Kapitola 9.
Kapitola 9
Na Bimmově tváři se zračilo soustředění. „Co se děje?“ zeptal se.
Boba neodpověděl. Velmi pomalu ustoupil a napůl se přikrčil. Nuri se otočil a přelétl pohledem okolní dav. Po chvilce se ostře nadechl.
„Udělal sis působivého nepřítele, mladý muži,“ řekl. Na druhé straně rozlehlého prostoru bylo možno spatřil svalnatou postavu Aurry Sing. Stála poblíž turbovýtahů a prohlížela okolí. Nuri na Bobu pohlédl a udělal krok dozadu, aby se postavil vedle něj. „Nájemná lovkyně! A ne ledajaká lovkyně, ale legendární Aurra Sing!“
Boba se k Bimmovi otočil. Překvapilo ho, že nevypadal vystrašeně. Místo toho vypadal ohromeně.
Z toho se Boba cítil trochu lépe. „Ano,“ řekl. „Já, no – mám s ní nějaký obchod. Víš, já jsem také nájemný lovec. Nebo budu, až – “
Bimm pozvedl malou chlupatou ruku. „Už nic říkat nemusíš. Mé služby ti jsou k dispozici. Ale předpokládám, že bychom si měli promluvit jinde!“
Rychle Bobu popadl za ruku. „Tudy,“ řekl a ukázal na nedaleký malý tmavý průchod.
Boba se ohlédl. Aurra byla pryč. Na jejím místě teď stál strážní droid.
„Ale ne!“ vydechl Boba. Ucítil záchvěv paniky. Aurra mohla být kdekoli, za kýmkoli...
Byl bezstarostný. A jeho bezstarostnost ho může stát jeho peníze – nebo život.
„Rychle,“ zašeptal Nuri. „Pojď – “
Boba váhal. O tomto malém tvorovi se špičatýma ušima nic nevěděl. Nuri sice vypadal dost neškodně, ale –
Ale Boba neměl jinou možnost. Jestli tady zůstane, zahraje si s Aurrou a bandou klonů na schovávanou.
„Dobře,“ řekl Boba a následoval Nuriho do temného průchodu. „Už jdu.“
Na rozdíl od ostatních tunelů byl tento úzký a tmavý. Měl nízký strop a zaoblené stěny.
Nad ním nebylo žádné označení, které by ho identifikovalo. Akorát byl ve stěně vedle vchodu usazen malý panel se spoustou tlačítek. Nuri vyťukal kód, který se Boba pokusil sledovat. O chvilku později se stěna otevřela a odhalila skrytý druhý průchod.
„Tudy,“ řekl Nuri. Přikrčil se, aby prošel dovnitř a Boba ho následoval.
Dveře se za nimi zavřely. Boba se narovnal a zamrkal. Ocitli se v malé kruhové místnosti. Místo přízračně zeleného světla Úrovně Dva, bylo světlo měkce žluté. Konejšivé jako Nuriho hlas.
„Kde to jsme?“ zeptal se Boba.
Bimm se na něho zadíval a zúžil oči. „Na tvé otázky odpovím za chvíli, můj mladý příteli,“ řekl tiše. „Ale napřed zodpovíš ty moje.“
Boba polkl. Ruka mu ochranitelsky zajela ke kapse. Bimmův pohled ji následoval. Boba nahmatal kartu, ale nevyndal ji.
Nemusel. Nuri už uhodl, co tam má. Znovu se na něj podíval a na širokém obličeji mu hrál úsměv.
„Ach! Rozumím!“ řekl Nuri. „Máš přístupovou katru. Jsi tady, aby sis vyměnil peníze – nebo aby sis je vyzvedl z jedné z bank. Můžu se na ni podívat?“
Boba zakroutil hlavou. Prsty se mu kolem karty pevně sevřely. Ucítil na čele pot. Co ten tvor udělá?
Díval se na Nuriho. Ten byl menší než on. A jistě i slabší.
Ale pak si Boba uvědomil kde byl: v cizím tunelu na cizí planetě. I kdyby Bimmovi utekl, kam by šel?
Jako by mu četl myšlenky, natáhl Nuri ruku. Tvářil se klidně. „Nerozumíš, mladý muži! Já nejsem zloděj! Jsem tu, abych poskytoval své služby, to je celé. Můžu ti pomoct tvé kredity získat!“
Bimm se zadíval na Bobovu kapsu. Koukal z ní lesklý růžek karty. V temné místnosti úplně zářil.
„To je to, co dělám,“ pokračoval Nuri. „Pomáhám návštěvníkům. Samozřejmě za poplatek.“
Boba zaváhal. Kdyby se mu kartu pokusil ukrást, dokázal by ho Boba srazit na zem. Mohl by ho donutit, aby udělal, co chce.
Není to něco, co nájemní lovci dělají? Zajímání lidí?
Ale teď Nuri nebezpečně nevypadal. Vypadal přátelsky. Vypadal, že chce Bobovi opravdu pomoct. Aby – jak to říkal? – aby mu poskytl své služby.
Může mu Boba věřit?
Boba si vzpomněl na svůj sen o otci. Na Sen.
„Nikomu nevěř, ale každého využij.“
Boba se zadíval na Bimmovy jasné přátelské oči. Pomalu vytáhl kartu z kapsy a přikývl.
„Dobře,“ řekl. Jeho oči ztvrdly. „Ale pamatuj si – jsem nájemný lovec. Jako Aurra Sing. Nechtěl bys ji naštvat, že? No tak také nechtěj ani pomyslet, že bys mě podvedl.“