Kapitola 17.
Kapitola 17
„Hej, Teffe, co se děje?“
„Nic, Garre.“ Boba odložil dalekohled a obrátil se ke svému příteli, který právě vešel do ZPV. Nech si emoce pro sebe. „Jen se dívám na hvězdy.“
„Viděls něco zajímavého?“
„Nic moc. Hvězdný prach, vesmírné smetí, vždyť víš.“
„No, v tom případě pojď,“ řekl Garr. „Ulu Ulix tě hledá. Padawan chce naší pomoc se shromažďováním prťat kvůli příjezdu.“
„Příjezdu?“
„Napojili jsme se na orbit. Bespin. Konec cesty. Vítej v novém domově!“
Domov? Ne pokud do toho budu moct mluvit! pomyslel si Boba, zvedl svůj vak a šel za Garrem.
Přední pozorovací výduť byla plná posádky a sirotků zvědavě zírajících na planetu, kolem které loď obíhala.
Byla obrovská. Ve světle vzdáleného slunce měla oranžovou barvu.
„Bespin je plynný obr s metalickým povrchem hluboko pod vrstvami plynů, který je těžko dosažitelný a ještě méně prozkoumaný!“ vykládal Garr vzrušeně. „Hlavním průmyslem je těžba tibannového plynu z atmosféry. Na povrchu nic nežije. Všechna města, doly a továrny se vznášejí v oblacích a... hej!“
„Co?“
„Ty neposloucháš, Teffe!“
„Ach, promiň,“ řekl Boba.
„Zasnil ses?“
„Asi ano.“
Zasnění? Ne tak docela. Bobova mysl jela jako o závod; přemýšlel o zarážejícím objevu ze zadní pozorovací výduti.
Slave I! Viděl ho. Malá loď, kterou zdědil po otci, sledovala Candaserri – a to opatrně, zaznamenal Boba. Loď se držela v kuželovém stínu, kde ji nemohly zachytit přibližovací senzory útočné lodi, které pravděpodobně byly nastaveny na zachycování flotil a ne samostatných lodí.
Boba nad tím tiše přemítal, zatímco stál vedle Garra v zalidněné přední pozorovací výduti a pozoroval bouřlivý Bespin.
„Tady jste!“
Boba s Garrem spatřili Ula, jak se k nim prodírá davem.
„Vy dva jste odhodlaní, dostat mě do problémů, že? Nevíte, že se máte zdržovat blízko sirotčince?“
„Promiň,“ omlouval se Garr a snažil se schovat úsměv. Když měl Ulu práci, běhali po lodi volně a měli z toho užitek.
Boba neměl Jedie rád, ale Ulu byl výjimka. Rozhodl se, že se padawana zeptá na to, co viděl – samozřejmě bez toho, aby toho odhalil příliš. „Ulu, neslyšel jsi někdy o nájemné lovkyni Auřře Sing?“
„Aurra Sing? Jistě. Je – “
„Proč to chceš vědět?“ ozval se hrubý a vysoký hlas. Boba se otočil a spatřil podezřívavě si ho měřící Glynn-Beti.
Boba zaúpěl. Kdyby věděl, že je někde poblíž, nic by neříkal. „No...“
„Mluv, sirotku. Teff, je to tak? Proč se ptáš na Aurru Sing?“
„Byl jsem zvědavý. Já, no, slyšel jsem, jak se o ní zmiňuje někdo z posádky.“
„Je nepřítelem civilizace a galaktického řádu,“ řekla bothanská Jedi. „Je hledaná kvůli mnoha zločinům, lehkým i těžkým, včetně vraždy. Víc vědět nemusíš. Ulu Ulixi –“ obrátila se Glynn-Beti na Padawana. „Co ti dva dělají tak daleko od sirotčince? Zapomněl jsi na své povinnosti? Okamžitě je tam odveď.“
Ulu se uklonil. „Ano, mistryně Glynn-Beti.“
„Shromáždi zbylé sirotky. A všichni se sejdeme v hangáru jakmile si sbalí věci. Budeme odvezeni do Oblačného města.“
„Ano, mistře,“ řekl Ulu a znovu se uklonil za odcházející Jedi.
„Uf!“ ulevil si Garr, když Glynn-Beti odešla. „O co šlo?“
„Aurra Sing,“ vysvětlil Ulu. „Před Glynn-Beti to jméno neříkejte. Ona ji z dobrého důvodu zavrhuje. Aurra Sing vraždí Jedie ze sportu.“
„Myslel jsem, že nájemní lovci zabíjí jen pro peníze,“ ozval se Boba.
„Aurra Sing je jiná,“ řekl Ulu. „Říká se, že si v minulosti něco hrozného prožila a kvůli tomu Jedie nenávidí. Ať to bylo cokoli, útočí na nás, kdykoli k tomu dostane příležitost.“
„To jako pro zábavu?“ zeptal se šokovaný Garr.
„Hnusná zábava,“ odvětil Ulu. „Ale teď pojďte, vy dva. Pohyb.“
To proto, pomyslel si Boba, když šel za Garrem a Ulixem zpět do zadní části lodi. Aurra Sing loď stopuje, protože hodlá sejmout Jediho nebo dva. No, to hodně štěstí!
Rád bych věděl, co by říkala, kdyby věděla, že jsem na palubě.
Chodby byly plné posádky spěchající na svá stanoviště. Přiblížení k planetě byla pro všechny, samozřejmě kromě klonů, vzrušujícím zážitkem. Jedna planeta nebo jiná, to jim bylo jedno.
Boba je nemohl minout. Jeho bratři – tak podobní a přece tak rozdílní. Nezajímalo je, kam jdou nebo kde jsou. Zajímala je jen jejich výzbroj, úkoly a posloupnost velení. Kloni byli zcela čisté vojenství.
A tak, když přišel do hangáru pomáhaje Ulovi a Garrovi hnát mladší sirotky k raketoplánu, byl Boba překvapen, když spatřil svého starého známého CT-4/619, jak pracuje. Voják přemalovával výsostné znaky a vojenské označení malého raketoplánu, který měl vzít sirotky dolů.
„Pamatuješ si na mě?“ zeptal se ho Boba.
„Ne,“ odpověděl CT-4/619. „Měl bych?“
„Ne, jen jsem byl zvědavý,“ řekl Boba. „Co to děláš?“
„Demilitarizování,“ odpověděl klon.
„Proč?“ zeptal se vždy zvědavý Garr.
„Bespin,“ odvětil CT-4/619. „Nechtějí žádné válečné znaky.“
„Vládcové Bespinu chtějí na svém světě udržet neutralitu,“ řekla Glynn-Beti. Bothanská Jedi se přiblížila úplně neslyšně. Jako obyčejně Bobu znervózňovala. „Máme dovoleno vysadit tady sirotky, ale nesmíme si dolů vzít zbraně nebo provádět jakékoli vojenské aktivity.“
„Ani vaše světelné meče?“ zeptal se Boba, který si všiml jediské zbraně pod jejím pláštěm.
„Na zbraně jediských mistrů se místní pravidla nevztahují,“ řekla Glynn-Beti s povýšeným zachmuřením. „A teď na palubu!“