Kapitola 1.
Kapitola 1
„Haló!“
Ticho.
„Haló!?“
Žádná odpověď. Chodba před jeho dveřmi byla prázdná.
Boba Fett byl zcela sám.
Ale to bylo v pořádku. K tomu byl vychováván.
Od té doby, co pohřbil svého otce, byl jen on sám – desetiletý chlapec – proti celé galaxii. Otec mu chyběl, ale nemyslel si, že je sám. Občas.
Jako třeba...
...vrrr...
Pohyb! Boba se rozběhl k zatáčce na chodbě. „Hej! Hej!“
...vrrr...
Byl to jen droid. Malý domácí droid, údržbářský typ, který neustále zametá a čistí. Zatímco se ostatní bytosti činili v jiných chodbách Dookova podzemního doupěte, k jeho dveřím přicházeli jen údržbářští droidi.
To vysvětlovalo, proč se Boba cítil tak izolovaný. Ale nevysvětlovalo to, proč byl přivezen sem a co se mu stalo. To mohl vysvětlit jen hrabě.
Hrabě, hubený, vysoký a mocný muž s chladným úsměvem, byl znám jako Tyranus – nebo Dooku, to záleželo na tom, s kým jste o něm mluvili. Bobův otec Jango, dal Bobovi instrukce, aby v případě, že se mu něco stane, hraběte našel.
A něco se mu skutečně stalo. Jango byl zabit v bitvě s Jedii na planetě Geonosis, kde ho potom Boba pohřbil. Ten pak odletěl na Kamino, jen aby zjistil, že to už není jeho domov. Bez svého otce neměl žádnou ochranu. Bez otce nebylo bezpečí. Byla jen potřeba uniknout.
Jango mu nechal knihu. Najdi Tyranuse, říkala, abys získal Jangovy kredity a samostatnost.
To se Bobovi hodilo. Chtěl se stát slavným nájemným lovcem jako jeho otec. Na začátku potřeboval peníze – pak si jich trochu vydělal. Ale neměl čas hraběte najít. Hrabě si ho našel první, když za ním poslal nájemnou lovkyni Aurru Sing, která ho na Coruscantu zajala a přivedla do podzemního úkrytu na Raxus Prime. Jako odměnu si vzala jeho loď, Slave I. Ale už Bobovi nevysvětlila, proč ho hrabě chtěl.
Na to mohl odpovědět jen hrabě a toho Boba nemohl najít. Hrabě ho v úkrytu uvítal a poskytl mu pokoj, kde byl stůl, židle a postel. Boba šel hned vyčerpáním spát. A teď, když už byl vzhůru, nebyl hrabě nikde k nalezení.
„Haló?“
Žádná odpověď.
Jak Boba chodil kolem, viděl pokoje napůl prázdné nebo plné podivného vybavení, mnohého ještě v bednách. Z dálky slyšel podivné zvuky. Hlasy, několik jazyků. Napůl zahlédl pár postav jdoucích ztemnělou chodbou a pospíchajících za roh.
Něco se tu dělo. Ale co?
Hrabě ho chtěl jasně udržet dál od ostatních. Boba doufal, že to je proto, aby ho trénoval a najal si ho jako jeho otce.
V to doufal.
Bobův pokoj byl vymalován bíle a osvětlen byl světelnými panely ve stropě. Jako všechno co viděl, byly naskládané jen tak. Hrabě se zcela jasně nastěhoval teprve nedávno. A neplánoval si dlouhý pobyt.
Boba věděl, že jeho úkryt je v podzemí – když ho tady Aurra Sing vysadila, vešel dovnitř dveřmi na úpatí kopce – ale to bylo vše, co věděl. Byl daleko od vnějšího světa a mnohem dál od jakéhokoli místa, které znal. Byl izolovaný. Hrabě řídil všechno.
Boba věděl, že nemůže v pokoji zůstat celý den. Jestli se od otcovy smrti něco naučil, bylo to, že nesmí otálet. Boba pokračoval v chůzi chodbou, která vedla k další ztemnělé chodbě a kde byly hlasy slyšet zřetelněji. Jak asi najdu cestu zpátky k mému pokoji? zajímalo ho. V pokoji měl svůj vak. Byl to jeho jediný majetek, dědictví po otci.
O to se bude starat později. Napřed si věci uspořádat. Tohle pravidlo ho učil otec. Nejprve musel najít hraběte a zjistit, co se děje.
„Haló?“ Další prázdná místnost. Ale počkat... ta místnost byla jiná.
Měla okno.
Okno hledělo na jezero obklopené lesy. Nad tím byla modrá obloha s několika bílými obláčky. Jak je to možné?
Raxus Prime byla nejjedovatější planeta v celé galaxii. Boba viděl její nebe špinavé od kouře; kopce pokryté troskami a odpadky; olejové skvrny tekoucí z vraků a smetí. Na Raxus Prime bylo všechno ošklivé a špinavé. Tak co za tím oknem dělalo to jezero? Bylo snad vyčištěno, když spal? Nebo ho převezli úplně jinam?
Boba přešel k oknu. Už se ho chystal otevřít, když za sebou zaslechl strohý hlas zvyklý poroučet.
„To nesmíš.“
Boba se otočil. Někdo – nebo něco – stál ve dveřích tak, že téměř vyplňoval volný prostor. Byl obrovský, jeho holá plazí hlava byla korunována hřebenem růžků. Na sobě měl šedou kombinézu se zlatým oplétáním a knoflíky. V širokých ústech měl množství čtvercových zubů a měl chladné malé oči.
„To nesmíš,“ opakoval obr ve dveřích a tentokrát si dupl svou vysokou těžkou botou. Podlaha se zatřásla.
Boba cítil, jak jím otřásl strach a vzpomněl si na otcova slova: Přivítej strach jako přítele, ale nikdy ho neukazuj ostatním. Přinutil se k víceméně přátelskému tónu: „Co nesmím?“
„Co není dovoleno,“ zněla odpověď. „Teď pojď s námi, mladý pane.“
S námi? Byl tu jen on, jen jeden obr. A to bylo vše. „Jít – kam?“ zeptal se.
„Hrabě, připraven tě vidět. Následuj nás, prosím.“
Boba věděl, že nemá na výběr. Bytost se nehodlala hnout, dokud Boba neudělal, jak chtěla.
Náhledy fotografií ze složky STAR WARS Boba Fett 2: Křížová palba