Kapitola 11.
Kapitola 11
Domácí vězení.
Mohlo to být horší. Ale pořád to bylo dost hrozné. Bobův osamělý život se stal ještě osamělejší, když byl zavřený v bytě.
Jango Fett měl moc práce; dojednával obchod s hrabětem a Geonosianem nazývaným arcivévoda. Boba věděl, že nesmí opustit byt.
Domácí vězení.
Bobovi chyběl jeho přítel z knihovny, Whrr.
Zkoušel si postavit model vesmírné stíhačky z kousku drátu, když tu se náhle otevřely dveře.
V nich stál v bitevní zbroji oblečený Jango Fett. „Pojď, synu,“ bylo vše, co řekl.
To bylo všechno, co musel říkat!
Boba vyskočil na nohy a následoval otce po schodech dolů; byl rád, že se dostal z bytu za jakýmkoli účelem. A jako obyčejně cítil pýchu, když šel za svým otcem. Věděl, že každý, kdo je vidí, si myslí:
‚To je Jango Fett. A tamhle je Boba, jeho syn. Jednou také bude nájemným lovcem.‘
Dole v zešeřelých halách bylo ticho. Boba dokázal říct, že se děje něco důležitého. Zajímalo ho, co.
Věděl, že se nemá vyptávat. Měl dost štěstí na to, aby se dostal z bytu.
Na konci chodby spatřili chaotický dav Geonosianů. Někteří měli na zádech křídla, jiní nikoli. Uniformovaný strážný je provedl davem do první řady, která byla v obrovské místnosti s vysokým stropem. Ačkoli bylo v místnosti dost Geonosianů, byla tak velká, že se zdála být téměř prázdná. Každý krok a zvuk se rozléhal široko daleko.
Arcivévoda a pár dalších vůdců sedělo na něčem, co připomínalo vysokou bednu umístěnou na jednom konci impozantní místnosti a přihlíželo jim asi sto Geonosianů. Před nimi stáli dva lidé. Něco, jakým způsobem stáli, Bobovi řeklo, že to jsou vězni. Ale pyšní a rebelantští vězni.
Jango a Boba zůstali na okraji davu po straně místnosti.
Někdo do něčeho bouchnul a místnost se utišila. Alespoň z větší části. Všichni se otočili, aby si mohli prohlédnout vězně. Boba stál na špičkách, aby měl dobrý výhled.
Jeden z vězňů byl oblečen jako Jedi. Byl mladší než ten nazývaný Obi-Wan.
Možná to je učedník, pomyslel si Boba. Ačkoli mohl být kdokoli.
Dalším vězněm byla žena. A ne ledajaká. Byla to ta nejkrásnější žena, kterou kdy Boba viděl. Měla vlídnou tvář – takovou, kterou si představoval, že by mohla mít jeho matka, kdyby nějakou měl.
„Byli jste obviněni a shledáni vinnými pro špionáž,“ řekl jeden Geonosian.
Další dodal: „Máte nám co říct, než bude vynesen rozsudek?“
Žena pyšně promluvila: „Dopouštíte se válečného aktu, arcivévodo. Doufám, že jste připraveni na následky.“
Arcivévoda se zasmál. „Děláme zbraně, senátorko. To je naše práce. Samozřejmě, že jsme připraveni.“
Senátorka. To Bobu šokovalo. Zatahal otce za ruku. „Co tady dělá senátorka jako vězeň?“
„Pssst!“ zasyčel Jango.
„Pohněte s tím!“ ozval se jeden z vůdců, Neimoidian se skvrnitou zelenou kůží a jasnýma rudýma očima. „Vyneste rozsudek. Chci ji vidět trpět.“
Byl to další Jedi, kterého si Boba přál vidět trpět, ne civilistu – a určitě ne ženu. Vytrvalého Jediho. Toho, kterého zabíjeli znovu a znovu. Jediho Obi-Wana Kenobiho.
Ale byl tady?
Arcivévoda poskytl odpověď. „Váš další jediský přítel na vás čeká, senátorko. Odveďte je do arény.“
Aréna! Konečně něco uvidí. Na to Boba čekal.
A teď se toho obával.