Kapitola 9.
Kapitola 9
Boba se plazil zpět ven – a narazil přímo na jednotku klonů prodírající se troskami. Jakmile ho spatřili, namířili na něj zbraně.
„Pojď s námi,“ řekl jeden voják a natáhl k Bobovi ruku.
Bobu zajímalo, jestli voják ví, kdo je. To voják hned zodpověděl:
„Jsi jeden ze sirotků?“
„Och, jistě,“ odpověděl Boba. Koneckonců sirotkem byl.
„Jméno chybějících nebo zesnulých rodičů.“
„Oh, uch – Teff,“ řekl Boba.
„Sirotku Teffe, věk prosím.“
„Deset.“
„Podle pokynů,“ řekl klon. „Následuj mě na jídlo a do bezpečí.“
Jídlo a bezpečí? To neznělo tak špatně. Boba Jediům nikdy nevěřil, ale klonoví vojáci jimi nebyli, i když pro ně pracovali.
„Jasně,“ řekl Boba, zvedl svůj vak a podíval se na vojákovo číslo – CT-4/619.
Budovou stále otřásaly výbuchy. I když hrabě unikl, bitva ještě neskončila. Hrabětovi obslužní droidi stále pokračovali v boji – a Boba byl chycen v křížové palbě.
Vojáci explozím moc pozornosti nevěnovali, protože stříleli na super bitevní droidy. Na chvilku se Boba zadíval do minulosti – pohyby klonů byly téměř identické s pohyby jeho otce. Způsob jakým drželi blastery. Způsob jakým otáčeli hlavy, aby měli přehled o celém bojišti. Jejich nelítostné kradmé kroky. Cvičil je tak dobře jako cvičil mě.
Ne, lépe.
Boba věděl, že by těch myšlenek měl nechat. Bitevní droidi postupovali proti vojákům, neúnavně pálíc ze svých blasterů. Byli naprogramováni k tomu, aby zabili nebo byli zničeni. Aby se nevzdávali a neustupovali.
Zamířili na vojáky a na vršek vchodu. Boba vyskočil ven těsně před tím, než ho mohli zhroucené trosky zasypat. Vojáci, kteří zůstali uvnitř bezhlesně zemřeli. Všude byla spousta prachu. Ostatní vojáci se ani neohlédli.
Zem vedle Bobovy nohy pokropila sprška blasterových střel. To bylo těsné. Voják po jeho boku padl na kolena a zhroutil se. Ale droidi byli také stříleni na kusy. Krvavá koupel – bez krve.
Boba se neměl kam schovat. Neměl jak se z toho dostat.
Zvedl blaster padlého vojáka a přikrčil se. Z planety se mohl dostat jen díky klonům. Musel jim pomoct vyhrát.
Boba nikdy předtím v bitvě nebojoval. Kdykoli držel blaster, jeho otec mu stál po boku. Pozoroval. Kontroloval. Radil.
Boba znovu pohlédl na vojáky, ozvěny jeho otce. Pozvedl pušku tak, jak ji drželi oni. Zamířil na jednoho droida a bez váhání vystřelil. Droid se v explozi rozpadl.
Padl další voják – bez Boby zůstali jen čtyři. Boba slyšel hluk dalších blízkých bitev. Kdo vyhrává? CT-4/619 vyskočil – s obratností Janga Fetta – k lžíci bagru. Boba okamžitě pochopil – ochrana. Jak druzí dva vojáci utíkali do krytu, držel se Boba hned za nimi. Čtvrtý voják je následoval, ale byl smeten přehradní blasterovou palbou. Když dopadl na zem, jeho helma se odkutálela. Boba věděl, že pokud se otočí, uvidí znovu otcovu mrtvou tvář. Neohlížel se.
Raději se přikrčil vedle CT-4/619 a střílel, zatímco vojáci zaujímali pozice. Jeden bitevní droid padl. Pak další. Ale přesto to nestačilo. Stále jich zbýval alespoň tucet.
CT-4/619 nezaváhal. Nevěnoval Bobovi ani jeden pohled. Neřekl ani slovo. Zachoval si své soustředění. Zachoval si svou mušku. Boba to soustředění znal.
Znovu vystřelil. Minul. Droid palbu opětoval a ve lžíci se objevila díra – v jediné ochraně, která jim zbývala.
Další dva droidi padli. Ale zbytek to neodradilo. Obrátili zbraně proti třetímu vojákovi, jakmile se opět snažil získat palebné postavení. Neměl žádnou šanci.
A je to, pomyslel si Boba. Odtud není jiná cesta.
Koutkem oka spatřil něco jiného, co se k nim blížilo. Nebyl to klon. Ani droid. Byla to zarostlá a malá bothanská žena. Měla na sobě jediský plášť.
Jediným rychlým pohybem zažehla svůj světelný meč a začala odrážet droidí střely. Jakmile na ní droidi začali střílet, Boba a zbývající vojáci spustili palbu.
Droidů ubývalo. Jedi je zručně kosila jejich vlastními střelami. Zbývající kloni se s chladnou precizností vzchopili. A Boba plnil svou úlohu. Neměl tolik zkušeností ani takovou mušku jako jeho klonoví bratři, ale toužil přežít.
Droidí střelba se zpomalila... potom přestala docela. Žádný z nich nezbyl. Boba se rozhlédl, aby zjistil Jediinu reakci – ale už byla pryč. Vydala se k dalšímu souboji, aby tu invazi rychle dokončili.
Nakonec laserové kanóny utichly. Několik dělových člunů odlétlo, jejich mise skončila. Zbytek útočné jednotky kroužil kolem. Jediové a klonoví vojáci vyklízeli prostor pro přeživší – a vězně. CT-4/619 vedl Bobu vpřed. Na zastavení a truchlení nad mrtvými nebyl čas. Nebyly žádné gratulace a žádné vyslovení podpory. Jen nynější úkol – dostat se zpět do lodi, dokončit misi.
Šli přes kouřící trosky k čekajícímu úhlednému člunu. Boba kráčel odhodlaně. I když se vydával Jediům do rukou, stálo to za to, aby se dostal ze sevření Raxus Prime. Než se nalodili, sebral CT-4/619 Bobovi jeho blaster – ale naštěstí mu nechal jeho vak. Boba ho následoval do pilotní kabiny. Voják se posadil na místo pilota a Boba si sedl vedle něj.
„Není pro tebe,“ řekl voják. „To je pro mého partnera, CT-5/501. Zadržení sedí na podlaze. Počkáme tu na ostatní.“
Boba neprotestoval a zatímco voják nastartoval, usadil se na svůj vak.
Kde je jídlo, zajímalo Bobu. Až teď si uvědomil, že má hlad, je mu zima a je unavený.
Člun byl dost nepohodlný, zvlášť duraocelová podlaha. Boba stále slyšel poslední výbuchy a rozkazy plynoucí z komunikační jednotky člunu, ale z nějakého důvodu se cítil v bezpečí. Věděl, že přežil.
„Nemožné!“
Boba otevřel oči. Usnul?
Na monitoru byl obličej. Rozzlobené fialové oči koukaly zpod dlouhých popelavě blonďatých vlasů a tvář byla ozdobena krémově zbarveným plnovousem zapleteným do špiček. Ale nebyl to obličej, co Bobu rozrušil. Ani hrubý rozkazující hlas.
Byl to oděv.
I když tato Jedi Bobovi zachránila život, stále byla jeho nepřítelem. Boba věděl, že by na to neměl zapomínat.
„Nemožné!“ řekla znovu Jedi. „Na Raxus Prime nejsou žádní humanoidní sirotci, kromě Jawů. Tahle planeta není nic jiného než jedovatá skládka.
„Nicméně, generále Glynn-Beti,“ odvětil CT-4/619, „jsem jednoho zachránil a podle instrukcí vzal do člunu.“
„Vezmi ho tedy nahoru a dej ho k ostatním. Zkontrolujeme ho stejně jako zbytek.“
Boba se snažil nedat najevo žádné emoce. Vojáci šli oklamat celkem snadno. Ale Jediové jeho klam prohlédnou. Hledají ho; už byl téměř zatčený na Coruscantu. Začal přemýšlet, jestli by nebylo lepší zůstat na Raxus Prime, ať už by to bylo sebevíc odpornější.
Ale počkat! napadlo Bobu. Jedi si myslela, že je válečný sirotek. Jak říkala, tak ho dají k ostatním sirotkům. Když zůstane zticha, dostane jídlo, postel – a odvoz na jinou planetu, odkud bude moct začít pátrat po Auřře Sing a Slave I.
Samostatnost je o tom, využít nabízené příležitosti. Jediové chtějí sirotky – tak Boba bude sirotek Teff!