Kapitola 20.
Kapitola 20
Šli v šeru snad hodiny. Vedlo je světlo zářičky. Ale ve skutečnosti uplynula jen chvíle – Boba si musel připomenout, že temnota klamala tak, jako cokoli jiného na Aargau.
Konečně dorazili do místa, kde se tunel rozšiřoval. Před sebou měli široké kovové dveře. A přede dveřmi byl spídr.
„Nastup,“ vyštěkl Kos. Blaster pořád mířil na Bobu.
Boba se nasoukal dovnitř. Nemohl se ubránit úsměvu. Už jen pohled a pocit z kokpitu mu vzrušením hnalo krev žilami!
„Čemu se tak šklebíš?“ ozval se úředník podezíravě.
Boba se zatvářil chladně. „Myslím, že jste udělal správnou věc.“
Zdálo se, že to místopředsedu uklidnilo. Posadil se do pilotního křesla k ovládání a stiskl tlačítko. Široká vrata se otevřela a odhalila obrovský prázdný prostor. Roztahoval se do temného, zdánlivě nekonečného prostoru. Boba natáhl krk a vzhlédl.
Kdepak nekonečný. Vysoko nahoře viděl zelenou záři.
„Zkratka,“ řekl místopředseda a dovolil si úsměv. „Tahle ventilační šachta vede rovnou na Úroveň Dva. A – naštěstí pro tebe – není Kuatská banka daleko.“
Bez varování popadl ovládání. Silový generátor se probudil k životu. Se zachvěním poskočil spídr vpřed. Potom, co Kos nastavil rychlost, vyrazilo vozidlo přímo nahoru.
Boba se chytil sedadla. Tohle bylo mnohem lepší! Dlouze si prohlížel ovládání. Vozidlo se otřásalo dopředu a dozadu. Stoupalo tak rychle, že Bobu začaly ze změny tlaku vzduchu bolet uši. Podíval se na stranu, jak Kos řídí.
Dokázal bych s tím letět lépe než on, pomyslel si pohrdavě.
Přesto musel připustit, že to místopředsedovi šlo. Jeli jen pár minut.
Dřív, než si Boba dokázal představit, začal spídr zpomalovat.
„Dobrá tedy,“ řekl Kos. Spídr se vznášel v šachtě pár stop od zdi, ve které byly dveře s nápisem.
ÚROVEŇ DVA, psala zelená písmena.
Ze dveří se vysunula malá kovová plošina a překlenula volný prostor. Boba se ohlédl. Hodně prázdnoty. Vzhlédl a podíval se do temnoty.
Stěží to rozeznal, ale bylo to tam. Vysoko nad ním zářil červený nápis: Úroveň Jedna. Podíval se dolů. Polkl. Museli být kilometry a kilometry nad Podměstím.
„Teď.“ Kos se otočil k Bobovi a zadíval se na něj mnohem pátravěji a výhružněji. „Vidíš ty dveře? Otevřu je a dovolím ti odejít na Úroveň Dva – ale ne dřív, než mi řekneš, co víš.“
Boba střelil pohledem na plošinu. Kdyby ze spídru vyskočil, měl by to zvládnout. Ale i kdyby uspěl, byly dveře zavřené.
A kdyby spadl...
Boba se otřásl. Pomyslel na svého otce: Nezáleželo na tom, jak se Jango cítil; vždy vypadal statečně.
Bývám často vystrašený, Bobo, řekl jednou. Ale jestli nepřítel někdy zjistí, že máš strach, jsi vyřízený.
Boba si představil, že by byl tak silný a mocný jako jeho otec. Představil si, že vypadá nebojácně – i když se tak necítil.
Řekl: „San Hill hledá pro Separatisty peníze. Separatisté jsou sjednocení pod hrabětem Dooku – “
Úředníkův obličej se zkroutil hněvem. „To není nic nového! Každý ví, že – “
„Neskončil jsem,“ odsekl Boba chladně. „Věděl jste, že muž jménem Tyranus, najal nájemného lovce Janga Fetta a Kaminoany, aby pro Republiku vybudovali armádu klonů?“
„Něco jsem o tom slyšel,“ souhlasil Kos, který se tvářil mnohem zaujatěji.
„No, já vím tohle: Dooku a Tyranus je jeden člověk.“
Úředník na něj nevěřícně zíral. Potom se začal smát. „Na chvíli jsi mě opravdu dostal,“ řekl. Pak jeho obličej potemněl. „Ale nemám času nazbyt – řekni mi pravdu! Co víš?“
Boba zaváhal. Věděl, že sází život, když se o to tajemství dělí. Ale byla to jeho jediná zbraň.
„Pomáhá budovat dvě armády,“ pokračoval Boba pomalu. „Utratil miliony – miliardy – jak na droidy tak na klony. A nakonec bude mít z války užitek jen on.“
Boba si pomyslel, jak hloupě jeho vlastní slova zní. Ale kupodivu to tak místopředseda nevnímal.
„Tyranus... je Dooku?“ řekl tiše. „Ale – “
Zavrtěl hlavou. Omráčeně a nevěřícně zíral, ale Boba by řekl, že semínka pochyb byla zaseta.
„Jsi si tím jistý?“ zeptal se Kos po minutě. „To je zrada. Ta nejhorší zrada.“
Boba přikývl. Kos zamyšleně pozoroval ovládací panel. Konečně si hlavně pro sebe řekl: „Musím to říct Sanu Hillovi.“
Bez dalšího slova najel nad plošinu. Vozidlo se mírně kymácelo ve vzduchu. Úředník se natáhl vpřed a stiskl tlačítko. Dveře na druhou Úroveň se otevřely.
„Zmiz,“ řekl úsečně. „Než si to rozmyslím a zabiju tě.“
Boba vyskočil. Chvíli mu trvalo, než získal rovnováhu. Potom vyrazil ke dveřím.
„Počkej – “ ozval se za ním Kos. Boba se otočil. Muž napůl stál a držel blaster.
„Trvalo ti to dlouho,“ řekl tiše. „Rozmyslel jsem si to.“