Kapitola 18.
Kapitola 18
Co bylo na bouřlivém Kaminu dobré – bylo tu hodně přirozeného elektrického rušení, které vás zamaskovalo i před radarem.
Boba věděl, že jakmile vzlétne z plošiny, bude těžké ho sledovat. Schoval Slave I v tenké vrstvě šedých mraků, na pár minut změnil kurz a pak proletěl atmosférou do tichého vesmíru na vysoký orbit.
Zpět do Velkého Nic.
Konečně měl čas na to, prozkoumat černou knihu. Jak mu otec slíbil, povede ho potom, co on nebude moct.
Pevně obal sevřel připravil se, že silně zabere. Ale šla otevřít snadno. Místo potištěných stránek tam byla obrazovka.
Bylo to přesně jak Jango řekl. Nebyla to kniha. Tohle byl displej paměťové jednotky, na které se objevil obrázek planety.
Ne. Byl to obličej. Obrázek se vyjasňoval.
Obličej Janga Fetta.
Byl to opravdu on. Jeho oči se pomalu otevřely a smutně, mnohem smutněji než obyčejně, se zadívaly na Bobu.
„Bobo.“
„Otče!“
„Poslouchej, Bobo. Díváš se na to, protože já už tady nejsem. Protože jsi odkázaný na sebe. Sám.“
To mu říkat nemusel. Boba se cítil velmi osamělý.
„Tak to chodí. Vše musí skončit. Dokonce i rodičovská láska a já jsem ti byl víc než jen otcem. Nezapomeň na mě a nezapomeň, že jsem tě miloval.“
„Nezapomenu,“ zašeptal Boba, i když věděl, že ho otec nemůže slyšet. „Nikdy na tebe nezapomenu.“
„Teď když jsem pryč, jsou tři věci, které potřebuješ. Můžu tě k nim jen nasměrovat. Ty tři věci musíš najít sám.“
Sám. To slovo mělo chladný a známý zvuk.
„První je samostatnost. Kvůli tomu musíš najít Tyranuse, abys získal kredity, které jsem ti dal stranou. Druhou věcí jsou znalosti. Pro ně musíš k Jabbovi. Nedá ti je. Musíš si je vzít. Třetí a nejdůležitější je síla. Najdeš ji všude kolem sebe v mnoha tvarech. Dej pozor, někdy může být nebezpečná. A poslední věc, Bobo...“
„Ano, otče! Cokoli!“
„Hlídej si tu knihu. Nechávej ji zavřenou. Otevírej ji jen, když ji budeš potřebovat. Pak ti pomůže. Není v ní příběh, ale Cesta. Jdi po ní a jednoho dne se staneš velkým nájemným lovcem. Byl jsem si tím jistý, když jsem byl ještě živý a stále si tím jistý jsem...“
Obraz vybledl. „Otče!“
Displej byl prázdný. Jango Fett byl pryč. Boba s jemným cvaknutím knihu zavřel.
Páni.
Boba nevěděl, jestli se má smát nebo plakat, a tak udělal obojí a přitom choval černou knihu na klíně. Byl to jen displej, jen nahrávka. Ale pro něj to bylo něco velmi vzácného. Bylo to jeho jediné spojení s otcem.
Byl to jeho domov i rodina.
Už se necítil tak sám.
Boba knihu pohladil a uložil do cestovního vaku.
Pak se protáhl a rozhlédl.
Slave I byl na vysokém orbitě. Planeta Kamino pod ním byla zakryta bouřemi. Vypadala jako mramor z bláta a sněhu. Všude okolo zářily hvězdy.
Boba prověřil energii a palivo. Bude to stačit na jeden hyperprostorový skok. Pak bude muset natankovat a provést nezbytné opravy.
Boba se opřel a promýšlel svůj další krok.
Napřed si věci uspořádat, říkával Jango. A podle Janga, nebo jeho památky, byl Bobovým prvním úkolem najít Tyranuse. Hraběte. Muže, pro kterého Jango vytvořil armádu klonů.
Boba se s ním poprvé setkal na Geonosis. Ale bylo jasné, že v chaosu bitvy uprchl. Nevypadal jako někdo, kdo by se nechal zajmout Jedii.
Kam mohl jít?
Boba zavřel oči a připomněl si otcův hlas, když v Tipoca City mluvil s tím Jedim. „Najal mě muž jménem Tyranus na jednom z měsíců Bogdenu...“
Bogdenské měsíce. Tady začne.
Boba našel záznam v lodní databázi. Bogden byla neobydlená bažinatá planeta obklopená ‚množstvím malých satelitů‘.
Bogdenské měsíce...
Boba zadal souřadnice, aktivoval hyperpohon a doufal v nejlepší.
Hvězdy se protáhly v bílé linky a loď skočila do hyperprostoru. Boba se pohodlně opřel a zkřížil prsty pro štěstí.
„Jsem na cestě, tati,“ zašeptal. „Udělám to nejlepší, abys na mě mohl být pyšný.“
