Kapitola 22

Galaktické Jádro tvořila nekonečná a spletitá síť civilizovaných a napůl civilizovaných světů. Některé planety byly temné a těžko nalezitelné. A některé by člověk minul jen těžko.

Coruscant patřil do druhé skupiny.

Jeho koordináty patřili k nejsnáze zapamatovatelným a vkládaným do navigačního počítače:

nula, nula, nula.

Tady civilizace začínala. Tady v srdci Světů Jádra. A v centru Známého vesmíru.

Coruscant. Planeta, která je městem a město, které je planetou.

Boba se probudil, jakmile Slave I vyskočil z hyperprostoru.

Zatřásl hlavou, aby si vyčistil od snů, které ho vždy pronásledovaly při hyperprostorových skocích.

Konečně byl tady. Na legendární planetě pokryté chodníky a střechami, věžemi a balkóny, parky a umělými moři. Od pólu k pólu byl Coruscant jedinou nesmírnou metropolí.

Žádná zelená oblast nebo volný prostor, žádná divočina, lesy ani ledové příkrovy. Coruscant byl jediným celoplanetárním městem pokrytým domy a paláci, parky a náměstími. Planeta dole, ve vší své slávě vítala Slave I tak, jako vítala tuláky a piráty, politiky a různé pohlaváry už před tisíci lety v počátcích Republiky.

A teď čekala na Bobu. Sirotka, který hodlá potěšit ducha svého mrtvého otce.

Boba Slave I navedl na přibližovací kurz kolem obrovských orbitálních zrcadel, které shromažďovaly a zaostřovaly světlo coruscantského vzdáleného slunce.

Loď vlétla do atmosféry a začala zpomalovat. Boba v kruzích přeletěl kolem slabých a jiných silných věží, kolem visutých zahrad a vlétl do komerčních zón vyhrazených pro nezvané návštěvníky. Se vší tou dopravou všude kolem bylo přiblížení ještě ošidnější než na Kaminu nebo na měsících Bodgenu. Bobovy bušilo srdce o závod. Najdou ho tady?

Ucítil slabý náraz. Slave I si zapnul autopilota a sám přistane pomocí naváděcího paprsku.

To bylo pro Bobu dobré. Měl spoustu jiných starostí. Například peníze. Než bude moct odletět, bude potřebovat zaplatit přistávací poplatek. Pak tu byli Jediové. Jestliže po něm opravdu šli, jak mu Taun We řekla, měli by mít popis Slave I. To by ho mohli zatknout hned jakmile se dotkne země.

Potřeboval nějakou radu. Možná by mu pomohla kniha. Měla by se otevřít jen v případě potřeby, nebo alespoň když mu má co říct.

Vyndal ji z vaku a otevřel ji. Ale zpráva byla ještě podivnější než obyčejně:

Dej si pozor na věci, které jdou příliš dobře.

To je stěží můj problém, pomyslel si Boba. Znechuceně knihu zavřel a odložil. Nervózně sledoval jak se loď blíží k přistávací plošině, ladně kličkujíc mezi věžemi, pod osvětlenými chodníky a coruscantskými zahradami.

Slave I hladce přistál. Žádný alarm se nerozezněl.

Boba spustil rampu. Rozhlížel se po plošině připraven utéct.

Nikdo se nedíval. Nikdo nebyl v okolí.

Tohle byl Coruscant. Nikdo se nestaral o malou bezvýznamnou loď jako byl Slave I. Nebo o jeho bezvýznamného desetiletého pilota.

Bobovým prvním pocitem byla úleva.

Druhým byl strach. Jediové měli oči a uši všude. A zvlášť na Coruscantu. Najdou Bobu dřív než on najde Tyranuse?

Boba se ani tak nebál Jediů, jako se bál selhání. Zneuctil by otcovu památku – a vlastní spolehlivost – kdyby selhal při své první zkoušce, nalezení Tyranuse?

„Vítejte na Coruscantu,“ ozval se neosobní droidí hlas.

„To jistě,“ zamumlal Boba.

Se svým vakem s černou knihou, bitevní helmou a několika kusy oblečení vyšel z lodi a nastoupil na eskalátor, který ho měl dopravit do ulic.

Boba o Coruscantu dost přečetl a věděl, že je postaven ve vrstvách podle tříd a funkce.

Horní patra patřily bohatým a mocným. Když Boba vzhlédl, viděl jejich věže a zahrady stoupající až do oblak.

Střední patra, tam kde přistál, sloužily k obchodu a zábavě. Ulice byly plné bytostí ze všech koutů galaxie, přecházeli okolo, nakupovali a prodávali nebo si jen tak prohlíželi okolí.

Spodní patra byla nebezpečná. Byly to oblasti bez zákonů plné uprchlíků, pirátů a zločinců – všichni obyvatelé patřili k podsvětí, které leželo hned pod krásným vrškem.

Boba doufal, že nalezení Zlaté rány půjde dobře. Už prožil dost dobrodružství, díky. Stačí jen najít Tyranuse.

Boba měl štěstí.

Zlatá rána byla malá díra ve zdi na horním okraji spodních pater, hned pod střední vrstvou.

Bylo to dost dole na to, aby tam bylo světlo tlumené a neony mohly svítit celý den. Ovšem ne dost dole na to, aby tam byl najatý ozbrojený strážný.

Boba prošel dveřmi.

Kromě barmana, čtyřrukého tvora, který dvěma rukama leštil sklenice, třetí počítal peníze a poslední leštil barpult mokrým hadrem, byla hospoda prázdná. Kůži měl tmavě karmínovou a podle jmenovky se jmenoval Nan Mercador.

Boba si položil vak na podlahu a posadil se na barovou židli.

„Sem děti nesmí!“ řekl Mercador, vyždímal hadr a hodil ho na pult. „A to včetně tebe!“

„Já nejsem zákazník,“ odvětil Boba. „Nechci pití. Hledám – uh. Jmenuje se Dooku.“

Barmanova tvář zbledla. „Dooku!“ pohlédl na Bobu pátravě. „Dooku. Ano, samozřejmě. Jistě. Je to můj dobrý přítel. Zavolám mu.“

Mercador začal vyťukávat číslo na komunikační jednotce. „Dooku? Jste to vy?“ zeptal se. „Někdo vás chce vidět.“ Komunikační displej se odmlčel, jakoby šlo o dlouhý mimoplanetární přenos. „Co takhle zatím džus?“ usmál se na Bobu.

„Vlastně jsem bez peněz,“ řekl Boba.

„To je v pořádku,“ řekl barman, jednou rukou utřel pult a dalšíma dvěma nalil pití. „To je na účet podniku!“

Džus byl chladný a chutnal výborně. Boba sotva uvěřil svému štěstí. Byl na Coruscantu sotva hodinu a už našel přátelského barmana, který znal Tyranuse (pardon, Dooka!) a ještě mu dal džus zadarmo!

Náhle si vzpomněl na černou knihu: Dej si pozor na věci, které jdou příliš dobře. Mohlo by – ?

Displej se rozzářil a Boba spatřil dvě známé tváře. Ani jedna nepatřila Tyranusovi. Ten vpravo byl Diollan; druhý byl Rodian. Dva nájemní lovci z měsíců Bogdenu.

„To je on!“ řekl Rodian. „Chyť ho! Můžeš ho předat Jediům kvůli odměně.“ Boba chtěl seskočit ze židle a utéct, ale bylo pozdě. Silná ruka ho popadla za pravou ruku.

A levou ruku. A levou nohu.

A pravou ruku.

Nan Mercador obešel pult a zvedl ho do vzduchu.

„Hej!“ zaječel Boba. „Nech mě být!“

„Ani náhodou,“ řekl barman, držíce Bobu nad hlavou. „Znamenáš peníze!“

„To je omyl!“ řekl Boba.

„Žádný omyl, kluku,“ prohlásil Rodian na komunikačním displeji.

„Je na tebe vypsaná odměna,“ dodal Diollan.

„Jediové ví, že přijdeš,“ řekl Diollan Mercadorovi.

„Dají ti tvůj podíl,“ přidal se Rodian.

„Měl bych dostat polovinu,“ řekl barman, když s Bobou v rukách vyšel ke dveřím. „Ušetřil jsem vás problémy s příchodem sem.“

„Na to je pozdě,“ odmítl ho Rodian.

„Už je to zařízeno,“ dodal Diollan.

Displej ztmavl.

Rychle něco vymyslet, myslel si Boba, zatímco se bezmocně kroutil a kopal nohama u stropu. A jestli to nezabere tak myslet ještě rychleji! Přestal sebou škubat. „Nebuď hlupák,“ řekl. „Hrabě Dooku ti zaplatí dvojnásobek toho, co Jediové. A nemusel by ses s nikým dělit.“

„Nemusel?“ zarazil se Mercador, ale Bobu nepustil. „Jsi si jistý?“

„Absolutně,“ prohlásil Boba. „Polož mě a já mu zavolám sám. Můžeš se ho zeptat.“

„Ty si asi myslíš, že jsem zdrogovaný,“ řekl Mercador, stále držíc Bobu, že se mohl dotýkat stropu. „Kromě toho neznáš jeho číslo. Chtěl si po mě, abych ho našel, pamatuješ?“

„Jen jsem vás zkoušel,“ bránil se Boba a pohlédl na stropní světlo kousek od své nohy. Bylo jen několik centimetrů od něj. „Ale nemusíš mi věřit. Můžeš mu zavolat sám. Číslo je...“

Vysypal ze sebe řadu čísel a doufal, že to bude znít přijatelně. Zjevně ano. Barman pustil Bobovu levou nohu a začal se s ním otáčet ke komunikační jednotce.

Boba byl připraven. Jakmile měl nohu volnou, kopl do světla tak silně, jak jen mohl.

KŘACH! Světlo se rozbilo a sklo se začalo sypat na bar, židle, podlahu...

Mercador zvedl ruce na ochranu hlavy před padajícím sklem. Boba spadl na zem a v poslední chvíli se dokázal překulit, aby nedopadl na hlavu. Začal se škrábat ke dveřím, které se otevřely...

A odhalily pár lesknoucích se bot, které mu zablokovaly cestu. Nad nimi byly dvě docela hezké nohy a nad nimi –

Byla žena držící nebezpečně vypadající blaster. Jednou rukou popadla Bobu za paži. Druhou ruku natáhla dopředu a vystřelila.

Barman se zhroutil na podlahu do roztříštěného skla.

„Je nastavený na omráčení,“ řekla. „Ale jeden špatný pohyb a bude zabíjet.“

„Skvělé,“ řekl Boba a pohlédl na svou zachránkyni. Vypadala nebezpečně. Díky tomu byla v jeho očích ještě krásnější. „Kdo jsi?“

„Aurra Sing,“ odpověděla. „Ale na tom nesejde. Jdeme odtud.“

To Bobovi nemusela říkat dvakrát. Popadl svůj vak a následoval ji na ulici k nastartovanému vznášedlu.

„Nájemní lovci,“ vysvětlil bez dechu. „Zradili mě. Neměl jsem jim nikdy věřit!“

„Nájemnému lovci můžeš věřit vždycky,“ odvětila Aurra. „Věřit, že udělá to, za co dostal zaplaceno.“ Otevřela dveře vznášedla. „Já to vím, protože jsem sama nájemnou lovkyní. Nastup, mladý Bobo Fette.“

„Ty znáš mé jméno?“

„Samozřejmě. Nájemný lovec vždy zná jméno odměny.“

Boba ustoupil, připraven utéct.

„Nastup!“ poplácala blaster ve vyleštěném pouzdře. „Je to dost bolestivé, dokonce i nastavení na omráčení. Nenuť mě to na tobě vyzkoušet.“

Boba nastoupil a vznášedlo se vzneslo. Myslel si, že je zachráněný a místo toho je znovu zajatý!

Zatímco vznášedlo stoupalo výš a výš, prolétávalo kolem věží a míjelo coruscantské zahrady, se Boba opřel, mračil se a byl sám sebou znechucený.

„Dej si pozor na věci, které jdou příliš dobře.“ Měl jsem si dát větší pozor, pomyslel si. Už nikomu nebudu věřit!

Ale byl překvapený, když Aurra se vznášedlem přistála na přistávací ploše hned vedle Slave I.

„Ty mě nevezmeš k Jediům?“ zeptal se. „Myslel jsem, že jsi nájemná lovkyně.“

„To jsem. Ale nikdy nebudu pracovat pro Jedie. Můj klient žije na úplně jiné planetě. Proto také bereme tvou loď. Můžeš s ní letět, že ano?“

„Co když řeknu ne?“

Znovu poklepala na blaster.

Boba spustil rampu a zkontroloval lodní systémy. K jeho překvapení Aurra Sing zaplatila přistávací poplatek a to dokonce droidovi.

„Nejdřív na nízký orbit,“ řekla. „Potom do hyperprostoru. A žádné legrácky. Já nemám smysl pro humor.“

„Žádné legrácky,“ odvětil Boba. Pak se zeptal: „Řekneš mi, kdo na mě vypsal odměnu a kam letíme?“

„Kdo, poznáš brzy. Kam, je svět ve Vnějším okraji jménem Raxus Prime.“

„Promiň. Musel jsem se přeslechnout. Myslel jsem, žes řekla Raxus Prime.“

„Slyšels dobře.“

„Ale – to je přece naprosto neobydlená planeta.“

„Vím. A máme zpoždění. Tak skoč do hyperprostoru a jedem.“