Kapitola 1.
Kapitola 1
„Bobo! Odpočítávání skončilo! Potřebuju tě – jsme v konečném přibližování.“
Boba ospale vzhlédl ze svého místa v kokpitu Slave I. Tam, kde vždy u ovládání seděl jeho otec, se nad konzolí hrbila nájemná lovkyně Aurra Sing. Sledovala monitor. Byl plný pro Bobu nesmyslných symbolů – koordináty jejich cíle byli zakódované.
„Ano!“ zamumlala Aurra Sing triumfálně. „Jsme skoro tam.“
Ohlédla se na Bobu a rychle se zas odvrátila. On nemusel vědět, kam měli namířeno.
To byla součást dohody. Aurra Sing je sem vezme podle koordinátů, které objevila v databance Slave I. Koordináty byly součástí komplexního systému – ve skutečnosti mapy pokladu – který ukazoval, kde všude v galaxii Bobův otec ukryl velkou sumu kreditů a vzácných kovů.
Jango Fett byl nájemný lovec – extrémně úspěšný nájemný lovec. Také byl extrémně chytrý. Trénován jako velký mandalorianský válečník se naučil tu nejdůležitější lekci ze všech: Připrav se na nejhorší. A tak se ujistil, že jeho mladý syn Boba bude mít po jeho smrti k bohatství přístup. To nemohl získat nikdo jiný, protože jako přístupové kódy byly vybrány Bobova DNA a sítnicový vzor. Jelikož byl Boba jediný neupravený klon svého otce, jako jediný s ním sdílel čistý genetický materiál.
Ale Boba nevěděl, kde je jmění uloženo. Věděla to jen Aurra Sing, která se dostala do záznamů lodě jeho otce. Lodě, která by teď měla patřit Bobovi Fettovi.
Boba se ostražitě zadíval na osobu vedle něj. Její jediný pramen rudých vlasů zářil proti mrtvolně bílé kůži. Její oči blýskaly jako dvě slunce.
„Je jedním z nejsmrtonosnějších bojovníků, jaké jsem znal,“ řekl před lety Bobovi Jango. „Byla trénovaná na Jediho, ale z nějakého důvodu je nenávidí víc, než kohokoli jiného v galaxii – a to něco znamená! Nikdy ji nezkřiž cestu, synu. A hlavně jí nikdy nevěř.“
Boba Fett ji také nevěřil. Kdo by mohl? Aurra Sing byla hubená, svalnatá a kostnatá jako kuatský aristokrat, ale nebezpečná jako mentellianský savrip. Byla samostatnou lovkyní a vražedným predátorem.
Jako můj otec. Jako jednou já, myslel si Boba. Jeho pohled se změnil na obdivný – ale byl moc chytrý na to, aby Aurru nechal, aby si ho všimla!
„Připrav se na sestup,“ vyštěkla, když zadala poslední přistávací kódy. „Brzy už pro mě začneš být užitečný, chlapče!“
Koordináty byly stále zamaskované. Ale už dřív, když se Aurra Sing nedívala, nakoukl Boba na monitor a zahlédl data trasy. Byli někde na Světech Jádra. Daleko od Bespinu a Oblačného města, kde se s Aurrou potkal. Boba o Světech Jádra věděl z toho, co zaslechl od otce. Bylo to dobré místo na nákup zbraní – když tak o tom přemýšlel, tak asi dobré místo na nákup čehokoli. Možná dobré místo na vybavení Slave I – jakmile se zbaví Aurry.
Nevěděl jméno planety kam letí a nemohl přečíst koordináty, ale mohl planetu vidět na monitoru. Svět střední velikosti zářil a vypadal jako zelenozlatý klenot. Pohlédl na Aurru, ale ta byla příliš zaneprázdněná přistávacím programem. Vrátil pohled k planetě na monitoru. Přeletěl přes ní řetěz nesrozumitelných čísel a písmen a potom i jedna věta, které rozuměl.
AARGAU. PŘISTÁNÍ POVOLENO.
Aargau. Tak tam letěli.
Škoda, že jsem o ní nikdy neslyšel, povzdechl si Boba. Křeslo ho při přistávání dřelo do rukou. Když se pokusil usadit se pohodlněji, otočila k němu Aurra hlavu.
„Chceš už vystoupit?“ řekla a ukázala k rampě. „To se dá zařídit!“
Boba se zazubil a přinutil se k omluvnému úsměvu. „Promiň.“
Nevěř jí, říkal mu otec. Ale Boba s ní uzavřel obchod. Souhlasil – neochotně – že si poklad rozdělí půl na půl.
Neměl na výběr. Neměl žádné peníze, kredity ani majetek kromě svého vaku, otcovy mandalorianské helmy a Slave I. Neměl žádné přátele tady ani nikde jinde. I když měl šanci přítele mít, brzy ho ztratil.
Mohl se spoléhat jen na sebe: jedenáctiletý s otcovým tréninkem, otcovými bleskovými reflexy, otcovými bojovými instinkty – a vlastním talentem k přežití.
„Připraven?“ vyštěkla Aurra. Byl to rozkaz, ne otázka.
„Připraven,“ odpověděl Boba a připravil se na konečný sestup na Aargau.