Kapitola 21.
Kapitola 21
Boba zalapal po dechu a rozběhl se ke dveřím. Ale než k nim dorazil, ozvala se za ním rána. Ohlédl se a spatřil Kose, jak se dívá na něco pod spídrem. Ozývalo se odtud hučení repulzoru spídrové motorky a dalšího výbuchu, který spídrem otřásl. O vteřinu později se motorka dostala do Bobova úhlu pohledu. Řídila jí známá rudovlasá postava.
„Aurra,“ řekl Boba nevěřícně. Jak na ní zíral, pozvedla blaster, s očima upřenýma na něj.
„Mám tě,“ vykřikla a vystřelila. Místopředseda palbu opětoval a motorka se mírně otřásla.
Boba bez váhání vyrazil ke spídru a naskočil zrovna když spídr vystřelil od plošiny. Kos na něj pohlédl, jednu ruku na ovládání, ve druhé blaster.
„To je Aurra Sing,“ řekl ponuře. „Je součástí toho všeho...“
Jeho hlas se vytratil. Zdálo se, že jakmile se Aurra tak náhle objevila, bere Bobu mnohem vážněji. Spídr vířil a točil se ve skocích, z kterých se mu zastavovalo srdce. „Převezmi řízení!“ vykřikl Kos, když je minula další salva.
Boba přikývl a skočil do pilotního křesla. Místopředseda sledoval Auřřino pronásledování. „Na celé Úrovni Dva jsou bezpečnostní síly,“ řekl a potřásl hlavou. „Nemá šanci se odtud takhle dostat.“
„To nám nepomůže, jestli budeme mrtví,“ odsekl Boba. Hnal spídr kolem oblých stěn vzduchové šachty, pak trhl ovládáním, takže vystřelili nahoru do tmy. „Uvidím, jestli se jí ztratíme.“
Boba sledoval široký prostor kolem nich, linie oken a dveří zredukované rychlostí jen do bílých a zelených šmouh. Za nimi se hučení motorky změnilo v zuřivý řev. Ze spídru vyšlehl záblesk do běla rozpálené plazmy a zápachu spáleniny. Když Aurra zaznamenala přímý zásah, spídr se prudce stočil vlevo. Boba to rychle vyrovnal. Nechal spídr klesat a Aurra se za nimi zhoupla, pak zase stoupl a klesl. Motorka řvala.
„Jsme poškození?“ snažil se Boba překřičet řev motorů.
„Nic vážného,“ křikl zpět Kos. Jeho blaster se míhal tam a zpět a snažil se udržet Aurru na mušce, ale ta byla příliš rychlá. „Hodlám zavolat posily – “
Boba polkl. Jestli místopředseda zavolá pomoc, dorazí další vojáci. Ti Aurru zatknou – ale jeho také. Bude vyslýchán kvůli tomu, co úředníkovi řekl a...
Otřásl se. Ani nechtěl pomyslet na to, co by se mu stalo, kdyby ho vyslýchali. Kdyby to, co ví o Dookovi a Tyranusovi, zjistil San Hill. Kdyby to zjistil hrabě...
Nemohl nechal úředníka promluvit. Nahrbil se nad ovládáním, popadl ovládání rychlosti a zadal příkazy.
„Na její hlavu je vypsaná odměna,“ řekl Boba. „Budete odměněn, když jí mému pánovi přinesete. Nastavím komunikátor na nouzový hovor,“ lhal, předstíraje, že mačká malý panel s červenými světly. Ohlédl se, aby se ujistil, že se Kos dívá na motorku uhánějící za nimi. Pak se podíval nahoru.
Před nimi se objevily temnější mezery, nejspíš další šachty nebo údržbářské tunely. Boba sledoval jeden z nich, trojúhelníkový otvor, stále větší a větší, jak se k němu hnali.
„Teď!“ vydechl Boba. Udeřil do ovládání a spídr náhle uhnul a zmizel v temném tunelu.
„Co to děláš?“ ptal se Kos.
„Úhybný manévr,“ řekl Boba. Auřřina motorka se mihla kolem vchodu do tunelu. Boba zadržel dech.
Zcela jistě se chvíli znovu objeví.
„Sledujte jí,“ řekl Boba a ukázal na postavu na motorce, šedý stín proti jasnému vchodu. „Já udržím spídr v klidu.“
Kos zamumlal: „Není jí dobře vidět. Je tu příliš tma.“
„Což znamená, že vás také moc dobře neuvidí,“ odpověděl Boba.
Ale to byla další lež. Aurra Sing měla mysl a instinkty dravce. Stejně jako jeho dovednosti. Ve tmě mohla vidět tak jasně jako tuk’ata.
Ale Kos ne.
Boba zadržel dech. Klesl dolů jak jen se odvážil, doufaje, že si toho místopředseda nevšimne. Ale ten hleděl do tmy, snažíc se udržet na Aurru na mušce.
„Támhle je,“ zamumlal. Boba zaslechl cvaknutí pojistky blasteru. Kos pozvedl ruku.
Boba se přikrčil, když vzduch za ním proťal výstřel.
Ale nebyl úředníkův. Byl Aurry.
„Mám tě!“ vykřikla triumfálně. Boba se ušklíbl, když Kosovo dlouhé tělo přepadlo přes bok spídru a bezhlesně spadlo do široké a prázdné šachty. Pozdě si Boba uvědomil, že jeho zbraň v hlubině zmizela také.
A teď byl Boba sám s Aurrou Sing.
„Myslels, že mě zradíš? Zamysli se znovu!“
S tupým zaječením motorka vyrazila k Bobovu spídru. Rozhlédl se kolem, doufaje, že objeví něco, co by mohl použít jako zbraň.
Nic. Nechal ruce na ovládání a vzdorovitě hleděl na Aurru.
„Na Aargau je všechno na prodej,“ řekla s krutým úsměvem. „Koupila jsem si občanství. Škoda, že nebudeš žít dost dlouho na to, abys udělal to samé.“
Její smích dozněl a nenávistně se na Bobu zadívala. „Nikdo mi neunikne, Bobo. V tom, co dělám, jsem nejlepší.“
„Můj otec byl lepší,“ řekl Boba tiše a chladně. Beze strachu se jí díval do očí. Přitom se jeho ruka pomalu sunula po ovládání. „Můj otec nezabíjel pro zábavu. Nebo ze strachu.“
„Strach?“ téměř zaječela Aurra. Oči jí blýskaly a na jejím mrtvolně bílém obličeji se objevily dvě karmínové skvrny. „Myslíš si, že jsem vystrašená? Myslím, že je čas, ti ukázat skutečnost!“
Obličej se jí změnil v masku hněvu. Pozvedla blaster před obličej, motorku přímo za spídrem. „Sbohem, Bobo,“ řekla.
Boba se skrčil. Rukou na ovládání udeřil do tlačítka nadepsaného OBRÁCENÍ SMĚRU. Výstřel z Auřřina blasteru mu prolétl necelý metr nad hlavou. V tu chvíli spídr vystřelil dozadu. Doufal, že udeří přímo do motorky. Místo toho do ní udeřil z boku. Aurra zuřivě vykřikla, jak se jí pohnula ruka a její další výstřel šel mimo. Motorka se divoce zmítala, jak se Aurra snažila se s ní nezřítit do propasti.
„Ano!“ vykřikl Boba triumfálně. Spídr se kymácel sem a tam a stěží se vyhýbal stěnám. Konečně nad ním znovu získal kontrolu a vyrazil k hlavní šachtě. Za sebou slyšel Auřřino zlostné ječení a temné hučení, jak motorka snižovala rychlost. Zamířil se spídrem tam, odkud přiletěl. S lehkým řevem klesal ke vchodu k Úrovni Dva.
