Kapitola 16.
10. 7. 2008
Šestnáct
Kedrigern se probudil až pozdě odpoledne. Zívl a protáhl se, podrbal se zády o kmen dubu, znovu zívl a
pak vstal.
Zívl potřetí a protřel si oči. Další nevýhoda cestování: člověk se vždycky vrátí z cest hrozně vyčerpaný,
dokonce i když celou noc prospí. Odpolední zdřímnutí by bylo vcelku příjemné, kdyby neměl nic lepšího na
práci, ale v jeho situaci to bylo krajné nezodpovědné. V žádném případě nesmím zlenivět, řekl si. Na to jsem
příliš zaměstnaný člověk.
Rozhlédl se po rybách, které ulovil. Dva hezcí tuční okouni budou skvělou pochoutkou. Jenomže
všechno, co našel, byly ohryzky od jablek, hromádka chlebových drobků, rybí kosti a zbytky ohniště.
Zmateně potřásl hlavou. Vůbec si nevzpomínal, že by jedl. Vlastně si byl jistý, že nejedl. Což by znamenalo,
že zatímco spal, musel někdo přijít a sníst mu jeho oběd.
Nikdo přece nemohl být tak drzý, aby se připlížil ke spícímu muži, ukradl mu jídlo a přímo před ním si ho
připravil na ohni a snědl. A přesto to někdo zjevně udělal. Jakkoliv to bylo nepravděpodobné, musel tady být
vetřelec. Kedrigern, rozhodnutý přijít věci na kloub, bedlivě propátral okolí. Po záhadném návštěvníkovi
nenašel ani stopy, dokonce ani stopy v trávě tu nebyly.
Stál na břehu řeky a zamyšleně hleděl do vody. Tohle bylo rozhodně velice zvláštní. Všechno
nasvědčovalo tomu, že si připravil a snědl syté jídlo, dokonce si z jeskyně přinesl džbán moštu a z poloviny
jej vypil a pak usnul a na všechno dokonale zapomněl. To bylo opravdu divné.
Potřásl hlavou a vydal se zpátky ke své jeskyni. Měl před sebou ještě spoustu práce: musel si připravit
studijní plán na nejbližší týdny, provést inspekci jeskyně, nahlédnout do některých knih a uvařit si večeři, i
když zatím neměl vůbec hlad. Na okamžik se zarazil, jak se mu hlavou mihl prchavý pocit, že měl udělat
ještě něco jiného, ale pocit zmizel tak rychle, jako přišel. Kráčel dál a přitom se usmíval, protože si
vzpomněl, jak byl kdysi přímo posedlý touhou dozvědět se pravdu o svých rodičích. Tehdy byl dokonce tak
pošetilý, že kvůli tomu zanedbával všechno ostatní. Ztřeštěnost mládí, řekl si v duchu. Byl docela rád, že už
z toho vyrostl a naučil se přijímat pravdu takovou, jaká byla. Byl nalezenec. Možná se nikdy nedozví, kdo
byli jeho skuteční rodiče, s tím se nedalo nic dělat - byla to skutečnost ale nic, za co by se měl stydět, z čeho
by se měl obviňovat nebo nad čím by se měl trápit.
Jakoby podvědomě však věděl, že jeho matka byla princezna a otec čaroděj. Netušil sice, jak to ví, ale
věděl to naprosto jistě. A to stačilo.
KONEC
Náhledy fotografií ze složky Mladý Kedrigern a pátrání po minulosti
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář