Kapitola 16.
Kapitola 16
Byl čas myslet jasně, čas na plánování. Čas pustit se do práce.
Napřed si věci uspořádat, vždycky říkal Jango.
Nejdřív se postarat o mandalorianskou zbroj: oblek, helmu, jetpack a všechny zbraně. Jednoho dne bude tvoje, říkal otec.
Ale zatím byl Boba příliš malý na to, aby ji oblékl, nebo jen nosil kolem. A tak ji vyčistil a schoval v malé jeskyňce pod útesem. Vyzvedne si ji později.
Potom tu byla černá kniha, kterou mu otec dal; nebo spíš paměťová jednotka, která vypadala jako kniha.
Řekne ti, co potřebuješ vědět.
Boba se pro ni potřeboval dostat do bytu. To představovalo problém vzniklý chaosem bitvy vzniklé v aréně. Byt byl zavřený jeho otcem a to znamenalo, že jeho sítnicový vzor dveře neotevře.
Boba z úkrytu vytáhl helmu a vzal ji s sebou. Mohla by obsahovat otevírací kódy.
Další problém byl, jak se dostat do stalagmitového města. To dokážu, pomyslel si, když zaslechl hluk vykládaných částí zničených droidů.
První várka po ránu.
Čím dál tím líp, pomyslel si Boba, když na nakladači projížděl vchodem do podzemí. Otec by byl pyšný.
Pocítil nával smutku, ale potlačil ho. Na to vše bude čas později. Teď, jak nejlépe uctít svého otce bylo naučit se a žít podle jeho kodexu.
Bude to pracné, ale vyplatí se to. Byl to Jangův plán pro jeho syna. Teď to je Bobův plán pro sebe samého.
S helmou v náručí vyběhl dlouhé schody k bytu. Cestou potkal jen asi dva nebo tři Geonosiany, kteří si ho sotva všimli.
Jsou tu alespoň nějaké výhody, když vám deset. Nikdo nepředpokládá, že děláte něco vážného.
Dveře se po doteku otevřely. Byt byl téměř prázdný. Jango Fett vždy cestoval nalehko. Boba začal v krabici se starými hračkami a oblečením hledat černou knihu.
Nebyla tam.
Náhle si vzpomněl na svou poslední cestu do knihovny v Tipoca City. S hrůzou si uvědomil, co udělal. Vzal černou knihu společně s knihami z knihovny. Vrátil ji spolu s ostatními!
Proto ho Whrr volal zpět. Ale Boba příliš pospíchal, než aby poslouchal.
Informace, které Boba potřeboval, byly na Kaminu!
Boba hodil pár kusů oblečení a bitevní helmu do otcova cestovního vaku. Tak, aby si ho nikdo nevšiml, procházel obrovskými chodbami stalagmitového města k přistávací plošině, kde čekal Slave I.
Naučil se, že nejlepší způsob, jak být nenápadný je nebát se, že si člověka někdo všimne. To bylo jednoduché. Obával se něčeho jiného.
Dokáže loď ovládat sám bez otcova dozoru?
Byl jen jeden způsob, jak to zjistit.
Boba zrychlil.
U dveří na přistávací plošinu stála stráž. Dokonce i když Jediové ovládli planetu, Geonosiané stále hlídali svůj majetek.
Bylo to snadné, proklouznout kolem něj, když se bavil s jiným Geonosianem.
Nebo si to Boba myslel.
„Kampak?“ zablokoval strážný dveře blasterem.
„Můj otec,“ řekl Boba a pozvedl cestovní vak. „mi řekl, to mám dát do jeho lodi.“
„Jaké?“
Boba ukázal na Slave I. Byla to nejmenší loď na plošině. Jeho zjizvený a poškrábaný povrch popíral jeho velkou rychlost a manévrovatelnost.
„Dobře, dobře,“ řekl strážný a otočil se zpět ke svému příteli. „Ale máš jen pět minut. Pak tě odtamtud vyženu.“
Nebyl čas zkontrolovat, jestli byl Slave I prohlédnut a natankován. Jango Bobu učil jak provádět předletovou kontrolu, ale také říkal, že na ni někdy není čas. Pak se musí spoléhat na štěstí.
Boba spěchal. Strážný se na něj za chvilku přijde podívat.
Jakmile se dostal do kokpitu, nasadil si helmu a posadil se na vak. Venkovnímu pozorovateli se musel jevit jako dospělý. Aspoň v to doufal.
Protáhl si prsty a nastartoval systémy a motory přesně tak, jak se to učil.
Čím dál tím líp. Strážný u dveří mu zamával líné ‚sbohem‘, jak Boba zvedl loď nad plošinu a vyrazil k oblačnému nebi Geonosis.
Loď mu připadala jako domov. Boba byl vděčný za všechen ten čas, který strávil cvičením a předstíráním. Předstírání bylo jakýsi druh tréninku.
Paliva bylo málo, ale na cestu na Kamino to stačí. Přál si, aby ho mohl vidět otec. Věděl, že by na něj byl pyšný.
Ta myšlenka, i když mu trochu povznesla náladu, s sebou také přinesla vlnu smutku. Snažil se ho setřást.
Měl další věci, kterých se obávat.
Jako třeba signálu na zadním senzoru.
Za ním byla jediská stíhačka.
Jedi se musel držet vzadu, aby zajišťoval opozdilce, pomyslel si Boba. Je tu, aby mě donutil přistát, nebo aby mě sestřelil z oblohy?
To Boba zjišťovat nechtěl.
Věděl, že tomu stíhači neunikne. A pokud věděl, zbraně Slave I mu nepomohou. Zůstala mu jediná možnost.
Bude ho muset převést.
Namísto, aby zamířil do vesmíru se Boba snesl mezi kaňony a skály obklopující stalagmitové město. Využíval veškeré manévrovatelnosti a prolétával úzkými průrvami vpravo, vlevo, jak nejrychleji dokázal.
Stíhačka ho doháněla. Ale to bylo v pořádku. To bylo součástí Bobova plánu.
Pamatoval si jeden trik, o kterém mu otec vyprávěl. Ten trik byl jednou jedinkrát použit právě na něj (žádný trik proti Jangovi Fettovi nevyšel dvakrát).
Když se kaňon větvil, Boba zpomalil. Vypálil raketu proti skalní stěně napravo, pak prudce uhnul doleva a přistál na úzké římse v zákrytu útesu.
Boba vypnul systémy a čekal. A čekal.
Jestli trik zabere, Jediská stíhačka uvidí na stěně následky výbuchu a otočí se zpět. Jestli nezabere...
Jestli nezabere, tak se stíhačka objeví za rohem s rozpálenými lasery. Nebo zavolá posily a nebe se stíhačkami úplně zaplní. Nebo...
Konečně Boba přestal s čekáním a opět nahodil systémy. Trik fungoval. Jediská stíhačka viděla výbuch a zamířila zpět.
Boba se spokojeně ušklíbl. Myslel si, že jsem narazil do zdi!
Boba zamířil k prstencům a ještě dál. Nikdy předtím nebyl ve vesmíru samotný.
Po otcově smrti se cítil osamělý, a obzvlášť po jeho pohřbu. Ale tohle bylo něco jiného. Je samota a samota.
Není větší samoty než ve vakuu vesmíru. Protože vesmír není místo.
Ve vesmíru není Nic. Nula. Prázdno. A v prázdnu prázdna...
Vítej ve Velkém Nic.
Boba se zachvěl při myšlence na prázdnotu kolem něj a rychle tu myšlenku zahnal. Na Velké Nic nemá čas. Myslel na otce a jeho kodex: Nájemný lovec nesmí není zmatený velkým obrazem. Ví, že to je součet malých věcí.
Boba měl práci. Musel najít černou knihu.
Vyrazil na vysoký orbit nad prstence.
Geonosis pod ním vypadal tak mírumilovně. Bylo těžké uvěřit, že se tam odehrál divoký boj, který zabil jeho otce – a stovky, možná tisíce, dalších.
Byl to krásný pohled, ale Boba nehodlal marnit čas užíváním si vyhlídky. Připravoval loď na skok do hyperprostoru.
Bylo to jednoduché. Kamino bylo poslední místo, kde Slave I byl předtím.
Co měl Boba udělat, bylo vyvolat koordináty z navigačního počítače.
Loď se postará o zbytek. Tak to udělal.
A loď udělala své.