Knižni stránky

Kapitola 8

Maul ani na vteřinu nezapochyboval o tom, že klan Toom uzavře obchod s oběma těžebními společnostmi. Byl si i jistý, že klan splní svůj slib a lodě zničí. Proto nemusel letět na Eriadu, aby zde na vlastní oči viděl osudovou havárii. Místo toho trávil čas pozorováním členů klanu Toom, kteří uzavřeli a opustili svou základnu na Dorvalle. Piráti si správně domysleli, že jejich podraz aspoň nakrátko sjednotí Lommite Limited a InterGal proti nim, pročež se rozhodli uprchnout, dokud byl čas.
Maul je následoval až na Riome, malý a ledem pokrytý svět hlouběji v systému Videnda, kde si klan již před nějakou dobou postavil tajnou skrýš.
Rafinovanější psanci by se zřejmě snažili dostat od Dorvally, co nejdále to půjde. Možná je však klan Toom přesvědčen, že ani spojené síly ochranek Lommite Limited a InterGalactic Ore pro ně nepředstavují velkou hrozbu. Tak či tak, Maul teď musí zajistit, aby se Bruit dozvěděl o přechodném útočišti klanu na planetě Riome. Je třeba zanechat u jejich bývalé základny nějaké stopy.

Maul strávil celý den na mraze, doprovázeném vyjícím vichrem, a čekal, až se dostaví Bruit se svými muži. Vyběhli z raketoplánu, jenž je sem dopravil z rovníku Dorvally, ozbrojeni blastery i řadou účinnějších zbraní, a vzali podzemní základnu ztečí. Doprovázel je falleenský muž a několik dalších osob všemožných ras, jež se mu zodpovídaly – včetně těch čtyř, které Maul převezl v kantýně.
V zoufalství, že našli základnu opuštěnou, začali hledat nějaké stopy, z nichž by si domysleli, kde se klan skrývá. Maul si pomalu začínal myslet, že se bude muset vložit do jejich lajdáckého průzkumu a vymáchat jim čenichy v nápovědách, které tu tak dovedně rozesel, ale nakonec je objevili sami.
Maul už byl na palubě své lodi, když se Bruit se zbytkem nalodili na palubu raketoplánu a odlepili se od země, pravděpodobně směr Riome. Vyhlídka na hrozící střet ho povzbudila. Přímo se třásl na to, že se bude moci zúčastnit.

Riome zářila bíle jako smrt na pozadí černého vesmíru.
Se svou menší a rychlejší lodí se sem Maul dostal o něco dřív než Bruitova nesourodá družina samozvaných mstitelů. Plavidlo těsně sledovalo sněhem pokrytý terén, hnalo se nad zvlněným předhůřím a letělo nad pobřežím rozbouřeného šedého moře, v němž byly rozesety hrbolaté ostrůvky z ledu. Maul si nepovšiml na oběžné dráze žádných známek po interdikčním křižníku a předpokládal, že piráti jej ukryli do pásu asteroidů, který ležel u Riome - směrem na střed Galaxie.
Pro zbudování základny si klan vyhlédl nejteplejší místo na planetě. Byla to oblast se sopečnou činností, kde úžasné ledovce prosvítaly světle modrou barvou, několik zvrásněných plošin bylo zarostlých trávou a probublávala tu tmavá jezírka termálních pramenů. Základna sama sestávala z komplexu propojených poloválcovitých bunkrů, jež kdysi sloužily týmu vědců. Za ta dlouhá léta, co zůstala Riome opuštěná, se z nepotřebných droidů a vybavení staly bizarní ledové sochy.
Maul přistál s lodí kilometr od základny. Stejně jako při své první návštěvě nezaznamenal, že by tady klan měl radar a používal ho. Sledoval, jak se Bruitův raketoplán snáší z blankytné oblohy, přelétá nad základnou a klesá na betonovou plochu ve tvaru kruhu, přímo vedle corelliánské nákladní lodi a těžce ozbrojeného plavidla stejné velikosti.
Klan Toom si prostě nemohl nevšimnout, že přilétl raketoplán, nicméně Bruitovi se stejně podařilo zastihnout je nepřipravené. Dvacetičlenná trestná výprava se vynořila z útrob lodi na palubě vojenského transportéru, vybaveného jak repulzorovými motory, tak těžkými pásy pro pohyb v terénu. Klan se vzpamatoval a pospíšil si s obranou, ze znovuobnovených střílen a od odděleného stanoviště laserového děla létaly blasterové paprsky. Útočníci odpověděli poloautomatickými blastery a raketami, jimiž disponoval jejich transportér; dali tím zřetelně najevo, že jsou dnes odhodláni vyhrát.
Modré laserové paprsky zasáhly repulzorový motor transportéru, načež se vozidlo ve spirálách zřítilo na zem a zapadlo hluboko do sněhu. Bruitův oddíl vyskákal ven ze dvou řad sedaček, všichni oblečeni přiměřeně zdejším nízkým teplotám - včetně přileb s tónovanými průzory. Přímý zásah laserového děla roztříštil transportér na kousky. Roztavené částečky slitiny se rozprskly do řídkého vzduchu a syčely, když dopadaly na promrzlou zem.
Tým složený ze mstitelů se rozptýlil a začal metodicky postupovat vpřed k bunkrům; těžaři se kryli za balvany, které sem z hor nahrnul ledovec. Avšak Bruit si neuvědomoval jednu věc: že základnu nelze dobýt přímým útokem – v žádném případě ne s hrstkou mužů, ozbrojených aspoň dvacet let starými zbraněmi. Hlavní bunkr byl vybaven pancéřovými dveřmi a nerovná travnatá plocha před ním prošpikovaná tříštivými minami i jinými pastmi.
Maul dospěl k názoru, že je třeba vstoupit na scénu.
Krátce se zjevil na malém kopečku východně od základny; dvounohý cizinec oděný v dlouhém plášti, jehož temná čerň se ostře rýsovala proti sněhovým pláním. Útočníci jej pokládali za jednoho z klanu a okamžitě začali střílet. Maul se řadou skoků - které byly stěží zlomkem těch, jakých byl ve skutečnosti schopen - pustil z návrší dolů. Bruit udělal moudrou věc a rozdělil svůj tým, předpokládaje, že osamělý nepřítel zná jinou cestu dovnitř; Maul předvídal, že se tak zachová.
Maul se držel mstitelům na dohled a vyhýbal se laserovým paprskům, jež na něj pálili. Svůj meč k obraně nepoužil. Nemohl by jim dělat lepšího průvodce, ani kdyby byl jedním z nich. Využil momentu, kdy ho skrývala sněhová závěj, a zavolal si na pomoc Sílu, aby jej vtlačila hluboko do vrstvy sněhu. Z hlubin svého dočasného hrobu slyšel, jak se Bruitovi muži řítí k poměrně nechráněnému vchodu, ke kterému je cíleně zavedl.
Maul počkal, dokud si nebyl absolutně jistý, že poslední z nich zmizel ve dveřích. Nato se vysoukal ze svého ledového vězení a následoval těžaře dovnitř. Hvízdavé výstřely blasterů ve spojení se štiplavým pachem ohně a spáleného masa přivedly jeho krev k varu, měl chuť tasit světelný meč a vrhnout se střemhlav do probíhající přestřelky. Ovšem jatka nebyla Maulovým cílem. Plánům jeho mistra by lépe vyhovovalo, kdyby se těžaři a klan vzájemně pozabíjeli – ačkoli Maul se možná bude muset zbavit přeživších vítězů.
Soudě podle toho, jak se konflikt vyvíjel, to budou Bruitovi lidé, kdo nakonec zůstane naživu. Navzdory přesile, ke všemu lépe ozbrojené, byl útok podvedených těžařů posilován spravedlivým hněvem. I když už třetí z jejich skupiny ležel na zemi zraněný nebo dokonce mrtvý, Bruit ani jeho protějšek z InterGalu neumdlévali a pořád stříleli skrze překocené počítače a roztříděné vybavení na klan Toom, okupující zadní část bunkru.
Výbuchy odněkud zepředu značily, že Bruitovi kolegové si začali razit cestu přes minové pole. Ti, kteří to přežili, pak namířili své zbraně proti pancéřovým dveřím a pokoušeli se prostřílet si cestu dovnitř. Maul proběhl podél dlouhé stěny hlavního bunkru a objevil místo, ze kterého mohl boj pozorovat. Aby ovládl svou dychtivost, zabral se do hodnocení bojových dovedností všech zúčastněných a udělal z toho malou hru, jejímž cílem bylo uhádnout, kdo bude kým zabit a kdy přesně. Přesnost jeho tipů vzrůstala, čím blíž se k sobě dostávaly bojující strany.
Přední částí bunkru otřásla silná detonace. Pancéřové dveře se s táhlým zaskřípěním otevřely a pětice mstitelů vpadla dovnitř skrze rozvířený oblak hustého kouře. Dva schytali výstřel, ještě než ušli deset metrů. Zbývající tři se rozprchli ke stěnám bunkru a začali se propracovávat kupředu.
Divoká řež jasně značila, že ani jedna strana se nespokojí s příměřím. Byl to boj na život a na smrt – to, čemu dával přednost i Maul. Jeho pozornost se stále vracela k Patchi Bruitovi. Přes všechen chaos ve svém životě si Bruit zasloužil svou vysokou pozici u Lommite Limited. Za tu odvahu, kterou projevoval. Na Maula to udělalo dojem. Nechtěl, aby Bruita zastřelili ti kriminálníci, kteří nebyli ničím víc než blastery, za nimiž se zbaběle krčili. Bruit a Falleen vedli poslední nápor útoku a bojovali na blízko proti Weequayovi a Aqualishovi, jejichž zbraně už byly vybité. Těžaři s nimi neměli slitování a tak byl boj brzy u konce. Uprostřed bitevního pole zůstal stát Bruit, Falleen a pět dalších mstitelů.
Maul na chvilku zaváhal, jestli by nemohl nechat věci tak, jak jsou. Bruit nahlásí řediteli Lommite Limited, že klan Toom podvedl obě společnosti a tu zradu zaplatil životy svých členů. Jenomže je nepravděpodobné, že Bruit nechá celou věc být. Bude ho zajímat, kdo sestavil onu falešnou nahrávku, a možná se i dozví, že informace o přesné trase lodí Lommite Limited byly získány z jeho počítače. Posléze začne znovu přemýšlet o tom mechanickém broukovi z kantýny a zřejmě si prohlédne veškeré dostupné záznamy z bezpečnostních kamer. A Maul věděl, že aspoň na jednom by se mohl objevit snímek Iridoniana s červenočerně potetovaným obličejem.
Samozřejmě, nehrozí nebezpečí, že by Maula vystopovali na Coruscant, tím méně až do úkrytu jeho mistra. Ovšem aby Sidious spatřil tvář svého učedníka, figurující na holoNetovém seznamu nejhledanějších zločinců, tak to byla opravdu poslední věc, kterou si Maul přál.
Musí dokončit, co započal.
Uchopil svůj světelný meč, zažhnul obě čepele a seskočil na podlahu bunkru.
Bruit, Falleen i ostatní se otočili, jakmile uslyšeli bzučení jeho zbraně, jíž Maul zavířil kolem své hlavy a ramen. Nikdo však nevystřelil. Stáli a zírali na něj, jako by byl pouhou halucinací, vzniklou při záchvatu krvežíznivosti nebo sněžné slepoty.
Maul si uvědomil, že je bude muset rozdráždit, aby udělali to, co potřebuje. Vykročil dopředu, vycenil na těžaře zuby a jeho žluté oči svítily; až konečně někdo vystřelil – byl to ten Rodián z kantýny. Maul odrazil výstřel zpět na útočníka tou z laserových čepelí, která byla právě níž, a pokračoval v chůzi.
„Nechceme s tebou bojovat, Jedi,“ zaječel Falleen.
Maul se okamžitě zastavil.
„Tohle je naše věc,“ pokračoval humanoid. „Netýká se Coruscantu.“
Maul zavrčel a znovu se dal do pohybu.
Twi´lek se náhle přikrčil a vystřelil. Maul se otočil, odrazil paprsky zpět a Twi´lek spolu s jiným mužem z ochranky se skáceli na zem.
Konečně začali střílet všichni. Maul skákal a uhýbal, otáčel se a kličkoval, akrobatický zázrak, jehož nebylo možné zasáhnout. Jednou se zastavil, aby zvedl ruku a pomocí Síly zasypal své protivníky sprškou skleněných střepů a ostrými nástroji. Natáčel jim blastery, aby stříleli po sobě, a jednoho bojujícího srazil na stůl takovou silou, že mu přerazil páteř.
Protože Falleenovi se vybil blaster, přiběhl k Maulovi. Maul se otočil a hbitě vykopl; po zásahu praskla kost ve Falleenově ruce. Aniž by spustil nohu na zem, zlomil šéfovi ochranky InterGalu vaz.
Zůstal jenom Bruit. Nevěřícně zíral na Maula a blaster mu vyklouzl ze strnulé ruky na zem. Maul se k němu přibližoval, světelný meč držel u jednoho boku, čepele souběžně se zemí.
„Nevím jak a nevím proč,“ začal Bruit, „ale vím, že ty musíš být zodpovědný za všechno, co se tu stalo.“
Maul se rozhodl jej vyslechnout.
„Nahrál jsi moje rozhovory. Pak jsi je pozměnil, abys převezl sabotéry, které jsi rozpoznal v kantýně. Možná jsi nám pomohl najít i tohle místo.“ Bruit široce rozpřáhl paže. „Můžu aspoň vědět, proč tohle všechno, než mě zabiješ?“
„Muselo se to stát – za vyšším účelem.“
Bruit natočil hlavu, jako by Maula špatně slyšel.
Maul na něj hleděl. „Tím se nezabývej.“
Pozvedl laserovou čepel a chystal se ji vnořit do Bruitova hrudníku, pak se zastavil. Nemělo by se tu objevit zranění po světelném meči, v žádném případě. Vypnul čepele, pozvedl pravou ruku a představil si, že jeho pěst je svěrák. Bruit se popadl za hrdlo, protože se právě začal dusit.