Kapitola 22.
Kapitola 22
Boba věděl o něčem lepším než přemýšlením, jestli se Aurry Sing zbavil. Byla jako mynock přilnutý ke své kořisti a těžko zbavitelný.
Ale nebylo to nemožné. Když se spídr přiblížil ke vchodu na Úroveň Dva, zavadil Boba o komunikační jednotku. Okamžitě se ozval nějaký hlas.
„Pane, po nějakou dobu jsme s vámi nemohli navázat spojení. Jste v pořádku?“
Boba si pročistil hrdlo. „V pořádku,“ řekl co nejhlubším a nejzastřenějším hlasem, jakého byl schopen. „Ale na Úrovni Dva se nachází renegátská cizinka. Je ozbrojená. Možná i pár obětí – “
A já nechci, abych byl jednou z nich!
Za ním se náhle ukázal tvar Auřřiny motorky a ozvalo se další výbušné prásknutí. Komunikátor utichl. Boba se nahnul nad ovládáním a nespouštěl oči ze svého cíle: vstup na Úroveň Dva.
Blíž, blíž... viděl známý nápis a dveře. Kolem něj létaly oranžové a rudé jiskry, když se spídrem přistál na plošině. Se skloněnou hlavou vyskočil a vyrazil ke dveřím. Otevřel je a proběhl jimi na druhou úroveň.
Svět okolo okamžitě změnil barvu. Místo tmy všechno zářilo jemnou zelenou. Byl v dalším tunelu, ale tento byl dobře osvětlený. Na jeho konci blikal nápis.
VÝCHOD
Boba se otočil. Na druhém konci byl další blikající nápis.
INTEGALAKTICKÁ KUATSKÁ BANKA
POUZE VCHOD
„To je ono!“ vykřikl Boba. Rozběhl se. Za dveřmi slyšel, jak ztichl pohon motorky. Nepotřeboval se ohlížet, aby věděl, že je mu Aurra v patách.
Před vchodem do banky stál strážní droid. „Mohu vidět vaši kartu, prosím?“ zeptal se mechanickým hlasem.
Boba sáhl do kapsy. Na vteřinu se mu zastavilo srdce: Ztratil ji!
Ale ne, byla stále tady. Vytáhl ji a podal droidovi. Ten ji pozvedl ke svým infračerveným očím a proskenoval ji. Pak vzal Bobu za ruku. Boba ucítil závan tepla, jak droid četl jeho DNA. Potom přikývl.
„Velmi dobře,“ řekl. „Můžete vstoupit.“
„Zastavte ho!“ zazněl Auřřin hlas z druhého konce chodby.
„Měl byste zkontrolovat její totožnost,“ řekl Boba bez dechu. „Je ozbrojená a myslím, že její papíry jsou padělané.“
Prošel dveřmi do banky. Za sebou zaslechl zvuk Auřřiných bot. Pak se ozval droidův chladný hlas.
„Mohu vidět vaše občanské doklady, prosím?“ zeptal se. Dveře se zavřely a zamkly. Usmál se, když zaslechl Auřřin výkřik frustrovaného hněvu.
„Mohu vám pomoci?“
Byl to další droid. Tento měl úhledný kryt ve zlaté a stříbrné barvě. Stál před rozlehlou černou zdí. V ní byly tisíce a tisíce malých boxů označených čísly.
„Chtěl bych si vyzvednout svůj majetek,“ řekl Boba udýchaně. „Můj otec – něco mi tu zanechal než zemřel.“
„Samozřejmě,“ řekl droid zdvořile. „Mohu vidět vaši kartu, prosím?“
Boba mu ji podal. Droid se otočil a vyrazil podél zdi. Konečně se zastavil a vložil kartu do zdířky ve zdi. Jeden z boxů se otevřel. Jedna droidova paže z ní něco vytáhla. Zavřel box, otočil se a vyrazil zpátky k Bobovi.
„Toto ruší váš účet,“ řekl a podal mu malý kožený váček. Pak si kartu vložil do otvoru v hrudi. Ozvalo se zasyčení a vyvalil se proužek dýmu. Karta byla zničena.
Boba se na měšec podíval. Vypadal odporně mrňavý. Otevřel ho a vysypal si do dlaně hrstku zářivých barevných kreditů.
„To je vše?“ zeptal se a zavrtěl hlavou. „Otec mi toho nechal víc!“
„Dnes byla z účtu vybrána velká částka,“ řekl droid. „Pět set tisíc mesarků. Tohle je zbytek. Váš účet je nyní zrušený,“ dokončil droid a odvalil se pryč.
Boba se za ním nevěřícně díval. Pak se podíval na peníze ve své ruce. Z průchodu za sebou zaslechl hlasy.
„Nechte mě! Říkám vám, že moje papíry jsou pravé! Můžu mít blaster!“
Zdálo se, že Aurra Sing to má s bezpečností Aargau těžké. Jakmile se Boba otočil, otevřely se postraní dveře. Do chodby vešlo několik těžce ozbrojených vojáků ve stejných uniformách, jako měl místopředseda. Sledoval, jak s dupotem běží k místu, kde bezpečnost Aurru zadržela. O chvíli později zaslechl Auřřin vzteklý výkřik, jak jí vojáci obklíčili.
„Ne – nechte mě, nikdy – “
Boba bojoval se zachvěním. Žádnou lítost k Auřře necítil – zabila by ho stejně jako toho úředníka a ještě s větším potěšením. Ale věděl, že ztráta svobody pro ni bude mnohem horší než ztráta podílu na bohatství jeho otce.
Přesto nejspíš nebude zavřená nebo zadržená dlouho. Na to by Boba vsadil život. Ale ne teď. Teď se chystal udržet si každou cennost, kterou měl. Zadíval se na peníze ve své ruce – nebylo toho moc, ale nejspíš mu to bude stačit na vybavení lodě. Dost na to, aby se z Aargau dostal. Vrátil peníze do váčku a zavřel ho. Opatrně ho dal do kapsy k otcově knize. Pak se otočil a rychle vyrazil na Úroveň Jedna.
