Kapitola 13.
Kapitola 13
„No?“ dožadoval se Jabba.
Boba na něj beze strachu pohlédl. „Ó nejmoudřejší z Huttů! Vítěz bude – ten, koho zvolíte vy!“
Všechno ztichlo, kromě ztlumeného monitoru. Zvenčí byly slyšet zvuky výkřiků a potlesku. Několik tlumených výstřelů z blasteru. Jabba ze svého trůnu shlížel na Bobu. Velmi pomalu pozvedl své těstovité ruce a zúžil oči. Celé jeho tělo se začalo třást. Jeho dlouhý tlustý ocas sebou švihal a kroutil se jako umírající slimák.
Jabba Hutt se smál.
„HO HO!“ Jeho smíchem se otřásal celý stan. „Dobře řečeno, mladý válečníku!“ Znovu nabral hrst červů a strčil si je do tlamy. „Chytrá odpověď! A pravdivá!“
Boba se ve skrytu helmy úlevně zašklebil. „Děkuji, ó Velký a Moudrý Hutte,“ řekl.
V respektu sklonil hlavu. Byla to správná věc.
Jabba jeho obličej neviděl. „Jsem ohromen.“ A já ohromen znechucením, dodal Boba v duchu. „Estrale!“ zahřměl Jabba a mávl na ettiského bankéře. „Shromáždi jejich peníze!
Odcházíme!“
Boba se zmateně rozhlédl.
„Ale závod ještě neskončil,“ podotkl.
Jabba se znovu otřásl smíchem. „Vím, kdo vyhraje. Mám důležitější věci na starosti.“
Upřeně se na Bobu zadíval. „Mladý Mandaloriane! Říkal jsi, že tě poslal Jango Fett.“
„To je pravda,“ přikývl Boba.
„Jsi tedy také nájemný lovec?“
Bobův hlas byl pevný a hlasitý. „Ano, jsem.“
„To je dobře. Pořád potřebuji nájemné lovce – i ty malé. Půjdeš se mnou do mého paláce. Můj majordom Bib Fortuna ti tam zajistí výbavu. Potom, co mi zaplatíš dluhy, budeš pod mým velením.“
„Mé dluhy vůči vám?“ zeptal se Boba. Nedokázal skrýt pobouření. „Co vám dlužím?“
Okamžitě na krku ucítil Drovianův horký dech.
„Za to zemřeš,“ zavrčel.
Vytáhl zakřivený nůž a držel ho jen pár centimetrů od Bobova obličeje.
„A,“ dodal Drovian s úsměvem, „zemřeš pomalu.“