Kapitola 11.
Kapitola 11
„Podměstí?“ opakoval Boba jeho slova. „Ale – “
Zarazil se a vzpomněl si, co o Podměstí slyšel na Úrovni Jedna.
V Podměstí můžete narazit na velmi pochybná individua, varovala ho úřednice. Je to tam strašně nebezpečné, zvlášť při momentálních zásazích proti Separatistům.
A teď se ho tam Nuri chystá vzít!
Jen ta myšlenka Bobu vyděsila. Ale pak si vzpomněl, co mu říkal otec –
Strach je energie, učil ho Jango. A můžeš se naučit ji ovládat. Když se soustředíš, můžeš svou energii změnit za strachu na vzrušení. Pak tu energii můžeš použít, místo toho, aby ses jí nechal využít ty.
Boba se tedy soustředil. Zavřel oči. Cítil, jak mu srdce bije. Cítil jen svůj strach.
Zhluboka se nadechl. Zadržel dech, než napočítal do tří a pak pomalu vydechl.
Tohle je energie, pomyslel si. A já ji ovládám. Nádech. Výdech.
Konečně se mu srdce zpomalilo. Zklidnilo se. Víc se ovládal.
Žádný strach, ale vzrušení.
„Dobrá!“ řekl. Otevřel oči a pár stop před sebou spatřil Nuriho. „Jsem připravený! Na co čekáme?“
Nuri se usmál. „Tudy,“ zamířil k průchodu.
Boba ho následoval. Průchod se stočil a změnil. Žlutá světla jim osvětlovala cestu. Nyní viděli malé holocedule pokryté neznámými symboly. Obrazy se měnily a přepínaly se z červené na zelenou, modrou a fialovou. Bolely ho z toho oči. Soustředil se jen na Nuriho záda.
Asi po pěti minutách se Bimm zastavil. V podlaze před nimi byly těžké kovové kulaté dveře. Nuri je s námahou otevřel. Narovnal se, chvíli popadal dech a pak se na Bobu zadíval.
„Za chvíli začneme klesat na nejnižší patra Aargau,“ řekl. „Na skutečný povrch planety. Je to zbytek velkého města. Před miliony let bylo postaveno původními obyvateli Aargau. Na něm pak vrstvu po vrstvě, patro po patru tisíce let rostla pyramida. Aargau je teď vysoce civilizovaná planeta. Jak jsem ti říkal, má mnoho pravidel. Ale ty vždy nejsou stejná.“
Nuri se zatvářil vážně. „V Podměstí nejsou lidé tak vychovaní jako nahoře. Je to tam nebezpečné. Někdy fatálně.“
Boba polkl. Snažil se tvářit se statečně – i když se tak necítil.
Ale to bylo v pořádku. Cítil vzrušení. Dělal něco, co nikdy předtím nedělal! A dělal to úplně sám.
No, skoro. Pohlédl na Nuriho a usmál se. „Zvládnu to,“ řekl.
Nuri se napřímil. „Nejsi vyděšený?“
Boba pokrčil rameny. „Jo. Jsem. Ale svůj názor nezměním. Pořád chci jít.“
Nuri se zatvářil potěšeně. „To je dobré. Přiznat si strach je dobrá věc. Dělá lidi opatrnější. A bezstarostnost na Podměstí zabila víc lidí než cokoli jiného.“
Nuri se zamyšleně poškrábal na bradě.
„A kromě toho,“ řekl malý Bimm a jeho usměv se rozšířil. „Návštěva Podměstí je důležitá součást výuky nájemného lovce!“
To Bobu povzbudilo a také se usmál.
„Dobře tedy – “ pokynul Nuri k otvoru. Boba se zhluboka nadechl a přistoupil k němu.
„Jsem připraven,“ řekl a podíval se dolů.
„Připraven na všechno?“
„Připraven na všechno,“ přikývl Boba.