Kapitola 4

Boba se podíval vpravo.

Pak vlevo.

Po Cydonu Praxovi ani stopy.

Dobře – všude klid!

Vyrazil za průzkumem. Šel těsně podél zdi, takže mohl v případě nutnosti uhnout z dohledu. Šel chodbou až na konec, tam zahnul za roh; potom další roh – stále za hlukem a rozruchem, které slyšel v dálce.

Prostor kolem jeho pokoje byl prázdný, ale dál už byl plný hluku a aktivity. Brzy už poznal, s kým chodby sdílí. Droidi všech tvarů a velikostí spěchali kolem, nosíce vybavení do a z malých skladišť. Jejich vrčení a klikání znělo téměř jako řeč.

Byly tu i jiné bytosti. Boba viděl geonosianského válečníka ozbrojeného sonickým blasterem a z dálky potom Neimoidiana v barevné róbě, který se tvářil rozzlobeně a uštvaně.

Všude byl provizorní recyklovaný vzduch jako na staveništi. Na zemi byla špína a šmouhy na stěnách. Všude se vznášel ostrý zápach, buď zvenčí nebo z olejem promazaných kloubů pracujících droidů.

Vybavení uskladněné v některých místnostech vypadalo jako určené ke kopání a vrtání. Mnoho z nich bylo špinavých, jiné byly čisté a zářící, protože ještě nebyly používané.

A pod tím vším se nacházel neustálý bzukot aktivity. Boba zaslechl dva Neimoidiany bavící se o ‚kopání‘ a ‚kombajnu‘, ale než mohl zaslechnout víc, zahnuli za roh.

Boba šel chodbami dál a snažil se zůstat tak nenápadný, jak jen to šlo. Naučil se, že pro desetiletého je snadné být neviditelný, pokud se bude držet stranou.

Droidi a pracovníci se plně věnovali své práci. A nikdo z nich se o Bobu nestaral. Mimo Praxe. Vše co Boba musí udělat je vyhnout se mu.

Vzduch se postupně ochlazoval a jedovatý zápach sílil. Boba vepředu spatřil velký volný prostor. Dovnitř a ven proudili droidi a dělníci, někteří nesouce podivné nástroje, jiní jeli na terénních vozidlech.

Pokusil se tam nahlédnout, ale náhle zaslechl povědomý hlas: „Dejte nám výsledky!“

Ten ošklivý bouchající zvuk byl velmi povědomý. Cydon Prax. Boba mu nechtěl dát ani jednu šanci a rychle skočil do nejbližší místnosti a přimáčkl se ke zdi.

K jeho překvapení se díval z okna. Ten pohled byl stejný, jako viděl předtím. Jezero obklopené lesy a nad tím čisté modré nebe.

Bobu znovu udivilo, jak taková krajina může být na Raxus Prime. A proč všechna okna ukazují stejný obraz? Jak můžou mít tři místnosti s naprosto jiným umístěním stejný výhled?

Přešel k oknu a dotkl se ho. Bylo jemné jako plastická záclona. Jakmile se ho dotkl, obraz se změnil. Teď okno ukazovalo světle modrou vodní hladinu omývající stříbřité písky.

Znovu se okna dotkl.

Sněhem pokryté vrcholky na ledové planetě.

Mám to! pomyslel si Boba. Byl to jen displej. Virtuální okno ukazující falešný obraz. Série iluzí, které sem hrabě nainstaloval.

Boba znovu klepl na displej a spatřil jedovatou páru stoupající z hromad odpadků pod rudým zakouřeným nebem. Tohle byl opravdový pohled na Raxus Prime. Krásné pohledy byly jen obrazy.

V dálce byla vidět věž s obrovskými rameny, která se zvedala a klesala. Vypadala jako obří robot. Bylo to skutečné nebo ne? To Boba nedokázal říct. Tady u hraběte v doupěti bylo nemožné poznat, co je pravda a co lež.

Náhle Boba na chodbě zaslechl výrazné kroky – reálné nebezpečí hlídkujícího Praxe. V prázdné místnosti se nebylo kam schovat. Boba se přimáčkl ke zdi za dveře. Jestli Prax nahlédne dovnitř, nevšimne si ho. Pokud vejde, bude Boba chycen.

Kroky se přiblížily. Pak se zastavily. Přímo přede dveřmi. Boba zadržel dech. Dveře se otevřely a dovnitř nakoukl Prax.

Okno je nastaveno špatně, uvědomil si Boba. Pozdě. Nebylo jak změnit scénu z Raxus Prime.

Prax od Boby nebyl dál než jeden metr. Jestli se ohlédne, bude po všem.

Po celou vteřinu se nic nedělo. Pak Prax spokojeně zachrochtal a ustoupil zpět.

Boba pár minut počkal, než si byl jist, že je Prax pryč. Potom proklouzl zpět na chodbu a zamířil směrem k dalším tvorům u východu.

Boba stál stranou a díval se skrz velká vrata. Přes vířící mlhu spatřil věž, kterou viděl z ‚okna‘. Věž byla opravdu skutečná. Byl okolo ní velký ruch; hrubá špinavá cesta od vrat k věži byla plná vozidel, droidů a dělníků nesoucích různé vybavení, zatímco jiní šli naprázdno.

Boba fascinovaně přihlížel. To muselo být hrabětovo ‚kopání‘.

Co vykopávali? Hrabě zmínil něco jako ‚velmi mocné‘... což z toho dělalo něco, o čem by nájemný lovec měl vědět.

Byl jeden způsob, jak to zjistit.