Kapitola 1.
Kapitola 1
Někteří lidé věří, že je vesmír prázdný. Otec Boby Fetta, Jango Fett, byl jedním z nich.
„Vesmír je prázdnota,“ říkal svému synovi. „A prázdnota je neužitečná, dokud není naplněna prací, energií, lidmi nebo loděmi. Dobrý nájemný lovec se někdy může zdát neviditelný. Ale ví, jak využít prostor kolem sebe. A když ho využívá, ten prostor prázdný není.“
Boba si nikdy nemyslel, že je vesmír prázdný. Když pozoroval vesmír kolem své lodi, Slave I, myslel si, že vesmír je plný, skvělý a krásný. Všude byly planety a hvězdy. Viděl vzdálené záblesky zelené nebo zlaté nebo červené, které ukazovaly mlhoviny, galaxie nebo dokonce velké vesmírné lodě.
Přesto s otcem v jedné věci souhlasil. Nezáleželo na tom, co mezigalaktický prostor byl. Boba věděl, že toho bude muset udělat ještě hodně.
„Přibližovací vzdálenost,“ informoval ho chladný hlas palubního počítače. „Blížíme se k Tatooinu.“
Boba se naklonil dopředu. Ruce se mu rozběhly po ovladačích pilotní konzole. Prsty ťukaly do tlačítek, přepínačů a dotykových senzorů. Usmál se.
Byl součástí komplexního prostoru uvnitř lodi. Jeho lodi, po tom, co jeho otec zemřel. Jen před pár dny na planetě Aargau získal Slave I zpět od Aurry Sing, známé nájemné lovkyně, která mu ho ukradla.
Aargau byl bankovní svět galaxie. Tam také Boba získal to, co zbylo z otcova jmění – dost na to, aby loď dovybavil na cestu.
„Odhadovaný čas přistání 01200 mesarků,“ řekl počítač. „Pronikáme atmosférou Tatooinu.“ Tatooine.
Boba Fett se zadíval na planetu pod sebou. Byla to velká koule barvy kosti s občasnými pruhy tmavě hnědé a bílé. V dálce oranžově žhnuly dvě tatooinská slunce. Byly jako démonické oči, oplácející Bobův pohled.
Ne, vesmír nebyl prázdný.
Sklonil se a zadal příkaz na ovládacím panelu. Slave I s těžkým řevem zajel do tatooinské atmosféry. Loď se řítila k povrchu planety. Dvojhvězda se zmenšovala a zmatněla. Ale zůstávala hrozivou. Boba se s úšklebkem zadíval na pouštní svět.
Tohle určitě není místo, kde by člověk chtěl strávit hodně času, pomyslel si.
Písečné bouře, oceány písečných dun, vyprahlé kaňony, zavlažovací farmy a neúprosné horko. Z toho co Boba o Tatooinu slyšel, to tam vůbec nebylo pěkné.
Tak proč tam vlastně letím?
Boba se ušklíbl. Na tuto otázku odpověď znal.
Jeho otec, Jango, byl zabit Jedim Macem Winduem. Ale jako jeden z nejlepších nájemných lovců v galaxii (podle Boby ten nejlepší) věděl, že může o život přijít každý den.
A svého syna miloval. Aby ho připravil na to nejhorší, co se může stát, mu Jango nechal knihu. V ní byly informace, rady a povzbuzení. Všechno bylo psáno slovy Bobova otce. Někdy mu kniha i ukazovala jeho obraz.
„Hlídej si tu knihu,“ řekl Jangův hlas, když knihu Boba otevřel. „Nechávej ji zavřenou. Otevírej ji jen, když ji budeš potřebovat. Pak ti pomůže. Není v ní příběh, ale Cesta. Jdi po ní a jednoho dne se staneš velkým nájemným lovcem, Bobo.“
To si Boba přál ze všeho nejvíc. Být skvělým nájemným lovcem, jako byl jeho otec. Věděl, že by na něj byl Jango pyšný.
Občas, když si pozdě v noci knihu prohlížel, předstíral, že je jeho otec stále někde naživu.
Ale to nikdy netrvalo dlouho.
Teď měl knihu v kapse. Nepotřeboval se do ní podívat. Věděl, že rada, která v ní je, se týká Tatooinu.
„Pro znalosti musíš k Jabbovi,“ říkala kniha. „Nedá ti je. Musíš si je vzít.“
Jabba Hutt! Jeden z nejznámějších gangsterů a zločineckých lordů! A nejslavnější a nejnechutnější tatooinský obyvatel.
Jabba byl ten důvod, proč Boba přistává na téhle pusté planetě.
Boba už našel Tyranuse. A nakonec kvůli tomu skončil na Aargau. Tyranus si zvolil Janga Fetta jako matriku pro republikovou armádu klonů.
Ale Tyranus také byl hrabětem Dooku, který vedl Separatisty, nepřátele Republiky.
A věděl to pouze Boba.
Ve znalostech je síla, říkával mu otec. Ale i síla znalostí může být omezená.
Pro znalosti musíš k Jabbovi. Nedá ti je. Musíš si je vzít.
Boba utekl před Aurrou Sing a z Aargau, ale k přežití potřeboval víc kreditů. Potřeboval víc síly. Potřeboval víc znalostí. Zhluboka se nadechl a zadal do počítače koordináty města Mos Espa, které bylo uspěchaným tatooinským vesmírným přístavem.
„Připravit se na přistání,“ řekl lodi a sobě.
Boba si to nechtěl připustit, ale potřeboval Jabbu Hutta.