Kapitola 4.
Kapitola 4
Boba zaslechl, jak se Aurra ostře nadechla. Úřednice za stolem udělala sekavý pohyb rukou. Zabijácký droid se zastavil a pomalu pozvedl jednu ruku.
Jeho lasery mířili na Aurru Sing!
Nájemná lovkyně přešla reflexivně do obranného postoje. „Odvolejte ho!“ přikázala úřednici.
Ale ta jen zavrtěla hlavou. „Říkám vám,“ řekla svým chladným hlasem. Dívala se na Auřřin blaster. „že tu budete muset nechat zbraně.“
„Ani za nic!“ prohlásila Aurra. Sáhla po blasteru. Ale náhle se zastavila, protože spatřila, jak droid sáhl po tříštivém granátu.
„Och,“ řekla Aurra a stáhla z blasteru ruku. „Promiňte! Myslím, že jsem ten detail přehlédla. Byla jsem příliš zaměstnaná se vším ostatním, o čem jsem přemýšlela.“
Aurra pohlédla na Bobu a usmála se – úsměv byl spíše úšklebek. „Je to tak, Bobo?“
„Jasně,“ souhlasil Boba. Doufal, že si úřednice nevšimla jeho úšklebku, stejně jako toho Aurry. „Byli jsme tak rozrušení přistáváním, že jsme na to dočista zapomněli!“
Úřednice se k němu obrátila a shovívavě se usmála. „Tím jsem si jistá.“
No tedy, ti dospělí jsou hloupí! pomyslel si Boba. Věděl, že kontrola zbraní je jediná věc, která by ho mohla od Aurry oddělit – nastálo.
„Ale stále zde musíte zbraně zanechat,“ pokračovala úřednice. Znovu na Aurru pohlédla – ale tentokrát se neusmívala. „Trestem je smrt. To je poslední varování.“
Aurra se zamračila. „Nikdy nechodím neozbrojená.“
„Nečetla jste planetární předpisy?“ Úřednice začala monotónně recitovat: „Žádné nezákonné přesuny drahých kovů. Žádné držení zbraní mimo obyvatel Aargau –“
Aurra ji rychle přerušila. „Můžu si je nechat v lodi?“
Úřednice přikývla. „Dobře. Ale budete muset být doprovázena bezpečnostním personálem.“ Pokynula uniformovaným strážcům, kteří stáli opodál. V dálce Boba zahlédl jiné uniformované muže procházející kolem. Někteří měli tvář schovanou pod helmou; další byli prostovlasí.
„Potřebuji eskortu Sigma Červená,“ ohlásil úřednice do komlinku. „Má povoleno vrátit se na loď,“ řekla droidům a pokynula jim rukou.
Na její rozkaz se droidi stáhli. V tu chvíli ke stolu přistoupili bezpečnostní stráže.
„Nějaký problém?“ zeptal se jeden z nich a podezřívavě se na Aurru zadíval.
Bob ucítil, jak mu opět začíná tlouct srdce.
Co když budou přinuceni, aby Aargau opustili než stačí vyzvednout otcovy peníze? Měl z toho tak špatný pocit jako předtím. Vlastně horší – protože uvízne s Aurrou Sing!
Ale Aurru evidentně napadlo to samé. Její výraz se změnil na vypočítavý. Věnovala stráží stejně falešný úsměv jako předtím úřednici.
„Spolupracuji, důstojníku,“ řekla. Ale pohled, který Bobovi věnovala byl všechno, jen ne milý.
Klonový strážný se na Aurru stále podezřívavě díval. Úřednice také. Pak na Aurru ukázala.
„Doprovoďte ji, prosím, zpět na její loď,“ řekla.
Strážní popadli Aurru každý z jedné strany.
„Ujistěte se, že opravdu nechá zbraně na palubě,“ pokračovala. Pak se na Aurru opět zadívala. „Až to uděláte, stráže vás sem opět doprovodí. Pak vám vydám konečné potvrzení a budete moct jít do dalších úrovní Aargau.“
Aurra jí pohled oplatila a zadívala se na její uniformu: Měla blaster.
„A co vy?“ vyštěkla. „Vy jste ozbrojená!“
„Neposlouchala jste?“ zeptala se úřednice nevěřícně. „Obyvatelé zbraně mít můžou. Vlastně je pro obyvatele Aargau nezákonné zbraň nemít.“
Aurra se otočila na Bobu. „A co on?“ ptala se a zlostně na něj ukázala. „Proč ten nemá doprovod?“
Úřednice se zadívala na Bobu, který se tvářil tak mladě a nevinně, jak to jen šlo – tohle byla šance, kterou hledal. Úřednice zavrtěla hlavou.
„Není ozbrojen,“ řekla chladně. „Jakmile dostanou přístup, mohou na Aargau neozbrojení lidé jít kam se jim zlíbí. Tento chlapec přístup získal. A žádná pravidla neporušil. Může se rozhodnout za sebe.“
Obrátila se k Bobovi a zeptala se: „Bobo Fette. Chcete jít se svojí strážkyní na loď? Nebo tady chcete zůstat?“
Svoboda! „Počkám tady,“ řekl a snažil se nedat své vzrušení najevo.
Chvíli si myslel, že se na něj Aurra vrhne. Ale pak ji asi napadlo něco lepšího. Napadl by koneckonců strážce svého svěřence?
„Radši tady zůstaň!“ štěkla. „Za chvíli jsem zpátky, a tak se radši ani nehni!“
Strážci k ní nápadně přistoupili. Aurra se otočila.
„Ať to máme za sebou,“ prohlásila a vyrazila se strážemi po boku ke Slave I.
Ale když vyšli na plošinu, ještě se na Bobu podívala. Její obličej byl chladný, ale v jejích očích blýskal hněv.
Přesto, jakmile byla z dohledu, se Boba neubránil úšklebku. Konečně. Byl sám.