Kapitola 14.
Kapitola 14
Jango Fett zapnul jetpack a slétl do arény. Přistál přímo uprostřed boje. Uhánějící reek, nerozeznávající přítele od nepřítele, se ho pokusil nabrat na rohy.
Boba viděl, jak se jeho otec odkulil stranou. Aby nevykřikl, kousl se do jazyka. Ty rohy byly ostré jako břitva.
Ale Boba se nemusel strachovat. Jango se odkulil včas, vyskočil na nohy a několika ranami reeka zabil.
Pak se Jango a Windu znovu střetli, zatímco kolem nich zuřila bitva.
Boba si stoupl na špičky, ale měl lepší výhled a zároveň se snažil nebýt zasažen zbloudilým výstřelem, které létaly kolem jako rozdrážděný hmyz. Super bitevní droidi, mnohem silnější než obyčejní bitevní droidi, dominovali boji.
Zvedl se prach. Aréna se zaplnila výkřiky, hukotem světelných mečů a střelbou. Boba se snažil něco zahlédnout a zaječel: „Tati!“
A pak zahlédl.
Zahlédl.
Zahlédl Jediho světelný meč vířící ve smrtící křivce. Zahlédl odlétávat otcovu helmu. Zahlédl jeho tělo padající na kolena jako při modlitbě.
Boba bez dechu pozoroval tu hrůzu, jak Jango Fett dopadl na zkrvavený písek.
„Nééé!“ křičel Boba. Ne, to se nemohlo stát!
Rána z blasteru ho přinutila kleknout. Znovu se postavil se zvoněním v uších a viděl, že aréna je plná těl a kusů droidů a droidek.
Acklay a reek byli mrtví. Jediové byli v menšině, ale stále bojovali. A kráska byla uprostřed toho a střílela droidy a Geonosiany bez rozdílu.
Boba nikde neviděl otce ani Jediho, který s ním bojoval. Zdálo se mu to snad? Mávnutí světelným mečem, odlétávající helma, válečník dopadající na kolena a na zem jako podťatý strom.
Zlý sen, rozhodl se Boba. To bylo celé! Jeho otec byl někde nahoře na pódiu.
Boba věděl, že by nechtěl bojovat po boku droidů. Jango droidy opovrhoval, protože neměli žádnou představivost. Představivost, říkal často, je válečníkova nejdůležitější zbraň.
Zlý sen, pomyslel si Boba a vyrazil po schodech k aréně.
I bez představivosti super bitevní droidi vyhrávali. Byli naprogramováni k vítězství, nebo alespoň k tomu, aby se nevzdávali. A přes vlastní ztráty velmi snížili počet Jediů.
Droidi na tribuně přestali pálit a ti v aréně přestali postupovat. Už zbývalo asi jen dvacet Jediů.
Stáli v hloučku zády k sobě uprostřed arény s připravenými meči a blastery. Byli v pasti!
Uličky byly zaplněné, a tak Boba přelézal sedadla a pokračoval k aréně. Geonosiané jásali a droidi se připravili k zabíjení. Pak hrabě pozvedl ruku.
„Mistře Windu!“
Ticho.
Boba zastavil. Co to je? Viděl jak Jedi, se kterým bojoval jeho otec, pokročil vpřed. Byl celý zpocený a zaprášený.
„Bojovali jste statečně,“ řekl hrabě. „Toho si cením.“
Boba víc slyšet nechtěl. Věděl, že to celé je lež. Musela být.
Přeskakoval sedačky a prodíral se davem k aréně.
Nedokázal na nic myslet. Nechtěl na nic myslet. Jediné co chtěl, bylo, aby se dostal do arény a našel svého otce, Jango Fetta, který mu řekne: Neboj, Bobo, byl to jen sen. Ošklivý zlý sen.
„Skončilo to,“ řekl hrabě. „Vzdejte se a vaše životy budou ušetřeny.“
„Nebudeme rukojmími, se kterými můžeš handlovat, Dooku.“
„Pak je mi to líto, starý příteli. Budete muset být zničeni.“
Hrabě přikývl a droidi se připravili k palbě do malého hloučku Jediů, když se náhle všichni podívali na nebe.
A všichni Geonosiané začali také zvedat hlavy.
Boba vzhlédl.
Z oblohy se k nim snášeli dělové čluny.
Jeden, druhý, třetí... celkem šest.
Přistáli kolem těch, kdo přežili. Dveře se otevřeli a ven vyskákali vojáci, sbíhali po rampách a stříleli po droidech. Boba je hned poznal, i když byl překvapen, že je tady vidí. Jediové začali ustupovat k lodím stále odrážeje blasterové střely.
Bitva se znovu rozhořela, ale to Bobu nezajímalo. Znovu přeskakoval sedadla a běžel k aréně, zatímco se čluny zvedly i s Jedii na rampách. Někteří se sotva udrželi.
Dostali se pryč. Ne jenom ta kráska, ale i Jedi, kterého on a jeho otec nenáviděli. Jedi Obi-Wan; Jediský učedník; válečník s tmavou kůží Mace Windu. Všichni utíkali!
Boba se o ně nestaral. Staral se jen o hledání otce. Proběhl poslední uličkou a omráčeným davem.
Přelezl přes zídku a skočil do arény.
„Tati! Tati! Kde jsi?“
Písek a prach pod jeho nohama byl nasáklý krví. Všude kolem ležela těla.
V půli přeseklý droid se potácel okolo a přitom kopal do blasterů, kousků jiných droidů a ležících těl.
Jeden kousek se odkutálel Bobovi k nohám.
Boba pohlédl dolů a spatřil – bitevní helmu Jango Fetta.
Tati! Úzké oční průzory mu byly tak povědomé, jako jeho vlastní tvář. Možná ještě známější.
Byla zakrvácená. Prázdná. Tak jako poslední stránka na konci knihy.
Konec příběhu.
Padl na kolena a zvedl otcovu helmu. Už věděl, že ta noční můra z hlediště nebyla sen.
Byla to skutečnost. Všechno z toho.