Kapitola 2.
Kapitola 2
Boba šel za obrem dalšími zavřenými dveřmi až k jedněm na konci dlouhé chodby zdobeným vyřezáváním.
Obr zaklepal a na signál, který Boba neslyšel, otevřel dveře. Místnost byla větší než ostatní. Měla i nábytek. Na stole s vyřezávanýma nohama stál holoprojektor. V rohu pokoje byla připravená hologramová komunikační jednotka.
Za stolem bylo okno. To ukazovalo stejný pohled jako okno předchozí, i když by měl být z jiného směru a ne stejné jezero obklopené stejnými lesy. O co tady jde? zajímalo Bobu.
U okna stál muž v dlouhém plášti a vyhlížel ven. Když Boba vešel, otočil se k němu. Na tváři mu pohrával úsměv tenký a ostrý jako dýka, který půlil jeho bílý plnovous. Boba na první pohled cítil jeho temnou přítomnost. Bylo to něco víc než síla. Byla to moc.
„Mladý Boba Fett,“ řekl hrabě zvučným hlasem. „Doufám, že jsi se vyspal dobře. Vidím, že jsi našel čisté šaty u postele.“
Boba přikývl a prsty přejel po hrubé tkanině tuniky. „Ano, pane.“
„A jídlo?“
Boba znovu přikývl. Snídaně moc nebylo, dostal jen shuuru. Ale nebyl tady, aby si stěžoval.
„Výborně,“ prohlásil hrabě. „A věřím, že jsi potkal Cydona Praxe. Pomáhá mi tu se vším.“
Škaredý obr se mírně uklonil a Boba zdvořilost opětoval. Otec ho učil, jak poznat zabijáka. A Prax vypadal, že by klidně zabijákem mohl být. Mimoto Boba cítil nádech hněvu. Prax stál tam, kde stával Bobův otec – po boku hraběte.
„Prax se o tebe postará a také o vše, co budeš potřebovat,“ pokračoval hrabě. „Pokud se k něčemu rozhodneš, dáš mu vědět. O všem.“
Boba přikývl. „Ano, pane. Děkuji, pane.“ Chtěl působit souhlasně, téměř nápomocně. Chtěl, aby si Prax myslel, že je poslušné malé dítě. Pak ani Prax a ani hrabě nebudou vědět, co se mu vlastně honí hlavou.
„Kvůli nešťastné smrti tvého otce jsem byl požádán, abych na tebe a tvé dospívání dohlédl,“ řekl hrabě. „Jak nejspíš nevíš, bylo to Jangovo poslední a nejvroucnější přání.“
Opravdu? pomyslel si Boba. Slova byla laskavá, ale proč byl jeho tón tak chladný?
„Bohužel mám příliš mnoho povinností na to, abych ti věnoval plnou pozornost,“ pokračoval hrabě. „Nicméně tě vítám ve svém příbytku na Raxus Prime. Možná ho shledáš trochu primitivním. Provádíme tu důležitý archeologický průzkum. Očekávám, že budeš respektovat má pravidla a nebudeš se plést do cesty.“
„Ano, pane,“ řekl Boba. Potěšit dospělé bylo tak jednoduché. Stačilo kývnout a souhlasit.
„Dobře.“ Úsměv hraběte byl jasný a chladný jako rampouch. „Cydone, nech nás o samotě.“
Cydon Prax přikývl a vyrachotil ze dveří. Hrabě pomalu přistoupil k Bobovi a otázal se: „Už jsi někdy slyšel mé jméno Tyranus?“
Boba přikývl. Byla to jednoduchá otázka, ale hlas zněl zlověstně.
„Tvůj otec ho nejspíš zmínil v souvislosti s výrobou klonů na Kaminu. Věřím, že jsem slyšel, že jsi řekl, že on a já jsme jedna osoba. Když jsi byl na Geonosis, podíval ses na mě a řekl: ‚Není to Tyranus?‘ Pamatuješ?“
„Pamatuji,“ odpověděl Boba. Kam asi míří? pomyslel si Boba.
„Možná se ptáš, jak někdo může mít dvě jména, Tyranus a Dooku?“ nadhodil hrabě mírně.
„Otec mě učil, že se nemám moc vyptávat,“ řekl Boba. Z Dookových očí viděl, že to byla správná odpověď.
„Výborně,“ řekl hrabě. „Tvůj otec byl velmi rozvážný. Věřím, že ty budeš také.“
„Ano,“ řekl Boba, chtěje hraběte ujistit.
„Užitečný muž, tvůj otec,“ prohlásil hrabě. „A vidím, že jsi pravý syn svého otce. Jsem si jistý, že s řádným tréninkem se také jednou staneš užitečným.“
„Ano, pane,“ řekl Boba. Trénink! Tak teď se někam dostáváme. „Otec mi také nechal vzkaz o kreditech, které mu patřily. Říkal, že mi je dáte.“
„Á, ano, Jangovy úspory. Předpokládám, když se ukážeš cenný... ale to probereme potom tento večer.“
„Ukážu se cenný!“ řekl Boba horlivě. „Chci být slavný nájemný lovec jako táta.“
Ale hrabě už neposlouchal. Na holomapě studoval nějaké zvláštní obrazy. Odvrátil od Boby veškerou pozornost, jakoby tak nikdy nebyl.
Boba zaslechl, jak se dveře otevřely a ucítil, jak mu někdo sevřel rameno. „Pojď s námi,“ řekl Cydon Prax. Když byl odváděn ven, zaslechl za sebou Boba hraběte, jak mluví do komunikátoru. „Kopejte,“ rozkázal ledovým hlasem. „Rozšiřte hledání. Nešetřete výdaje. To co hledáme je mocnější, než si nejspíš dovedete představit.“