Kapitola 8.
Kapitola 8
Boba se rozhlédl. Sotva mohl turbovýtahy spatřit – příliš velký dav. To znamená, že Aurra Sing bude mít problém si ho všimnout alespoň chvíli. Přejížděl pohledem z jednoho tunelu na druhý. Všechny měli to děsivé stříbrozelené světlo Druhé Úrovně.
Je poklad v jednom z nich?
Bylo to jako skládačka. Nebo spíš – jako labyrint. Bludiště. A pod touto úrovní byla další úroveň a potom další, patra na patrech až ke kilometry vzdálenému povrchu Aargau, kde se nacházelo Podměstí. I kdyby své kredity získal, jak by našel cestu? Dokázal by se vrátit na Úroveň Jedna a ke své lodi?
Bludiště nad bludišti. Jednou mu otec říkal o svém zajetí a uvěznění v podzemním labyrintu na Belsavisu a jindy na Balmořře. Smrtící stvůry podobné škorpiónům ho pronásledovaly tunely.
„Jak jsi unikl?“ ptal se tehdy Boba bez dechu.
„Tím, že jsem si udržel chladnou hlavu,“ odpověděl mu otec. „Bludiště jsou projektovány k tomu, aby tě zmátly. Dezorientovaly tě. Ale bludiště vždy mají svou vnitřní logiku. Koneckonců je někdo navrhl. Když zůstaneš klidný a budeš přemýšlet, najdeš vždy cestu ven – pokud máš dost času.“
Boba zavrtěl hlavou. Díval se na množství tunelů okolo sebe.
Nikdo by nikdy neměl dost času, aby je všechny prošel!
Pohlédl na knihu, kterou stále držel v ruce.
Až ji budeš potřebovat, tak ji otevři, říkal mu otec. No, myslím, že teď ji potřebuji! pomyslel si Boba a otevřel ji.
Displej byl šedý a prázdný. Ale pomalu se na něm začaly objevoval písmena.
NIKDY NEHLEDEJ POMOC, četl.
Boba si zprávu četl pořád dokola. Konečně knihu zavřel a vrátil do kapsy.
Nikdy nehledej pomoc. Rozhlížel se po tisících stříbrozelených tunelech. Jak by mohl najít cestu, jestliže nepožádá o pomoc?
„Promiňte,“ ozval se vedle něj hluboký hlas.
Boba vyskočil s rukama v bojové pozici. Vedle něj stála malá postava, ani ne tak velká jako on. Měla nejasně oslí, bledě žlutý obličej a velké špičaté uši, které trčely na obě strany jako křídla. Na sobě měla žluté prosté domácí kalhoty a vestu přes stejně žlutou košili. Ruce a tváře měla porostlé krátkou jemnou srstí.
Byl to Bimm, poznal Boba. Domorodý obyvatel Bimmisaari.
„Nemohl jsem si nevšimnout, že vypadáte mírně zmateně,“ pokračoval Bimm svým zpěvavým hlasem. „Mohu vám pomoct?“
„Eh,“ zakoktal Boba. Pak si vzpomněl na to, co říkala otcova kniha.
Nikdy nehledej pomoc.
Boba se nervózně ohlédl k turbovýtahům, ze kterých vystupovali další cestující.
Mohl by ten záblesk červené a bílé, podobný karmínovému blesku, být Aurra Sing? nebo se mu to jen zdálo?
„Já jsem Nuri,“ řekl Bimm. „Nezávislý penězoměnec.“ Nuri pokynul k hemžícímu se davu okolo. „Je to matoucí, že? Zvlášť pro návštěvníka, který je na Aargau poprvé. Je tohle vaše první návštěva?“
Boba se na Nuriho podezíravě zadíval. Ale Bimmův zpěvavý hlas byl přátelský a jeho malé jasné oči teplé a vřelé. Kromě toho byl Boba o hlavu větší než malá bytůstka. Boba neochotně souhlasil. „Á – á – áno – tohle je moje první návštěva.“
Bimm moudře přikývl. „Myslel jsem si to. Většina mého obchodování obsahuje pomáhání lidem, jako jste vy. Ulehčování jim zdejšího pobytu. Návštěvníci z celé galaxie přilétají na Aargau – “
Nuri mávl rukou. Kolem nich prošla skupina jasně oblečených Mrissiů, kterým z dlouhých plášťů koukalo zářivé peří. Hned za nimi šli ve formaci ostražité bezpečnostní stráže. Za nimi byli další členové Bankovního Klanu.
Nicméně vypadala tato skupina jinak než jiné. Boba je zamračeně sledoval. Víc těžce ozbrojených strážců tu bylo z jediného důvodu. A také množství strážních droidů S-EP 1. Mezi nimi kráčel velmi dlouhý a velmi hubený muž s obličejem tenkým a ostrým jako žiletka. Doprovázeli ho dva poručíci.
„To je San Hill,“ řekl Nuri potichu. „Hlava Intergalaktického Bankovního Klanu.“
„Vypadá jako velký napíchnutý hmyz,“ řekl Boba, který nechtěl dát Bimmovi najevo, že už ho dřív viděl.
Nuri se pokusil skrýt usměv. „Možná. Ale je to jeden z nejmocnějších mužů v galaxii. Jeho přítomnost tady je opravdu velice zajímavá.“
Oba se otočili a sledovali, jak procesí mizí v jednom zeleném tunelu.
Když byli pryč, Nuri řekl: „Ale o to nejde!“ Bimm položil chlupatou ruku na Bobovo rameno. „Řekni mi, proč jsi na Aargau?“
Boba se chystal odpovědět. Ale slova mu uvízla v hrdle. Koutkem oka zahlédl další záblesk rudé a bílé, jak se mihl na druhé straně davu.
Tentokrát nebylo pochyb, že to je Aurra Sing.