Kapitola 6.
Kapitola 6
Boba se opřel o zeď a pozvedl ruce k boji –
Ale proti komu? Nebo čemu? Boba šokovaně vydechl.
Protože si nejprve myslel, že se dívá do zrcadla. viděl svůj vlastní obličej, tělo a obranně pozvedlé ruce. Dokonce i oblečení bylo stejné – stejná šedomodrá tunika, stejné vysoké černé boty. Jediný rozdíl byl ten, že chlapec, který na Bobu zíral měl helmu.
Ale nebyla to helma klonových vojáků nebo dokonce mandalorianská helma. Tohle byla hnědá helma se zlatavým kováním. Takových už Boba na domovském Kaminu viděl tisíce. Byla to cvičná helma, součást tréninkového vybavení mladých klonů.
Boba se díval na svoje klonové dvojče!
Oba se ostražitě měřili, ruce pozvedlé v bojovém postoji. Po minutě zavrtěl klon hlavou. Natáhl k Bobovi ruku. Teprve teď si Boba všiml, že něco drží.
„Tohle ti upadlo,“ řekl klon. „Nahoře u toho bezpečnostního stolu.“
Boba se na to nevěřícně zadíval. Byla to kniha – ta, kterou mu otec nechal. Boba zavrtěl hlavou a konečně si ji od druhého chlapce vzal.
„Díky,“ řekl Boba. Byl tak zaměstnaný tím, aby se ztratil dřív, než se Aurra vrátí, že úplně zapomněl, že má knihu u sebe. Odvážil se usmát se. K jeho překvapení se chlapec usmál také.
„Myslel jsem, že by to mohlo být důležité,“ řekl klon. „Jsem rád, že jsem tě dohnal.“
Turbovýtah s nimi hladce a tiše klesal. Světélka nade dveřmi signalizovala, že se blíží k Úrovni Dvě, tisíce metrů pod první úrovní. Boba si dal knihu zpět do kapsy ke kartě. klon se na něj zvědavě zahleděl.
„Nemáš helmu,“ řekl a poklepal na vlastní. „Jsi lichý nebo sudý?“
„Lichý nebo sudý?“ opakoval Boba. „Co tím myslíš?“
Pak si vzpomněl.
Všichni mladí kloni měli číslo. Všichni mladí kloni nosili tréninkové helmy jako měl ten chlapec před ním. Jediným rozdílem bylo, že některé helmy měly zlaté kování. Ostatní měly prosté černé plochy. Lichá čísla byla zlatá. Sudá čísla byla černá.
Helma tohoto chlapce měla zlaté kování. Byl lichý. Stále na Bobu zíral a trpělivě čekal na odpověď.
„Och,“ řekl Boba konečně. „Jsem, eh, jako ty. Lichý.“
Klon vážně přikývl. „Také jde tvá helma do opravy?“ Poklepal na tu svou a zatvářil se, když se ze sluchátka ozvalo zapraskání statické elektřiny. Boba to sotva zaslechl.
„Proto jsem tady,“ pokračoval klon. „Měl bych zůstat na palubě s ostatními. Ale moje helma selhává. Náš velitel mi řekl, že bude rychlejší, když si to nechám opravit tady na Úrovni Technické Podpory.“
„Technické Podpory?“ řekl Boba.
„Třetí Úroveň. Tam probíhají všechny opravy.“ Zadíval se na Bobu a poprvé se mírně zamračil. „To bys měl vědět. Tvoje helma musí být opravdu vadná.“
Boba věděl, že tréninkové helmy poskytují neustálý přísun dat, která mladí klonové vstřebávají. Některé informace se předávají právě přes sluchátka. Jiná data jsou vizuální, proudící po malém displeji překrývajícím levé oko. Výchova klonů probíhala dvakrát rychleji než u normálních lidí. Rostli dvakrát tak rychle a díky svým helmám se i tak rychle učili.
„To je pravda,“ přitakal Boba pomalu. „Právě jsem šel dolů, abych se podíval, jestli už je spravená.“
Klon přikývl. Znovu se usmál a Bobu zajímalo, jestli je jeho přátelství způsobeno tou poruchou. Kloni obvykle moc emotičtí nebyli.
A přestože jich byly statisíce, byli stále sami.
Jako já, pomyslel si Boba překvapeně. Poprvé se na něj také usmál.
„Já jsem 9779,“ řekl klon. „Jaké máš označení ty?“
Boba rychle přemýšlel. „1313,“ řekl.
„Jsem z Generace Pět tisíc,“ pokračoval klon. „Ty také?“
„Eh, jasně,“ řekl Boba. Doufal, že už nebude muset na nic jiného odpovídat. Přesto byl sám zvědavý. „Proč jsou vojáci tady na Aargau?“ zeptal se.
„Myslíš nás?“ zatvářil se 9779 překvapeně. „Měl bys raději helmu dostat opravenou, když jsi to zapomněl! Říká se, že Separatisté jsou tady na Aargau. Tohle je neutrální planeta, ale my, klonoví vojáci, tu jsme, abychom na to dohlédli. Jen pro jistotu.“
Jen pro jistotu, opakoval si Boba. Zajímalo ho, proč sem armáda bere klony s nedokončeným výcvikem. Musí to být součást tréninku – jít na relativně stabilní svět a učit se hlídkovat a bránit.
„Blížíme se k Úrovni Dva,“ ozval se mechanický hlas turbovýtahu. „Prosím, ustupte ode dveří.“
9779 poslušně ustoupil. Boba vyrazil ke dveřím, ale klon ho zastavil.
„Zapomněl jsi?“ zeptal se 9779 vážně. „Jedeme na Úroveň tři. Vyzvednout tvou helmu!“
„Och – “ zakoktal Boba. „Já, eh – “
Ale dveře se začínaly otevírat. A Boba se o případné problémy nestaral.
Protože ho problémy našly sami. Před turbovýtahem stála Aurra Sing!