Kapitola 6

Hath Monchar byl vyděšený.

Pro někoho, kdo znal zástupce místokrále Obchodní federace, by to nebyl ani trochu překvapivý stav věcí. Dokonce i mezi Neimoidiány byl Monchar považován za výjimečně bázlivého. Proto bylo jeho nynější jednání tak nečekané.

Monchar se bál, jistě, ale pod tím se skrýval ještě jiný pocit, který mu byl daleko méně znám než strach. Byla to pýcha – pravda, nervózní a křehká, nicméně pýcha. Uchopil příležitost, velkou příležitost. Odvážil se zacílit svůj život novým a s trochou štěstí i mnohem výnosnějším směrem. Říkal si, že má právo být pyšný.

Letmo přejel pohledem po hostech baru, ve kterém seděl. Byl to jiný podnik, než kde se obvykle vyskytoval, když byl na Coruscantu. Tamta restaurace byla v přepychové Věži Kaldani, kde měl i své apartmá. Avšak při této návštěvě ve svém apartmá nepobýval. Tak by bylo příliš snadné ho najít. Místo toho si pod smyšleným jménem pronajal levný byt blízko Galaktického muzea. Také zvažoval, že si koupí holografickou masku, která by mu propůjčila vzhled jiné rasy. Jeho paranoia válčila nějaký čas s chamtivostí, ale nakonec hrabivost vyhrála, i když pouze těsně.

Hath Monchar přiletěl na Coruscant, protože hlavní soustava Republiky byla nejlepším místem, kde se daly poslat do oběhu informace - rychle a anonymně. A právě to měl na prodej – informace. Přesněji: informace o chystané blokádě Naboo a také fakt, že ten, kdo za tím vším stojí, je sithský lord.

Byl to zajisté riskantní plán. Moncharovi bylo jasné, že pokud by ho našli jeho kolegové, rychle by ho vydali na milost a nemilost Sidiousovi. Další myšlenky na možnost, že by uvízl ve spárech sithského lorda, stačily, aby musel začít rychleji dýchat. Navzdory tomu nemohl Monchar odolat příležitosti, jak přijít k rychlému štěstí.

Polkl další doušek houbového piva, které si objednal. Ano, nebezpečí bylo velké, ale taková je cena za zisk. Potřeboval pouze najít správnou osobu jako prostředníka, někoho, kdo znal zákazníky, kteří by velkoryse zaplatili za zprávy, jež má. Chtělo to jen víc odvahy z jeho strany. Když už došel tak daleko, nezastaví se. Ne, pokud má svůj cíl tak blízko.

Hath Monchar mávl na baragwinského číšníka. Další džbánek piva, aby si dodal potřebné odvahy.

Mahwi Lihnn byla nájemnou lovkyní už téměř deset standartních let, od té doby, co ji vyhostili z její domovské planety, protože zabila zkorumpovaného ministra vlády. Během této doby procestovala při plnění svých úkolů galaxii téměř do celé délky i šířky. Pronásledovala kriminálníky na tak odlišných světech, jako byly Ord Mantell, Roon, Tatooine a desítky dalších. Avšak, a to bylo zvláštní, ještě nikdy nezavítala na Coruscant a už se těšila, až spatří galaktickou metropoli.

Úkol, který jí zadal pobočník neimoidiánského místokrále, vypadal velice jednoduše. Lihnn neočekávala při hledání zmizelého Hatha Monchara žádné velké potíže, ani na tak přelidněném světě, jako je Coruscant. Když autopilot naváděl její loď na přistávací plošinu východního vesmírného přístavu, zkontrolovala své vybavení a výzbroj. Její oblečení se nezdálo být ničím víc než uniformní tunikou a kalhotami, ovšem jejich materiál – hustě tkané vlákno arachnora – byl schopen odolat úderu vibročepele, jakožto i odrážet nízkoenergetické paprsky a lasery. Brnění, které nevypadalo jako brnění – pro nezasvěcené. Odborníci by ho samozřejmě odhalili, ale neočekávala, že by narazila na nějaký odpor. Na každém boku jí visel blaster DL-44 a v tajném kotníkovém pouzdře se skrývala malá omračovací pistole. K zápěstím měla připevněné ruční rakety a v pravé ruce schovávala dlaňový blaster. Na opasku nesla mezi jinými věcmi sadu pout, omračovací obušek a tři tříštivé granáty.

Mahwi Lihnn hrála na připravenost.

Její první zastávka po opuštění lodi byla rezidenční apartmá věže Kaldani. Vážně pochybovala, že Monchar bude natolik pošetilý, aby přebýval ve svém registrovaném obydlí, ale jeden nikdy neví. Lihnn si už víckrát ušetřila zbytečné potíže a čas tím, že se podívala na místa, kde se její kořist mohla s největší pravděpodobností vyskytovat.

Když vstoupila do vestibulu, bezpečnostní droid ve službě se jí zeptal, koho by si přála vidět. „Hatha Monchara,“ řekla mu Lihnn. Droid přejel pohledem monitor počítače a pak ji informoval, že Monchar tady není; není dokonce ani na Coruscantu. Lihnn zdvořile přikývla a přimáčkla na droidovo tělo vyřazovač obvodů, který vytáhla z pásku. Droid něco zakoktal, než jeho fotoreceptory pohasly.

Lihnn vyjela výtahem do pětistého patra a prošla chodbou k Moncharovu apartmá, do jehož zámku použila elektronický paklíč, aby vyřadila bezpečnostní systém. Jakmile se dostala dovnitř, rychle zkontrolovala pokoje. Droid mluvil pravdu, Monchar tu nebyl. Ba co víc, vypadalo to, že místnosti už nějakou dobu nikdo nepoužívá.

Byt byl vyzdoben tak, že to – aspoň Neimoidiánům – připadalo jako ztělesněný vkus. Lihnn se to jevilo a také to páchlo jako hnijící bažina. Podívala se ještě po podrobnostech, doufajíc, že najde nějakou stopu po Moncharových plánech. Bohužel nic neobjevila.

Nakonec odešla, vrátila se do vestibulu a strhla z droida svůj vyřazovač obvodů. Než se stroj dostal do svých paměťových databank, aby pochopil, co se stalo, Mahwi Lihnn už byla pryč a kráčela po jednom z chodníků padesát úrovní nad povrchem.

Zcela jistě by trvalo dost dlouho prohledat město o velikosti planety a najít zde jednu určitou osobu. Lihnn naštěstí cítila, že taková akce nebude potřeba. Přestože byl Monchar dost mazaný, aby se neukazoval ve svém apartmá, Lihnn by se byla vsadila, že ten Neimoidián se pohyboval někde v nejbližším okolí. Tohle byla část Coruscantu, která mu byla nejlépe známá, takže by dávalo smysl, že bude zalezlý nedaleko odtud.

Lihnn se zastavila na vyhlídkové plošině a několik minut si vychutnávala ten pohled. Popisy, které četla, a hologramy, jež viděla, nevystihovaly překvapivou skutečnost. Poslední sčítání lidu říkalo, že na Coruscantu trvale žije kolem biliónu bytostí. I kdyby se mohla každou vteřinu zeptat jedné osoby, stále by potřebovala čas dlouhý jako život sta sarlacců, aby se dostala ke všem. Ale existovaly způsoby, jak zúžit výběr.

Paranoik, jakým Monchar bezpochyby byl, přece musel jíst. Lihnn vytáhla z kapsy přenosný počítač s připojením na HoloNet a použila ho, zadávaje vyhledávací požadavek na restaurace v této oblasti, jež se specializovaly na nechutné břečky, kterým Neimoidiáni říkali jídlo. Nebylo jich mnoho; přesně, jak si myslela. Mrkla na hodinky a zjistila, že už je skoro doba, kdy si většina ras dává večeři. Mohla by se jít podívat do několika z těch podniků. Pokud to bude znamenat rychlý konec jejímu úkolu, možná snese i ten hrozný puch.

Darth Maul si přivolal vzdušné taxi. Přestože byl nedaleko od svého speederu, nepřál si riskovat, že si s ním speeder někdo bude spojovat, ne teď, když byl tak blízko své kořisti. Řidič taxíku – Quarren – se na svého pasažéra podezřívavě zahleděl, když Maul nastoupil dozadu; ale neřekl nic, když mu byla udána adresa. Taxi strmě vystoupalo skrze dvě vrstvy dopravy, hučení zvedacích repulzorů tvořilo Maulovu vnímání zvukové pozadí; pak se dlouhým obloukem stočilo ke shluku vzdálených věží.

Vozidlo zlehka přistálo asi padesát metrů od hospody. Maul vstoupil dovnitř a okamžitě se skryl ve stínech poblíž dveří, zatímco se rozhlížel. Jeho oči se přizpůsobovaly extrémům světla a tmy mnohem rychleji než zrak jiných ras; skoro okamžitě mohl vnímat šerý interiér restaurace a všechny hosty.

Spatřil lidi, Bithy, Devaronce, Nikty, Snivviány, Arcony – spoustu druhů, všechny popíjející nebo jinak nasávající rozličné sloučeniny, které měnily strukturu jejich mozku. Neviděl Hatha Monchara. Vlastně neviděl vůbec žádné Neimoidiány.

Maul došel k baru. Barman byl vysoký, vychrtlý Baragwin, záhyby jeho obličejových laloků tuhé a zvrásněné jako kůže banthy. „Hledám Neimoidiána,“ sdělil mu Maul. „Mohl tu být během posledních pár hodin.“

Baragwinovi přeběhlo po lalocích shora dolů zachvění – ekvivalent lidského zavrtění hlavou. „Přichází sem mnoho bytostí,“ řekl a jeho hlas byl vzhledem k tak mohutné hlavě až absurdně vysoký a tenký. „Přijdou, pijí, mluví, odejdou. Nevzpomínám si, že bych tu nedávno viděl Neimoidiána.“

Darth Maul se naklonil dopředu. „Vzpomínej znova,“ řekl měkce. Snadno by mohl použít Sílu a získat od toho slabého tvora jakoukoli informaci, ale nebylo to nutné. Věděl, že může získat, co chce, pouhým vyhrožováním.

Baragwinovy výrůstky se začaly třást – známka nervozity. „Když nad tím uvažuju, zdá se, že si vzpomínám na zástupce této rasy, který tu popíjel asi před hodinou.“

„Mluvil s tebou nebo s někým jiným?“

Baragwinovy laloky se už třásly tak rychle, že bylo těžké je okem rozeznat. „Ne. Tedy…on-on si objednal houbové pivo.“

„A mluvil o něčem jiném?“

„Ano. Vyptával se mě, jak zkontaktovat někoho zběhlého v nakupování a prodeji choulostivých informací.“

Maul se narovnal. „A odpověděls mu co?“

„Sdělil jsem mu jedno jméno.“

„Teď mi to jméno řekneš.“

Obličejové laloky Baragwina se tentokrát v rezignaci zavlnily odspoda nahoru. „Lorn Pavan. Člověk – Corellián, myslím. V téhle části města je známý jako někdo, kdo se pohybuje v takových kšeftech.“

„A kde můžu toho Lorna Pavana najít?“

„Nevím.“

Maul se znovu nahnul dopředu a jeho žluté oči planuly. Baragwin spěšně ucukl. „Mluvím pravdu! Občas sem zavítá a vždycky ho doprovází protokolární droid jménem I-5. Nic víc nevím.“

To jsou zajímavé zprávy, přemítal Maul. Mělo by to pomoct zúžit výběr; vlastnit protokolárního droida nebylo v této oblasti Coruscantu obvyklé. „Popiš mi toho Lorna Pavana.“

„Vysoký. Svalnatý. Černé vláknité chlupy na vrcholu hlavy, ale žádné v obličeji. Hnědá pigmentace duhovek. Ženy z jeho druhu by o něm zřejmě řekly, že je hezoun.“

Maul přikývl a pak zvedl pravou ruku v zaměřovacím gestu, když se myslí soustřeďoval na Sílu. Musel si být jist, že na svou následující otázku dostane pravdivou odpověď, protože ta rozhodne, jestli bude muset Baragwina zabít nebo ne. „Zmínil se ti Neimoidián, jakou informaci chce prodat?“

Po obličejových lalocích barmana přeběhla rychlá vlna směrem dolů. „Nezmínil. Řekl jsem vám všechno, co vím.“

Maul nezaznamenal v Síle žádnou negativní vibraci, když mu Baragwin odpovídal. Beze slova se otočil a opustil hospodu.

Byl rád, že nemusel Baragwina zabít – nikoli z nějakého smyslu pro slušnost nebo snad ze soucitu nad takovým ubohým stvořením; jeho úleva pramenila čistě z faktu, že se vyhnul potížím spojeným se zabitím někoho na veřejnosti. Nicméně kdyby mu Síla prozradila, že Baragwin lže, srazil by ho bez vteřiny přemýšlení a čelil by následkům. Darth Sidious mu nařídil zabít každého, s kým Hath Monchar sdílel povědomí o blokádě, a Maul bude poslouchat příkazy svého pána, jako vždy.

Kráčel venkovním prostranstvím, zvažuje svůj příští tah. Přestože byl chodník přecpaný tvory, jeho cesta byla stále volná, jak mu chodci nechávali uctivý odstup. A tak to přesně mělo být. Darth Maul měl pro masy pouze opovržení. Ze všech nepočitatelných triliónů bytostí, které obývaly galaxii, si pouze jediná zasloužila respekt: Darth Sidious. Jediný muž, který se opovážil snít o dobytí ne jedné planety nebo hvězdného systému, ale celé galaxie. Muž, který vysvobodil mladého Maula z usedlé planety a povýšil jej na svého následovníka. Dlužil Darthu Sidiousovi všechno.

Nebyla to snadná cesta, na kterou byl postrčen. Být vpravdě vyšší bytostí, vzdálenou a nadřazenou tupému stádu, přitom být oddaný a odevzdaný mistrovi. Musel se naučit samostatnosti, tělesné i duševní, skoro od té doby, co se naučil chodit. Jeho mistr nepřijal nic menšího než to absolutně nejlepší, co Maul mohl nabídnout. Když byl mladší a ucukl při svém tréninku - před bolestí masa rozseknutého ostřím zbraně – nebo pokud nesprávný krycí či obranný manévr vyústil ve zlomenou kost, čekal ho vždy okamžitý a nevyhnutelný trest.

Brzy se naučil přemýšlet o bolesti jako o svém učiteli. Od strachu z ní přešel do stavu, kdy ji vítal, protože věděl, že zkouší jeho sílu vůle a odvahu; dělala ho silnějším. Být spokojený, pohodlný, to znamenalo strnulost. Nikdo se ještě nic nenaučil z potěšení. Na druhou stranu bolest byla nejúčinnějším lektorem.

Vrátil se ke svému úkolu. Možná, že jej honba za Lornem Pavanem navede na správný směr k jeho primárnímu cíli. S největší pravděpodobností bude muset Corelliána také zabít. Čím déle je Neimoidián naživu, tím dál může své informace rozšířit. Ale s tím si Maul nedělal starosti. Pokud by měl zničit celý tento sektor města, aby udržel v tajnosti zprávy o blokádě, učinil by tak zcela bez skrupulí. Životy, ani stovky životů, nehrály roli.