Kapitola 12.
Kapitola 12
Boba se otočil k monitoru. Ve spodní částí rolovala čísla a slova. Statistiky, jména zúčastněných závodníků, jejich domovský svět a závodní třída. Potom se obraz změnil. Boba viděl vnitřek obrovské arény plné křičících, brebentících a mávajících diváků.
Zajímalo by mě, jestli je tam někde Ygabba, pomyslel si Boba. Zajímalo by mě, jestli našla tu dodávku zbraní.
Ale dlouho ho to nezajímalo.
„Ještě tři minuty!“ vykřikl Etti, který dělal bankéře. „Všechny sázky musí být do té doby!“
Přes monitor se míhaly hladké stroje – kluzáky. Boba je dychtivě sledoval.
Páni, kdyby se mi jeden z nich dostal do rukou!
Vysoce výkonné motory kluzákům umožňovaly dosáhnout rychlosti osmi set kilometrů za hodinu. Mezi nimi se motali opravárenští droidi. Dolaďovali přívod paliva a prováděli poslední opravy. Boba by rád řídil jakýkoli z těchto kluzáků – ale který z nich dnes v noci vyhraje?
„Ještě dvě minuty!“ vykřikl Etti.
Boba se sklonil k monitoru, který teď ukazoval charakteristiky různých závodníků. Boba několik z nich poznal – dinosauří Chros-filik z planety Phu; Gasgano; Ody Mandrel; LobWa Loba, rváčský Aqualish, který vypadal na místního favorita; dychtivý mladý Aleena, Mab Kador, ve svém vybaveném Bílém Panteru.
Ale byly tu i další jména a tváře, které Boba nikdy předtím neviděl. Jak by mezi nimi mohl vybrat toho, který dnes všechny porazí? Lidé a nelidé po celé aréně uzavírali sázky. Mnoho z nich své peníze prohraje. A několik nejspíš prohraje svůj život.
Boba nechtěl být jedním z nich.
Navzdory chladnému vzduchu začal po Bobově krku stékat pramínek potu. Helma ho dřela do krku. Opatrně si ho otřel a usilovně přemýšlel. Jabbovi hosté se mačkali kolem ettiského bankéře a cpali mu kredity do jeho dlouhých rukou.
„Jedna minuta!“ zařval.
Boba koutkem oka spatřil, že ho Jabba pozoruje. Rychle se otočil k monitoru.
Statistiky říkali, že Mab Kador nebyl poražen poslední tři závody. Vypadal mladě a vyhladověle. Boba si pomyslel, že musí být skvělým závodníkem. Toho podpořím. Chci, aby vyhrál on.
Ale nebyl to Jabba, kdo závody podporoval? Boba slyšel, že zločinecký šéf na Tatooinu ovládá všechno od pašování blasterů až po dovoz zakázaného koření. Každá hazardní herna byla pod huttským dohledem. Každý nepatrný zlodějíček platil Jabbovi poplatky. Stejně jako všichni rozmáhající se zločinečtí šéfové. Ti, kteří se stali příliš ambiciózní, kteří se Jabbu pokoušeli podvést, byli hledaní nájemnými lovci a přivedení do Jabbova paláce.
Dokonce i na vzdáleném Kaminu Boba slyšel strašné příběhy o tom, co se děje uvnitř pevnosti Jabby Hutta. Nikdy ho nenapadlo, že by to mohl vidět na vlastní oči.
„Dvacet vteřin!“
Boba polkl. Prsty nahmatal otcovu knihu. Nehodlal ji vytáhnout, ale už jen její dotyk ho uklidňoval.
Kvůli znalostem musíš najít Jabbu. Nedá ti je; musíš si je vzít.
„Čas vypršel!“
Boba vydechl. Zvedl hlavu a zjistil, že na něj Jabba upírá pohled svých velkých, plazovitých očí.
„Takže, mladý Mandaloriane! Zvolil sis?“
Každý ve stanu se tísnil před monitorem – všichni kromě Boby a Jabby. Gangster vyplázl jazyk. Natáhl se k velkému koši plném ylesianských bílých červů, nabral jich plnou hrst a vložil si je do úst. Bobovi se udělalo špatně. Od monitoru zazněl řev diváků v aréně.
Závod začal.
„Řekni – hned!“ zaburácel Jabba. „Říkal jsi, že jsi přišel pro znalosti? Musíš ukázat, že je dokážeš zvládnout! Kdo bude vítěz?“
Boba na něj zíral.
Nedá ti je; musíš si je vzít.
A najednou přišel na správnou odpověď.