Knižni stránky

Kapitola 5

Tři muži z ostrahy opustili kantýnu po svých a ubírali se po pruhu stop, který se vinul skrze hustý les. Maul je sledoval z bezpečné vzdálenosti a ukrýval se ve stínech, protože na obloze vyšel měsíc, stříbřitě bílý a zrovna v úplňku.
Cestička se nakonec vynořila u stěsnané skupinky chatrných domků, z nichž mnoho spočívalo ve výšce na podpěrách, aby byly co nejdál od obřích louží dešťové vody. Vlhkost byla téměř nesnesitelná.
Stavba, ke které trojice mužů zamířila, byla vyvýšená hranatá budka s kovovou střechou nakloněnou tak, aby odváděla dešťovou vodu do železobetonové nádrže. Jediné dveře do domku byly přístupné prostřednictvím schodiště, strmého jako žebřík. Na rozbahněné půdě před průčelím stál zaparkovaný zrezivělý landspídr s prasklým čelním sklem.
Maul zůstával pod stromy, zatímco tlustý muž zaklepal na dveřní rám a otevřel mu mohutně stavěný člověk.
„Pojďte nahoru,“ řekl. „Všichni ostatní už tady jsou.“
Bruit. Darth Maul počkal, než ostraha zmizí uvnitř, pak si pospíšil ven ze stínů a skrčil se pod otevřeným bočním oknem. Nespokojený s touto volbou radši vlezl pod dům, vyšplhal po jedné z podpěr a vmáčkl se mezi nosníky pod vstupním pokojem. V místnosti nad ním kdosi naléval tekutinu do několika sklenic.
Maul vydoloval z náprsní kapsy svého oděvu miniaturní nahrávací přístroj a umístil jej na spodní stranu neohoblovaných podlahových prken.
„Zkrátka a dobře,“ začal Bruit, mezitímco se plnily sklenice. „Arrant se rozhodl, že potřebujeme vyrovnat ztráty na bitevním poli. Udeříme na InterGal při akci Eriadu. Naše dodávka se dostane na planetu a ta jejich ne.“
Někdo hvízdl překvapením.
„A uvědomuje si šéf, co hodlá rozpoutat?“ otázal se možná ten samý muž. „To povede ke skutečný válce.“
„Ten příkaz vydal sám Arrant,“ poznamenal Bruit. „Už bojoval v zákopech. To jsou jeho slova - a tohle je jeho show.“
„Jeho show a naše živobytí,“ poukázal kdosi na nevýhodu. „Musí existovat lepší způsob, jak to vyřídit. Co takhle požádat Senát, aby zasáhl?“
„To je léčba, která by mohla bejt horší než nemoc,“ odpověděl někdo jiný a Maul se dobře bavil. „Senát to odloží k výborům, který vedou zkorumpovaný byrokrati. Bude trvat měsíce, než se naše stížnost dostane k soudu.“
„Žádný Senát, žádné soudy,“ uzavřel diskusi Bruit. „Už je rozhodnuto. Je to na nás.“
„Takže co se stane na Eriadu?“
„Zjistili jsme přesnou trasu, kterou poletí lodě InterGalu. Berou to přes Rimmu 13 a mají se vynořit z hyperprostoru ve 14 hodin eriadského místního času. Lidi, které jsme pověřili, aby úder provedli, budou moct vypočítat přesné souřadnice.“
„A koho jsme najali?“
„Klan Toom.“
Ze všech koutů se začaly ozývat poděšené reakce.
„Hrdlořezové,“ poznamenal kdosi.
„Přesně tak,“ přisadil si Bruit. „Jenže se potřebujeme s někým spojit, abychom to zvládli, a Arrant je ochoten financovat jakékoli řešení. Když využijeme jejich služeb, nikdo nás nebude podezřívat, a Arrantovi je to fuk, protože si nepřeje vědět víc, než musí. Chce mít čisté ruce, zatímco já vyřídím obchodní záležitosti. Kromě toho, klan Toom má prostředky, aby svou práci dotáhl do konce.“
„A žádný zábrany, který by jim stály v cestě.“
„Souhlasili s podmínkama?“
„Hned napoprvé,“ ujistil Bruit. „Stejně si občas přeju, aby Lommite Limited i InterGal někdo prozíravější srazil na kolena a ze zbytků vybudoval jedinou společnost.“
Několik sklenic si spolu přiťuklo.
„Takže jakej je náš úkol, šéfe, když už je všechno zařízený?“
Bruit si odfrkl. „Musíme se přichystat na protiúder InterGalu.“
Maul odtrhl nahrávací zařízení z prken a seskočil dolů na jílovitou zem pod domem. Dost dlouho zůstal potichu skrčený ve tmě; naslouchal zvukům vzdáleného smíchu a cvrkání nejrůznějšího hmyzu. Pak si vzpomněl na Coruscant a na okamžik, kdy mu mistr položil onu otázku ohledně jeho dvoučepelové zbraně.
Zdá se mi výhodnější, když jsem schopen útočit oběma konci, odpověděl Maul.
A jeho mistr to souhlasně okomentoval: Musíš to mít na mysli, až budeš na Dorvalle.
Maul sáhl pod plášť a odepnul si od pásku dlouhý válec. Jeden konec a pak druhý, řekl si v duchu. Oba slouží stejnému účelu.

Maul počkal, až bude měsíc nízko nad obzorem, než se vydal k centrále Lommite Limited na úpatí srázu. Sabotáže měly za následek, že komplex budov byl velice přísně hlídán. Ozbrojené stráže přecházely sem a tam, některé z nich byly doprovázeny šelmami uvázanými na řetěz. Silné reflektory vrhaly na rozlehlé pozemky kruhy zářivého světla. Celý areál byl obrouben pět metrů vysokým elektrickým plotem.
Maul strávil hodinu studováním tras stráží, periodických záblesků reflektorů, vysoko čnícího plotu a laserových detektorů pohybu, jejichž paprsky vytvářely hustou síť nad širokým trávníkem za plotem. Byl si jistý, že pozemky jsou sledovány kamerami snímajícími teplotu, jenže s těmi nemohl udělat skoro nic, aniž by zanechal stopy po své návštěvě.
Průzkumný droid by mohl zjistit všechno, co Maul potřeboval, ale nebyl čas a navíc to chtěl provést osobně.
Aby vyloučil možnost, že jsou do země nastraženy tlakové snímače, použil Sílu a vrhl přes plot několik kamenů. Jakmile zasáhly určitá místa na trávníku, čekal na nějakou reakci, avšak hlídky u vstupních bran pokračovaly ve své práci.
Když usoudil, že si zapamatoval veškeré výsledky svého pozorování, setřásl z ramen plášť a vyskočil přímo nahoru, aby se dostal přes plot. Dopadl přesně tam, kde spočívalo několik kamenů, které sem předtím hodil. Několika dalšími skoky s mezipřistáními se konečně dostal ke zdi hlavní budovy; po celou dobu se pohyboval tak rychle, že ať už byl zachycen na jakémkoli holozáznamu, nebude na něm Maul vidět, pokud se záznam nepřehraje zpomaleně.
Došel k prvním dveřím a shledal, že jsou zamčené, takže obcházel budovu kolem dokola a zkoušel ostatní dveře i okna. Všechno bylo zajištěné.
Ozkoušel stejným způsobem jako u trávníku, jestli je plochá střecha stavby vybavená tlakovými a pohybovými detektory. Když se vymrštil nahoru, stanul v prostoru plném solárních článků, střešních oken a trubek chladicího systému. Došel k nejbližšímu oknu a zapnul světelný meč. Už téměř ponořil čepel do transpariocelové výplně, ale najednou se zarazil a podezíravě se na průhledný panel zahleděl. Do transparioceli byly zapuštěny řetízky tenké jako vlas, které by spustily alarm, jakmile by je někdo přerušil.
Maul deaktivoval meč, znovu si jej připjal k pasu a posadil se, aby nad celou věcí popřemýšlel. Je nepravděpodobné, že by hlavní počítač Lommite Limited byl samostatná jednotka. Určitě bude přístupný i zvnějšku. Bruit by k němu mohl mít přístup. Maul si vynadal, že ho to nenapadlo dřív. Ale ještě není pozdě, aby toto své opominutí napravil.

Maul se vrátil k Bruitově domku chvíli před úsvitem. Na rozdíl od podnikové centrály nebyla vyvýšená stavba nijak chráněna. Vedoucí terénních operací buď neměl žádné nepřátele, nebo mu to bylo jedno. Možná, že se Bruit odevzdal osudu, pomyslel si Maul. V každém případě na tom vůbec nezáleží.
Obešel dům kolem dokola a u několika oken se přitáhl k parapetu až po bradu, aby nahlédl dovnitř. V zadním pokoji se Bruit rozvaloval na dvou k sobě sražených postelích a napůl vyčuhoval z moskytiéry, jež ho měla chránit před nočním hmyzem sajícím krev. Zlehka chrápal, byl úplně oblečený a zpitý do němoty. Na malém stolku vedle postele stála napůl prázdná láhev brandy.
Maul zaťal zuby. Ještě víc lehkomyslnosti a nedostatku disciplíny. Nenašel v sobě ani špetku soucitu s tím mužem. Slabí musí být odstraněni.
Maul vešel odemčenými dveřmi a přelétl pohledem vstupní místnost. Bruit byl muž nemnoha světských statků a nebyl ani trochu pořádný. Jeho obydlí bylo tak chaotické, jak vypadal celý jeho život. Stísněný prostor páchl zkaženým jídlem a lommitový prach pokrýval každou vodorovnou plochu. Z kohoutku nad dřezem odkapávala voda, což by se dalo snadno spravit. Různí pavoukovci utkali ve všech rozích dokonalé sítě.
Maul začal hledat Bruitův osobní počítač a našel ho v ložnici. Šlo o přenosné zařízení, jen o málo větší než lidská dlaň. Přitáhl si počítač Sílou a zapnul ho. Obrazovka ožila a zobrazilo se menu. Maulovi trvalo jen pár mžiků najít si přístup k centrálnímu počítači Lommite Limited, ovšem tuto noc už podruhé shledal, že je zamčeno.
Systém se dožadoval Bruitových otisků prstů.
Maul by byl schopen nabourat se do hlavního počítače i bez nich, jenže by po sobě zanechal zřetelnou stopu. Utajení je mocná zbraň, říkával mu mistr.
Maul se upřeně zahleděl na Bruita. Nepatrným pohybem levé ruky otočil muže na záda. Člověk protáhle zaúpěl, zřejmě kvůli nějakému tíživému snu. Maul pokynul a Bruitova pravá ruka se zvedla, zápěstí ohnuté a vnitřek dlaně směřující nahoru. Poté poslal počítač vzduchem k muži a jemně přiložil displej na natažené prsty. Jakmile se ozvalo souhlasné pípnutí, uvolnil Bruitovu paži a otočil muže zpátky na bok.
Ve chvíli, kdy Maul opouštěl ložnici, se už vypisovaly jednotlivé položky databáze. Maul si vybral soubory související s hrozící událostí na Eriadu a otevřel je.