Kapitola 13.
Kapitola 13
Geonosiané přestali jásat. Droideky zastavili svůj postup.
Reek se dvěma Jedi a kráskou na zádech se přestal vzpínat a vyvádět. Na celou arénu se sneslo ticho a všechny oči se otočili od droidek a Jediů. Nikdo nekoukal do arény, ale na tribunu.
Každý zíral do státnické lóže, kde Jedi držel svůj světelný meč Jango Fettovi pod krkem.
My jsme představením! zjistil s hrůzou Boba.
Jango stál perfektně klidně. Jeho mandalorianská bitevní zbroj byla proti světelnému meči bezcenná. Jeden pohyb Jediho zápěstím a setne ho.
Boba se bál.
Hrabě si jako vždy udržel klid. Boba si všiml, že by to rád přeměnil na hru, dokonce i špatnou situaci. Dokonce i nouzi. Hrabě vypadal, že Jediho zná.
„Mistře Windu,“ řekl klidným, jakoby olejovitým hlasem, „jaké potěšení, že jste se k nám přidal. Jste tu právě na chvíli pravdy. Myslím si, že ti vaši dva chlapci potřebují ještě trochu tréninku.“
„Promiňte, že vás zklamu,“ odvětil Jedi. „Skončilo to.“
Jedi pokynul rukou. Bobovi se zdálo, že se rozsvítila celá aréna.
Světelné meče.
Bylo jich alespoň sto – některé v rozích arény, jiné mezi sedadly. Najednou tu byly.
A každý z nich se nacházel v ruce Jediho.
Odkud se vzali? A jak se tam všichni dostali?
Boba byl překvapený stejně jako Geonosianské stráže. A on začínal chápat otcův slabý respekt k Jedimu. Už se setkali.
Hrabě se jako vždy snažil tvářit nezaujatě. To byl jeho krizový styl.
„Statečné, ale hloupé, můj starý Jediský příteli,“ řekl. „Máme velkou početní převahu.“
„To si nemyslím,“ řekl Jedi Windu.
Pohlédl dolů. „Geonosiané nejsou válečníci. Jeden Jedi je lepší než sto Geonosianů.“
Ale hrabě odpověděl: „Nemluvil jsem o Geonosianech.“
Teď dal hrabě pokyn rukou, mnohem menší a nedbalejší, než dával Jedi. Boba zaslechl zvuk podobný bouři na Kaminu – slabé zahřmění. Náhle se všechny dveře do arény otevřely a všechny uličky mezi sedadly byly zaplněny bitevními droidy.
Droidi postupovali do arény, přitom pálili na Jedie a naprosto ignorovali vše co měli v cestě.
Bobovi kolem hlavy zahvízdali laserové střely a tak se přikrčil. Jedi Windu v mžiku přešel z útoku do obrany. Blokoval droidovy střely mečem; bylo to jakoby kolem sebe postavil plot ze vzduchu.
To bylo vše, co Jango potřeboval. Skrčil se a vypálil z plamenometu zabudovaného do bitevní zbroje.
Windu byl zaplaven proudem oranžového plamene a jeho plášť začal hořet. Jak Jedi seskočil do písku arény, táhly se za ním plameny jako z výfuku rakety.
Jango ho nechal jít. Otočil se, zapojil se do akce s bitevními droidy a Geonosianskými vojáky a smažil Jedie blasterovou palbou.
Jediové se začali shlukovat zády k sobě uprostřed arény kolem reeka s učedníkem, Obi-Wanem a kráskou na zádech.
Boj byl tuhý! Reek se rozhodl, že se toho nezúčastní a shodil trojici ze svých zad. Pak začal běhat v divokých kruzích, vrčel a frkal, dupal a drtil pod nohama droidy, Geonosianské vojáky, Jedie.
„Do toho!“ volal Boba. Nezáleželo na tom, koho zadupal – byla to vzrušující podívaná. Krev a těla létala. A ta žena, jediná osoba tam dole, která se mu líbila, byla zatím nezraněna.
Stála po Jediho boku uprostřed arény. Někdo jí hodil blasterovou pušku. Také s ní uměla zacházet dobře a střílela droidy a Geonosiany po všech stranách.
Jango stál hned vedle Boby a se smrtící přesností pálil po Jediích. Poprvé s ním Boba byl v tak velké bitvě.
A zamiloval si to!
„Zůstaň tady, Bobo!“ přikázal Jango a Boba věděl, že nemá cenu odporovat. Ale pořád se směl dívat přes zábradlí do arény.
Uprostřed toho zmatku zahlédl Jediho Mace Windua, kterého jeho otec popálil. Světelným mečem kosil droidy a Geonosiany, kteří ho zasypávali palbou.
Reek ho spatřil také. Obrovské rohaté zvíře ho zaregistrovalo a začalo ho honit po aréně. Boba se rozesmál. Během vteřiny byl ze psa zajíc.
Windu se pokusil vyskočit na tribunu. Prudce zastavil a odrazil se reekovi z cesty. Ale reek už přiběhl a vyrazil mu meč z ruky.
Odletěl stranou a Jedi se znovu rozběhl.
Jango položil ruku na Bobovu hlavu a zavrčel: „Zůstaň tu, Bobo. Vrátím se!“
To měla být poslední věc, kterou svému synovi řekl.