Kapitola 21.
Kapitola 21
– a o pár centimetrů minula.
Oblačné vznášedlo bylo malé, ale také neuvěřitelně manévrovatelné. S hlídkovým člunem za sebou klesl Boba pod město a zavedl vznášedlo do lesa volných řas, kde za tisíci šlahouny, z nichž některé byly stovky metrů dlouhé, bylo všechno neviditelné.
Hlídková loď byla hned za ním. Po rychlém prozkoumání ho nechali být a nejspíš se vrátili k hledání Aurry Sing. Byl zvědavý, jestli si uvědomili, že jim zachránil život. Nelitoval toho, i když přemýšlel, jestli to bylo chytré. Kdyby Aurru Sing nechal, aby je rozstřílela na kusy, asi by s ní teď seděl ve Slave I.
A teď byl v plevelu. Nebyl nikde a neměl kam jít. Desetiletý chlapec v ukradeném vznášedle. Žádné peníze, žádní přátelé; dokonce ani neměl svůj vak. Co to bylo?
Boba nebyl jediný, kdo se v plevelu schovával. Slave I prolétával skrz a tiše se prodíral listovím. Schovávala se tu Aurra před hlídkovým člunem nebo ho pronásledovala? To nevěděl.
Oblačné vznášedlo nemělo komunikační jednotku. Ale záleželo na tom? Boba si byl jistý, že by s ním Aurra stejně nemluvila. Byla přesvědčená, že ji zradil – a i když si myslela, že ji zradil tím, že Jediům řekl, kde ji hledat, teď ji zradil tím, že překazil její léčku.
Jestli mě zahlédne, uletí. Nebo hůř, sestřelí mě.
Jedině, kdybych se na ní pověsil, pomyslel si Boba. Pak, když ji sledoval, jak pomalu pluje k okraji plošiny, přemýšlel o svých možnostech.
Zůstal skrytý ve visících šlahounech a následoval Slave I pod spodkem opuštěného města. Teď už bylo jasné, že se Aurra před Jedii schovává. Vznášela se, trysky téměř vypnuté. Ztratila snad nervy?
Boba věděl, že jakmile budou Jediové pryč, zapne výkon na plno a odletí do vesmíru.
Jestli to má fungovat, tak se musím pohnout, pomyslel si. Bylo to jen dostat šanci, ale v tom byl Boba dobrý.
Právě přelétávala kolem. Boba počkal, ruku na okraji otevřeného kokpitu, až bude Slave I přesně pod ním.
Pak se postavil.
A pak skočil.
Jak padal, nejprve pomalu, ale stále rychleji a rychleji, sledoval loď pod sebou.
Byla malinká; Bespin byl obrovský.
Jestli mine, bude padat tisíc kilometrů, než jeho lebka praskne jako vejce.
Kdyby minul. Ale nepočítal s tím, jak Slave I klouzal ke straně. Minul jen o pár metrů. Spatřil šok na tváři Aurry Sing, když prolétal kolem. Mohl si jen představovat hrůzu, kterou ona viděla v té jeho.
Zaslechl zahučení motorů, jak přidala plyn a klesla pod něj. Zaslechl cvaknutí a zavrčení, jak otevřela průlez a nastavila ho pod ním jako síť.
Uf! Boba dopadl na svůj vak, který tam předtím hodil; díky bitevní helmě a knize byl tvrdý jako skála.
Průlez se zavřel.
V bezpečí! usmál se Boba – pak spatřil, jak se Aurra mračí.
„Kdybych nevěděla, že jsi syn Janga Fetta,“ řekla, „přísahala bych, že ses snažil Jedie zachránit zmařením mého malého překvapení.“
„Já jen chci zpět svou loď,“ řekl Boba. „Je mi jedno, koho zabíjíš.“ To byla lež – Boba nechtěl, aby zabila Garra, nebo Ula. Ale zase nebyla tak velká.
„Dobře,“ řekla Aurra. „Jdi k ovládání.“
„Co?“
„Ty víš, jak se s tímhle létá, je to tak? A já jsem lepší střelec než ty. Abychom se odtud dostali, musíme spolupracovat.“
To mu nemusela říkat dvakrát. Vzal svůj vak a vyškrábal se do pilotního sedadla. Cítil se skvěle, když mohl opět spočinout na známém ovládání Slave I.
„Vezmi nás nahoru a ven. Uvidíme, jestli tam naši přátelé ještě jsou.“
Byli tam.
K-RANG! KA-RANG!
Boba zaznamenal laserové střely ze dvou stran. K hlídkovému člunu se přidaly stíhačky z Candaserri. Měli šanci chytit nájemnou lovkyni, která zaútočila na tolik Jediů.
Aurra palbu opětovala, ale minula. Boba vehnal loď do vývrtky a ponořil ji do mraků.
„Trochu vakua!“ řekla Aurra. „Zamiř do vesmíru.“
„Ne s těmi stíhači za námi!“ vykřikl Boba. „Tam nahoře se nemáme kam schovat.“ Napočítal čtyři. Jediové zavolali o posily a také je dostali.
„No ani tady nejsme úplně neviditelní!“ zaječela Aurra v odpověď. „Obklíčili nás – a blíží se bouře. Bespinské bouře jsou nebezpečné.“
To by nám možná mohlo pomoct, pomyslel si Boba.
Zkontroloval radar. Támhle – monstrózní bouře tyčící se ze spodních vrstev atmosféry až ke spodním vrstvám vesmíru. Byla plná blesků a točila se jako nadzvuková špička.
„Drž se!“ křičel Boba a vyletěl z mraků mezi čekající stíhačky.
KA-RANG!
KA-RANG!
Boba se vrhl mezi laserové výboje plivané čtyřmi – ne, šesti – ne, osmi! – stíhačkami a hlídkovým vznášedlem Oblačného města.
„Teďs tomu dal!“ křičela Aurra. „Všichni nás viděli.“
„Ne nadlouho,“ řekl Boba a myslel při tom na otce. „Nikdo nepoletí tam, kam my!“