Kapitola 16.
Kapitola 16
Uvnitř byl ohlušující hluk. Smích, zlostné výkřiky, výkřiky triumfu a zklamání – k tomu všemu cinkání mincí, chrastění kostek, cvakání losovaných míčků, křik karetních krupiérů a penězoměnců. Huttský herní palác byl také bludištěm zakouřených místností a průchodů; bylo to tak ucpané hazardními hráči, že se Boba sotva protlačil skrz. Kolem se motali Gamorreani dohlížející na pořádek a vyhazujíc nejvzpurnější zákazníky. Boba si všiml Jawů, které viděl venku, jak s nějakým Bimmem smlouvají nad hrou Cizák. Bobu zajímalo, jestli je Bimm skutečný a nebo to je další měňavec.
„Sledujte kluzáky!“ křičel nějaký hlas. Boba vzhlédl a spatřil obrovskou obrazovku. Probíhal přenos z Tatooinu. „neodmítáme žádné sázky!“
Boba nahmatal kartu, kterou měl v kapse. Byl příliš chytrý na to, aby své peníze vyhazoval sázením. Otec ho před hazardem varoval.
„Nájemný lovec každý den hazarduje se životem,“ říkal vždy Jango. „Jenom blázen by sázel také peníze.“
Boba si přitáhl svou rozedranou kápi těsněji přes obličej. Teď měl jen jeden cíl – najít nějakou cestu na Horní úrovně. Najít nějakou cestu jak najít svůj poklad. Vrátit se na Slave I a opustit Aargau – bez Aurry Sing.
Strčil ruku do kapsy a dotkl se knihy, kterou mu otec nechal.
Pro znalosti musíš k Jabbovi.
Najít Jabbu. Boba vždy předpokládal, že kvůli tomu, aby známého zločince našel, bude muset na jeho domovskou planetu Nal Huttu. Nebo na Tatooine, kde si mocný klanový vůdce zřídil pašerácké impérium.
Ale co když je Jabba tady na Aargau? Huttové byli zapleteni do všech ilegálních aktivit po celé galaxii. Třeba byl ve skutečnosti Jabba tady v Podměstí – ve svém herním paláci!
Ale jak ho najít? Boba usilovně přemýšlel. Bude muset znovu najít toho Twi-leka – toho, o kterém si myslel, že by to mohl být slavný Bib Fortuna. Stáhl si plášť trochu z očí a snažil se prohlédnout skrz tmavou a zakouřenou místnost.
Za ním zavrčel hluboký hlas. Boba vzhlédl a spatřil jednoho Gamorrena s kopím hrozivě pozvednutým v obrovské ruce. Bylo to úplně jasné. Když neutrácíš peníze, vypadni!
Boba omluvně přikývl. Začal se odvracet, když ho náhle strážný popadl za rameno.
Boba polkl. Pokud strážný jeho převlek prohlédne, už žádný Boba nebude! Rychle sáhl do kapsy, vytáhl kartu a opatrně ji držel rukávem, aby nebyla vidět jeho ruka. Karta se v tlumeném světle zablýskla.
Gamorreanovy ošklivé prasečí oči zklamáním ještě zošklivěly. Se zachrochtáním se odvrátil a začal pátrat po někom jiném.
Fuj! pomyslel si Boba. To bylo těsné. Měl bych být opatrnější!
Začal se prodírat davem hledaje Twi-leka. Jednou si už myslel, že ho zahlédl, ale byl to jen tvor v chlupatém plášti. Jednou si myslel, že zaslechl wookijský hluboký houkavý hlas. Ale byl to jen malý obrněný droid projíždějící davem.
Boba ho podezíravě pozoroval. Pak se rozhlédl. Bylo tu mnoho droidů – víc, než by předpokládal.
Proč tu byli?
Jak se rozhlédl kolem, zjistil, že to nebyli ani protokolární nebo obslužní droidi. Ani údržbářští droidi.
Byli to strážní droidi. A bezpečnostní droidi a silní policejní droidi. Boba se začal potit na krku. Rozhlédl se a spatřil strážného droida, jak se vznáší na druhé straně místnosti. Pomalu se ve vzduchu otáčel a senzory zkoumal hráčské doupě. Jeho tři ozbrojené paže byly připraveny k nezbytnému zákroku.
„Co se tady děje?“ zašeptal Boba. Ať to bylo cokoli, nebude se mu to líbit – ani trochu.
Jako odpověď kolem prošly dvě vysoké ženy v pilotních uniformách. Tiše se spolu bavily. Boba si přitáhl plášť a odvrátil se. Ale poslouchal.
„Prý ho poslal Dooku,“ řekla jedna pilotka tiše. „Aby získal další zdroje.“
„V galaxii není dost kreditů na to, aby se dala Republika svrhnout,“ odsekla druhá žena. „Dooku je blázen.“
„Ujišťuju tě, že to je jediná věc, kterou určitě není,“ odvětila její kamarádka. „A na sponzorování rebelie v galaxii dost peněz být nemusí – ale určitě jich je dost v kapsách Huttů!“
Pilotky se tiše zasmály. Zašli za roh mimo doslech.
Hrabě Dooku! Mohl by tady také být?
Ne – pilotka říkala, že hrabě někoho poslal. Koho asi mohl hrabě poslat?
Boba usilovně přemýšlel. Pak si vzpomněl.
San Hill. Hlava Intergalaktického Bankovního Klanu a jeden z nejmocnějších mužů v galaxii. Vždyť teprve před chvílí řekla bothanská špiónka Nurimu, že San Hill byl tady v Podměstí.
San Hill sháněl pro Separatisty peníze. Pro hraběte Dooku. A přitom tady byli klonoví vojáci, aby ohlídali zájmy Republiky – klonoví vojáci vytvoření na Tyranusův rozkaz.
Dvě strany, které stály proti sobě. Republika a Separatisté. Kloni a droidi. Ale za oběma stranami stála stejná osoba: muž, kterého Boba znal jako hraběte.
Hrabě Tyranus.
Hrabě Dooku.
Celé to bylo součástí nějakého velkého spiknutí, to si byl Boba jistý. Také si byl jistý, že kdyby jeho otec zůstal naživu, našel by pro tuto informaci využití – zvlášť, když byl San Hill na stejné planetě.
Boba by ji také mohl využít. Musel jen zjistit jak. Možná by mu pilotky poskytly víc informací. Otočil se a opatrně se za nimi pustil.
Ale jakmile zašel za roh, zjistil, že jsou pryč. Místo toho se ocitl tváří v tvář třem vysokým zlověstným postavám. Jejich těla byla pokrytá brnění podobnými šupinami a jejich široká bezretá ústa byla plná ostrých zubů. Z jejich tunik koukaly dlouhé ocasy, kterými hrozivě mávaly vzduchem, když se hádaly a smály svými hlubokými hlasy.
Plazovití Barabelové!
„Chceš se k nám přidat?“ zasyčel jeden na Bobu. Právě byli uprostřed karetní hry. „Sázky jsou vysoké, Jawo – tvé peníze nebo tvůj život!“
Barabel ho šťouchl dlouhým špičatým pařátem a ostatní se rozesmáli.
Boba zavrtěl hlavou. Začal ustupovat. Ale než mohl něco udělat, popadl ho Barabel rychlostí blesku za rameno. Boba se přikrčil a kopl ho do kotníku. Vysoký plaz vykřikl bolestí a vztekem. Trhl rukou zpět a přitom stále pevně držel Bobův plášť. Boba klesl na zem. Hadr na Barabelově ruce visel jako útržek šedé mlhy.
„To není Jawa!“ zasyčel jeden z Barabelů.
To je fakt, pomyslel si Boba ponuře. Překulil se po podlaze na břicho a rychle zalezl pod stůl. Nad ním stále Barabelové zírali na potrhaný plášť. Nosní dírky se jim chvěly, jak se marně Bobu pokoušeli vyčenichat.
Mezitím už se Boba přikrčil do tmy pod stolem a zadržel dech. Jeden z Barabelů zavrtěl svou těžkou ještěří hlavou. Odfrkl si, vytrhl svému partnerovi plášť z ruky a zahodil ho.
„Zapomeň na něj! Odporná špína! Zpátky ke hře!“
Barabelové se znovu semkli k sobě, cvakajíce zuby, jak hladově zírali přes své karty.
Boba si ulehčeně oddechl. Byl v bezpečí. Na chvíli.
