. Na Dorvalle působila gravitace o něco menší, než byl sithský učedník zvyklý, takže se pohyboval s obzvláštní elegancí.
Mezi sítí betonových ulic se rozkládalo město jako změť sériově smontovaných domů a pokřivených dřevěných staveb. Mnohým z nich scházely transpariocelové výplně oken. Ze vchodů do rozmanitých jídelen a kantýn se linula hudba, po vyvýšených chodnících se opile potácely bytosti nejrůznějšího vzhledu. Místo mělo nádech hraničních měst z odlehlých hvězdných soustav, obsahovalo běžnou směsici humanoidů s jinými rasami a staršími typy droidů; bylo sterilní a zároveň nesmírně špinavé; vedle vozidel s repulzorovými motory se tu namáhala čtyřnohá a šestinohá tažná zvířata.
Obyvatelé, kteří buď pracovali u Lommite Limited nebo okrádali její zaměstnance, vyzařovali odstup od zákonů, jež regulovaly život na planetách Jádra. Zároveň z nich čišela otrocká nádeničina a bída.
Na Coruscantu tvorové proudili hned tím, hned oním směrem, jenže tím něco sledovali. Zde panovala atmosféra bezcílnosti a života plného náhod. Jako by se ty bytosti, které se tu narodily nebo sem přijely za nějakým účelem, ponořily navěky do hlubin. Podobaly se příživníkům z nejspodnějších úrovní Coruscantu, kde nevládl zákon – zdálo se, že přijímají vše, co jim život přichystá, místo aby vzaly osud do vlastních rukou a obrátily jej ve svůj prospěch.
To odhalení Maula fascinovalo stejnou měrou, jako ho deprimovalo. Dospěl k rozhodnutí, že potřebuje nahlédnout do věcí pod povrchem.
Vzduch byl ztěžklý vlhkostí a horkem, z okolního lesa se ozývalo různé bzučení a cvrkání, které tvořilo zvukové pozadí. Maul vnímal koloběh života, princip útok nebo útěk, nikdy nekončící boj o přežití. A les přenesl něco ze sebe i na město. Protože i zde žily bytosti, které se neštítily lovit a zabíjet, aby jejich tělo dostalo požadovanou výživu. Takové případy mělo upravovat jakési pozlátko zákona, ale pod tím pozlátkem číhala mnohem primitivnější morálka. Ta dovolovala soupeřům, aby si vyřídili své záležitosti beze strachu, že se do toho budou míchat strážci pořádku, soudci - nebo ještě hůř, rytíři Jedi.
Mizerný život.
Maul vymrštil pravou ruku a chytil jakýsi letící hmyz; vešel se mu akorát do dlaně. Třepotající se členovec ležel v Maulově dlani zpola omráčen, možná se na nějaké jednoduché úrovni i divil, na jaký druh predátora to vlastně narazil. Všech šest nohou toho tvora hrabalo do vzduchu, tykadla sebou škubala. Skvrny kolem hmyzích očí a krunýřem obrněné tělo vydávaly slabou nazelenalou záři.
Darth Maul si brouka prohlédl a pak ho pustil, aby se živočich připojil k bzučící mase obklopující město.
Mistr mu ukázal mnoho míst, ovšem Maul byl vždy pod jeho dohledem, a teď je najednou někde sám, cizinec na cizí planetě. Přemýšlel, zda by se někdy dostal na planetu, jako je Dorvalla, kdyby to nebylo kvůli mistrovi a životu, jenž byl Maulovi umožněn. Byl vychován k přesvědčení, že je výjimečný, a přijal ten pocit. Každá a tak častá pochybnost se samovolně rozplynula a zůstal jen údiv.
Opustil své myšlenky a zrychlil krok.
Jeho sithský výcvik mu dovoloval určit slabiny charakteru nebo tělesných dispozic u každého z těch rozličných tvorů, které míjel. Spolehl se na instinkt Temné strany, že ho dovede k nejlepšímu způsobu, jak dovést tuto misi ke zdárnému konci.

Maul se zastavil u vchodu do hlučné kantýny. Bylo to jedno z těch míst, kde se každý vstupující hned ve dveřích střetne s pohledy přítomných hostů, takže vešel rychle – většina postřehla jen rozmazanou čáru a pro jiné byl pouze dalším z dělníků, který se spěchá ukrýt před deštěm. Vklouzl na barovou židli, kápi si ponechal nasazenou a obličej natočil z profilu, jakmile se k němu přiblížila obsluha baru, lidská žena.
„Co ti můžu nabídnout, cizinče?“
„Čistou vodu,“ zavrčel Maul.
„Šetříš, co?“
Maul učinil prsty nenápadné gesto. „Přineseš mi pití a necháš mě o samotě.“
Svalnatá, potetovaná žena dvakrát zamrkala. „Přinesu ti pití a nechám tě o samotě.“
Maul rozšířil své periferní vidění, aby mohl sledovat dvě přilehlé místnosti. Využil přitom zrcadlo nad barem, aby spatřil to, co jeho oči nemohly, a ohledně zbytku se spolehl na Temnou stranu.
Uvnitř kantýny panovalo ovzduší ospalé nevšímavosti, byl tu cítit alkohol a mastné jídlo. Osvětlení bylo záměrně tlumené. Hmyz různé velikosti poletoval okolo lamp a několik dětí všemožných ras běhalo dovnitř a ven. Muži a ženy se otevřeně bratříčkovali, nevázaně a lehkomyslně. Nesourodá kapela složená z Bithů a tlustých Ortolanů se starala o hudební produkci. U baru se bavili Weequayové s Ugnaughty i Twi´lekové s Gandy. Maul představoval jediného Iridoniana v kantýně, ovšem nebyl tu jediným zástupcem zabracké rasy.
Jestliže někteří z obyvatel, které Maul míjel na ulici, byli lovci podobní kočkám manka, pak tady seděli nerfové, jimiž se šelmy živily – ti, kteří holdovali opilství, hazardním hrám a jiným neřestem. Právě ten nedostatek sebekázně Maula znechucoval. Disciplína je klíčem k moci. Neochvějná kázeň z něj vykovala vynikajícího šermíře a válečníka. Kázeň mu umožnila vzdorovat gravitaci a zpomalit příval smyslových vjemů, takže se mohl zrychleně pohybovat z jednoho okamžiku do druhého.
Maul znovu zaostřil a tentokrát zvětšil dosah svého sluchu, aby zachytil obsah okolních rozhovorů. Valná většina z nich byla tak všední, jak očekával; točily se kolem klepů, flirtování, malicherných potíží a plánů do budoucna, které se nikdy nesplní.
Pak zaslechl slovo sabotáž a jeho uši zbystřily. Návštěvník, jenž to slovo vyřkl, byl podsaditý člověk, usazený po Maulově pravici v boxu podél zadní stěny kantýny. Naproti němu seděl další člověk, vysoký a s tmavou kůží. Oba muži byli oblečeni v tenkých šedých kombinézách, které byly běžným oděvem zaměstnanců Lommite Limited. Protože však neměli lommitový prach ani ve vlasech, ani na oblečení, bylo jasné, že nejsou horníci.
Třetí muž robustního vzhledu a s rovnými zády se k nim připojil, zatímco ty dva Maul koutkem oka sledoval. Maul usrkl doušek vody a trochu se natočil směrem ke kóji.
„Předpokládal jsem, že vás dva najdu tady,“ řekl nově příchozí.
Zavalitý muž se usmál a udělal mu místo na polstrované sedačce. „Vstup do naší pracovny a koupíme ti pití.“
Třetí muž se posadil, ale nabídku odmítl zavrtěním hlavy. „Možná pozdějc.“
Druzí dva si vyměnili překvapený pohled. Maul odezíral vyššímu muži ze rtů: „Když nepije, tak se děje něco vážnýho.“
Třetí muž přikývl. „Šéf svolal zvláštní schůzku. Máme bejt u něj za půl hodiny.“
„Nemáš ponětí proč?“ otázal se ten zavalitý.
„Musí to bejt kvůli tý nehodě raketoplánů,“ domyslel si muž naproti němu. „Bruit už možná má vodítko k pachatelům.“
Maul to jméno poznal. Bruit je vedoucí terénních operací Lommite Limited. Tito tři muži možná patřili k ostraze.
„Jako by byla nějaká pochybnost o vinících,“ slyšel říkat toho tlustého.
„Je v tom ještě víc,“ pronesl třetí muž a ztišil hlas natolik, že se Maul musel téměř namáhat, aby ho slyšel. „Arrant prej přemejšlí, jak jim to vrátíme.“
Zavalitý muž si trochu odsedl od stolu, který dělil box na dvě části. „No, už bylo načase.“
„Řek bych, že tohle přímo volá po další rundě,“ poznamenal jeho kolega.
Maul nadále poslouchal, ale jeho oči už se neupíraly na hovořící muže, nýbrž na něco, co postřehl na zdi nad boxem. Podobalo se to světélkujícímu broukovi, jehož před chvilkou polapil. Ovšem tenhle se nehýbal z jednoho místa na zdi. Příčina se ozřejmila hned, když Maul tu věc prozkoumal Sílou. Nejenže to byla napodobenina, ale také odposlouchávací zařízení.
Maul prozkoumal místnost, pak se otočil k zrcadlu. Zařízení nebylo nijak rafinované, prozrazovala to už jeho přehnaná velikost. I tak to neznamená, že ti, kdo odposlouchávají muže z ostrahy, musí být tady v kantýně. Ovšem Maul měl podezření, že zde jsou. Aniž by se na něj díval, zaměřil svou pozornost na mechanického brouka a odfiltroval veškeré rušivé elementy – rytmickou hudbu, desítky různých rozhovorů, hluk sklenic srážejících se v přípitku, nalévání toho či onoho alkoholu. Jakmile dokázal rozeznat tlumené pípání vysílače odposlouchávacího zařízení, zaposlouchal se a hledal stopy po přijímači, s nímž byl vysílač ve spojení.
U kruhového stolku ve vedlejší místnosti seděl Rodián a dva Twi´lekové, zdánlivě zabraní do karetní hry – s největší pravděpodobností to byl sabacc. Maul je chvilku pozoroval. Hráli nějak roztěkaně. Studoval výrazy jejich tváří, zatímco ochranka pokračovala v hovoru. Když jeden z mužů pronesl něco zajímavého, Rodiánovy složené oči zableskly a jeho krátký rypák se stáhl ke straně. V tentýž okamžik sebou zaškubaly lekku obou Twi´leků a jejich bledé obličeje nepatrně zrůžověly.
Na Rodiánově levém uchu byl zavěšen přijímač v podobě náušnice, oproti tomu přijímače Twi´leků napodobovaly skvrny na kůži a maskovaly se tak jako tetování zdobící lekku.
Maul si byl jist, že to trio tajně pracuje pro jediného soupeře Lommite Limited na Dorvalle, InterGalactic Ore. Rodián byl uveden na datadisku, který mu dal Sidious. Je možné, že to jsou sabotéři sami.
Jeho oči se zabodly zpět do odposlouchávacího zařízení a mužů z ostrahy. Nejspíš byli zvyklí pít v tom samém boxu noc co noc a vůbec si neuvědomovali, že je někdo špehuje. Taková neopatrnost Maula dráždila až k nepříčetnosti. Ti muži si zaslouží jakékoli následky, jež z jejich lehkomyslnosti vyplynou.