Kapitola 7.
Kapitola 7
Už s otcem cestoval vesmírem dříve. Ale když jste ještě opravdu malí, moc to nevnímáte.
Teď, když mu už bylo deset, rozuměl tomu co vidí. Všechno vypadalo nově a zajímavě.
Na Kaminu bylo téměř neustále zataženo. Mraky byly zespoda šedé a uvnitř černé jako noc. Ale seshora vypadaly bílé jako sníh, který Boba viděl na obrázcích a četl si o něm v knihách.
A obloha nad nimi byla jasná, jasná a modrá.
Jak Slave I stoupal výš a výš, nebe temnělo – modrá, temně modrá, černá. Pak Boba spatřil něco mnohem krásnějšího než mraky.
Hvězdy.
Boba samozřejmě věděl, co jsou to hvězdy. Četl si o nich; viděl je na videích a na obrázcích a sám je pozoroval na cestách se svým otcem na jiné planety. Do teď jim nevěnoval pozornost. Malé děti se nezajímají o to, co je příliš daleko. A ze zamračeného Kamina nebyly nikdy vidět. Ale teď mu bylo už deset a...
Boba viděl miliony hvězd, každou světelné roky daleko. „Páni,“ řekl.
„Co se děje?“ zeptal se otec.
Boba nevěděl co říct. Galaxie byla tvořena miliony divoce hořících sluncí. Okolo každého z nich byly planety, každá z milionů skal a kamenů a každý kámen z milionů atomů a...
„To ta galaxie,“ řekl Boba. „Proč je tu...?“
„Proč je tu co?“
„Proč je tu toho tolik?“
Jango Fett nechal svého syna letět se Slave I, což znamenalo, že jen seděl v pilotním křesle, zatímco autopilot řídil loď. Byl zaměstnán přiděláváním náhradního jetpacku k bitevní zbroji namísto toho, který vybuchl při souboji s Jedim.
Když byl hotov a usedl do pilotního křesla, Boba se zeptal: „Letíme na jiný svět, tati?“
„Právě teď.“
„Na který.“
„Uvidíš.“
„Proč?“
„Proč se pořád ptáš?“ To byl pro Bobu signál, aby zmlknul. Otec měl pro všechno své důvody, ale většinou si je nechával pro sebe.
„Nemusíš to vědět,“ řekl Jango, když stiskl tlačítko nadepsané HYPERPROSTOR.
Jestliže byl vesmír úžasný, o hyperprostoru to platilo dvojnásob.
Dvojnásobně úžasně divný.
Jakmile Slave I zrychlil na rychlost světla, Boba začal otáčet hlavou na všechny strany. Hvězdy se kolem nich míhaly jako dešťové kapky. Bylo to jako sen, kde jdou vzdálenost a blízkost ruku v ruce, čas a prostor se ve vírech míchají jako olej ve vodě.
Boba začal dřímat, protože i podivné začne být unavující, když je podivné všechno...
Boba snil o tom, že potkal svou matku, kterou nikdy neměl. Byl sám na velké recepci v paláci. Bylo to jako příběh z knih. Naproti mu někdo šel a prodíral se davem. Byla krásná, oblečená v bílých šatech. Šla rovnou k němu, rychleji a rychleji a její úsměv byl jasný jako...
„Bobo?“
„Ano?!“
„Vzbuď se, synu.“
Boba otevřel oči a spatřil otce u ovládání lodi. Už opustili hyperprostor a pohybovali se v normálním třídimenzionálním vesmíru.
Letěli přímo k obrovské rudé planetě s oranžovými prstenci.
Byla krásná, ne tak krásná jako vize v Bobových snech. Ne tak krásná jako... Boba cítil, že se opět propadá do snů.
„Geonosis,“ řekl Jango.
„Cože?“
„Jméno té planety, Geonosis.“
Jak se Slave I blížil k Geonosis, letěl směrem k prstencům. Hladce a krásně vypadaly jen z dálky. Zblízka Boba viděl, že jsou vytvořeny z asteroidů a meteorů, kusů kamenů a ledu – zkrátka vesmírné suti.
Zblízka byly nebezpečné a ošklivé.
Jangovy ruce nad ovládáním lodi přímo tančily a přepínaly ho z autopilota na manuál. Let prstenci mohl být ošidný. Když mistrně vedl loď na orbit, řekl: „Příště, až poletíme na planetu s lehčím přistáním, tak tě nechám, aby ses s lodí přiblížil sám.“
„Opravdu? To znamená, že už jsem dost starý?“
Jango poklepal synovi na rameno. „Jak se to vezme, Bobo. Jak se to vezme.“
Boba se usmál. Život je lepší než snění. Kdo potřebuje matku, když má otce jako je Jango Fett?
Najednou Boba zachytil záblesk něčeho na zadním senzoru. Značka. „Tati, myslím, že nás někdo sledoval!“
Jangův úsměv zmizel. Značka je následovala kamkoli. Měli za sebou loď.
„Podívej se na senzory,“ řekl Boba vzrušeně. „Není to maskovací stín?“
Jango přepnul senzory na větší rozlišení. Ukázal se signální maják přilepený k trupu Slave I.
Boba tomu nemohl uvěřit. Neviděl snad jak ten Jedi sklouzl do rozbouřeným moří Kamina? Jak to mohl přežít a sledovat je?
„Musel to tam dát během boje,“ řekl Jango. „To napravíme!“
Boba se zrovna chystal zeptat jak, když ho otec přimáčkl do sedadla.
„Drž se, synu. Letíme do pole asteroidů. Tam nás sledovat nebude. Jestli ano, máme pro něj několik překvapení.“