Kapitola 13.
Kapitola 13
Boba se napřáhl, připraven cihlu vrhnout: Ale než to mohl udělat, Nuri ho zastavil.
„Dost!“ vykřikl Bimm. „Počkej – “
Postava k nim s funěním přistoupila. Byla to srstí porostlá Bothanka s ušima strachem přitisklýma k hlavě. „Nuri!“ ozvala se.
Nuri se na ní soustředěně zadíval. „Co se děje, Hev’sin?“ zeptal se.
„Hledala jsem tě!“ Otočila se k Bobovi. Její blaster na něj stále mířil.
„Kdo je to?“ zeptala se vyčítavě.
Boba sklopil zrak. Nuri po něm střelil pohledem a potom jen zavrtěl hlavou. „Jen chlapec,“ řekl tiše. „Zbraň nepotřebuješ. Pověz mi, Hev’sin – co se děje?“
Bothanka zaváhala. Pak vrátila blaster za opasek. Přistoupila k Nurimu a oba se pomalu odvrátili. Bylo očividné, že se nebojí, že by je mohl Boba poslouchat.
Koneckonců, pomyslel si Boba, jsem jenom chlapec. Žádná vážná hrozba.
Nebo jak si to mysleli.
Boba Bothany znal. Byli to nejlepší špioni v galaxii. Opouštěli svůj domovský svět Bothawui a cestovali po celé galaxii. A kamkoli přišli, našli práci – v tajných úkolech jako nezávislí pracovníci nebo jako součást Bothanské Špionážní Sítě.
A co to Nuri říkal?
Nejcennější věcí jsou informace.
Boba předstíral, že se dívá do blízké uličky. Ale ve skutečnosti poslouchal, co Bothanka říkala.
Šmíroval.
Tuhle hru můžou hrát dva, pomyslel si. A nejspíš vyhraje jen jeden – a to budu já.
Slyšel, jak Hev’sin mluví tichým a naléhavým hlasem: „Říkají, že tu je proto, aby zvýšil příjmy Separatistů. Proto je v Podměstí. Předstírá, že je na normální inspekci v kancelářích Bankovního Klanu na Úrovni Čtyři, ale jeho skutečná práce je tady dole. Nechce přitáhnout pozornost Republiky.“
„Jsi si tím jistá, Hev’sin?“ otázal se Nuri. Vypadal, že ho to velmi zaujalo, ale nevylekalo.
„Určitě,“ zasyčela Bothanka. „Viděla jsem ho na vlastní oči. Je obklopen klonovými vojáky – teď nikam bez celé stráže nechodí. Kromě toho, Sana Hilla poznám kdekoli.“
San Hill! Boba si vzpomněl – teprve před chvílí ho viděl na Úrovni Dva – muže, který byl vyhublý a ošklivý jako vysušený hmyz. Hlavu Intergalaktického Bankovního Klanu.
San Hill byl Separatista. To Boba zjistil, když byl na Geonosis a Sana Hilla viděl s hrabětem Dooku. Bobu zajímalo, jestli má San Hill tušení, že Dooku je také Tyranus – Tyranus, který vybudoval armádu klonů, která teď bojuje se spojenci Sana Hilla!
Vsadím se, že to neví, pomyslel si Boba.
A pak ho něco napadlo.
Možná by to rád věděl... za určitou cenu.
Informace měli na Aargau velkou cenu. „Kde jsi ho viděla?“ zeptal se Nuri Bothanky.
„Poblíž huttského hráčského paláce. Můžeš si být jistý, že San Hill nechystá nic dobrého, když dělá obchody s Hutty.“
Nuri přikývl. „To je pravda.“
Bobovi se rozšířily oči. Huttové! Věděl, kdo to byli – jeden z nejznámějších klanů v galaxii! Provozovali pašeráctví a hráčská doupata po celém Huttském prostoru i mimo něj. Teď se zdálo, že mají své zájmy i tady na Aargau. Ilegální zájmy, když jsou v Podměstí.
Bobův otec Jango pracoval pro Jabbu, vůdce huttského klanu.
„Huttové ocení dobrého nájemného lovce,“ řekl synovi. „Také dobře platí – lépe, než kdokoli jiný.“
Kvůli znalostem musíš najít Jabbu, psala otcova kniha. Mohl by Jabba Hutt být na Aargau?
Boba pohlédl na rozmlouvající dvojici a zase se rychle odvrátil.
„Už musím jít.“ Bothanka se ohlédla přes rameno. Boby si ani nevšimla. Jako by byl neviditelný. Další výhoda být mladý! „Věděla jsem, že bys to rád věděl, Nuri.“
„Ano. Děkuji,“ přikývl Bimm.
Podal jí minci. Bothanka se na ni zklamně podívala. Chvíli si myslel, že se začne hádat – ale pak si Boba vzpomněl, že Bimmové jsou skvělí handlíři.
A Bothanka neměla na smlouvání čas. Rozloučila se s Nurim něčím, co bylo jen trochu víc než zavrčení, pak se otočila a odešla.
„Zajímavé,“ řekl Nuri spíš pro sebe než Bobovi. „Velmi zajímavé.“
Ohlédl se a zdálo se, jakoby si Boby všiml až teď. Mírně se pousmál.
„No, můj mladý návštěvníku,“ řekl a pokynul k uličce za nimi. „Půjdeme a vyzvedneme tvoje peníze?“
Boba nic neříkal. Ani se nepohnul. Jakoby se na Bimmovi něco změnilo. Možná ten úsměv. Možná, že byl Boba jen unavený a hladový. Konečně přikývl.
„Dobře.“
Následoval Nuriho do uličky. Byla tmavá, ale ne úplně temná. Mírně se stáčela, takže Boba pořádně neviděl dopředu. Kolem prošlo několik smějících se pirátů. Boba se snažil jít tak vzpřímeně, jak jen dokázal. Dal by cokoli, jen aby mohl být zpět na Slave I! Dal by cokoli, aby z téhle planety vypadl, a to sám...
„Jsme tady,“ řekl Nuri náhle. Zastavil se před kovovými dveřmi. V nich bylo malé okénko s mříží. Dole byla mezera. Za přepážkou stál velmi starý opotřebovaný administrativní droid.
„Mohu vám pomoci?“ zeptal se skřípavě. Nuri se otočil k Bobovi. „Dáš mi svou kartu, prosím?“
Boba se na moment zamyslel. Kdyby se ho Bimm pokusil okrást, udělal by to už před tím. Pokrčil rameny. Vytáhl kartu z kapsy a podal ji Nurimu. Stále bude potřebovat Bobovu DNA, aby kredity získal.
Nebo ne?
„Rád bych si vyzvedl svou platbu z účtu tohoto mladíka,“ řekl Nuri a podal kartu droidovi. „Mělo by to být šest set tisíc mesarků.“
Droid kartu převzal. „Jak si přejete,“ řekl a protáhl jí nad zářící červenou obrazovkou.
Boba droida podezíravě sledoval. Ani se Boby nezeptal. Ani se na něj nepodíval. A pak si náhle vybavil slova úřednice na Úrovni Jedna.
Musíte si také být jistí, že nesměňujete peníze s nikým, kdo není licencovaným členem Intergalaktického Bankovního Klanu. Na Aargau jsou černí penězoměnci.
Tohle byl ilegální bankomat.
„Hej!“ vykřikl Boba. „Co to děláte? To jsou mé peníze!“
Přiskočil k přepážce a prostrčil ruku skrz mříž, aby kartu sebral a stiskl tlačítko pro přerušení transakce. Chtěl to zastavit – ale bylo pozdě.
„Z vašeho účtu bylo převedeno pět set tisíc mesarků,“ řekl droid a položil kartu na okno. „Hezký den.“
Boba popadl kartu a zběsile se otočil k Nurimu.
„Ty!“ vykřikl Boba, ale pak se zarazil.
Nuri se měnil. Obličej mu přešel na stříbrozelený. Vytáhl se do výšky a jeho ruce se prodloužily, až byl vyšší než Boba.
Nebyl to Bimm.
„Ty jsi měňavec!“ zalapal po dechu Boba.