Kapitola 8.
Kapitola 8
Do pole asteroidů! Boba pocítil osten strachu, když jeho otec zamířil se Slave I do prstence.
Kolem se na obou stranách míhaly rozeklané skály. Bylo jako letět skrz kamenný les.
Boba se nedíval. Nemohl se dívat. Věděl, že kdyby do jednoho narazili, byli by mrtví. Úplně.
Vymazáni.
Nezbude po nich vůbec nic.
Pak si Boba řekl: Přestaň se bát... Podívej, kdo sedí u ovládání!
Boba pohlédl na otce. Asteroidy stále svištěly kolem, ale už nevypadaly tak hrozivě.
Jango Fett byl u ovládání.
Boba se uklidnil a zkontroloval zadní senzor. „Je pryč,“ oznámil otci.
„Musel zamířit směrem k povrchu,“ odvětil Jango.
Náhle se na monitoru objevil cizí signál. Boba spatřil povědomý tvar.
Delta-7.
„Podívej, tati, je zpátky!“
Jango chladně stiskl na zbraňové konzoly tlačítko SONICKÁ NÁLOŽ: UVOLNIT.
Boba pohlédl dozadu a spatřil kanystr plující k Jediho stíhačce.
Ušklíbl se. Sbohem! Jedi byl odsouzen z záhubě...
Stejně jako Boba. Když se otočil zpět, viděl jen skálu. Slave I mířil přímo k obrovskému, rozeklanému asteroidu!
„Tati, pozor!“
Jangův hlas byl tichý a chladný, když loď mírně zvedl a těsně asteroid minul. „Buď klidný. Ten Jedi nás tam nebude následovat.“
Takový byl plán. Ale Jedi měl jiný názor. Když jeho otec hbitě vedl Slave I skrz pole asteroidů, Boba pohlédl na zadní senzor.
„Je tam!“ vykřikl.
Jediská stíhačka byla stále za nimi. Jako by za ně byla přivázaná. Jango ponuře zavrtěl hlavou. „Zdá se, že mu nestačí naznačit. No, když se mu nemůžeme ztratit, musíme se ho zbavit.“
Otočil loď k dalšímu asteroidu, mnohem většímu než byl ten předchozí.
Ale tentokrát loď nezvedl. Letěl přímo k zubatému povrchu.
Boba tomu nemohl uvěřit. To se je otec snaží oba zabít? „Pozor!“ zakřičel.
Zavřel oči a čekal na výbuch. Tak takové to je, umírat. Cítil překvapivý klid. Zajímalo ho, jak moc to bude bolet, až narazí. Nebo bude jen záblesk světla? Nebo...
Nebo nic.
Slave I pod Jangovým řízením nezpomalil ani nezaváhal.
Vypadalo to na jistou smrt.
Loď skočila dolů do úzkého kaňonu na povrchu asteroidu.
Na něm byla jeskyně s ústím tak širokým, že se v něm mohla malá loď otočit.
Jen o trochu větší.
Něco bylo špatně.
Nic se nestalo. Boba byl stále naživu. Otevřel oči.
Všude viděl skály. Jeho otec v plné rychlosti vletěl do díry v asteroidu a teď prolétávali úzkým tunelem.
Ale pořád zpomalovali.
Nakonec jsme stále naživu, pomyslel si Boba. Ale jestli nás Jedi pronásleduje, tak proč zpomalujeme?
Brzy na to přišel. Tunel vedl skrz celý asteroid. Když se Slave I vynořil z kamenného průjezdu, bylo to přímo za Jediskou stíhačkou.
Z lovce byla kořist. Slave I byl přímo za ním.
Byl to nejlepší manévr, jaký si Boba kdy představil. Jen těžko ovládal své vzrušení. „Do něj, tati! Do něj! Střílej!“
To ani nebylo třeba říkat. Jango Fett už pálil. Kolem stíhačky se na pozadí černoty vesmíru míhaly záblesky světla.
„Dostals ho!“ křičel Boba, když viděl jak se Jediho stíhačka rozhoupala.
Těsně vedle.
Zatím.
„Teď to s ním skoncujeme!“ řekl Jango. Sáhl po zbraňové konzoly a dvěma rychlými pohyby stiskl dvě tlačítka:
TORPÉDO: NABÍT a potom
TORPÉDO: VYPUSTIT
Teď se zahoupal Slave I, jak vystřelil torpédo, které se přimklo ke stíhačce.
Boba fascinovaně přihlížel. Jedi byl dobrý, to musel uznat. Kličkoval sem a tam a pokoušel se o každý úhybný manévr.
Ale torpédo se ho drželo a blížilo se. Pak stíhačka vletěla do cesty velkému asteroidu.
A byl konec.
Nebylo jak se srážce vyhnout. Stíhačka zmizela chycená mezi torpédem a kamenem. Zůstal jen náznak trosek.
„Dostals ho...“ vydechl Boba. „Jóóó!“
Jangova reakce byla mnohem tlumenější. „Už ho neuvidíme,“ řekl tiše a nasměroval loď z pásu asteroidů k obrovské rudé planetě.