Kapitola 20.
Kapitola 20
„HO HO!“ smál se Jabba potěšeně. „Durge a neozbrojený válečník!“
Boba neztrácel čas. Než ho mohl Durge chytit, skrčil se mu Boba mezi nohy.
Jabba se smál a vykřikoval: „Je rychlý!“
„Ne dost rychlý!“ ječel Durge.
Z jeho zbraně vyšlehl rudooranžový záblesk. Boba se odkulil. V mžiku byl opět na nohou. Rozhlédl se.
Pár metrů od něj byl rožeň. Chobotnice se na něm klátila jako velká prázdná rukavice. Po chapadlech jí přebíhaly plamenné prsty.
Boba k ní vyrazil, rychlý jako úder srdce. Popadl jeden konec rožně. Kov byl teplý, ale ne horký. Trhnul s ním nahoru a otočil se.
„Ty!“ vykřikl Durge. V jedné ruce držel blaster, v druhé dýku.
Ale vše, co Boba viděl, byla mandalorianská lebka planoucí na lovcově hrudi. Vykřikl a mávl dlouhou kovovou tyčí. Rozpálená chapadla se rozvinula jako čepele a udeřila Durge do obličeje. Na chvíli byl oslepený.
„Argh!“
Ale chvíle Bobovi stačila. Přitlačil tyč Durgeovi na hruď. Chobotnice vybuchla v kapky horkého tuku, který mu vystříkl na obličej.
„To tě naučí!“ ječel Boba. Udýchaně se otočil k Jabbovi. „Teď, kdybychom mohli – “
„Ne tak rychle, Mandaloriane!“
Boba uhnul stranou – ale ne dost rychle. Něco zasvištělo: Durgeova čepel. Boba se přikrčil. Na helmě ucítil letmý úder. Na okamžik byla naprostá tma. Pak mu obličej zalilo světlo a vzduch. Vedle sebe zaslechl ošklivé žuchnutí.
„Co to je?“ vykřikl Jabba překvapeně a napůl se zvedl z trůnu. Jeho ruka ukazovala na podlahu.
Boba zamrkal. Podíval se na zem vedle sebe.
Přímo do prázdných očí své bitevní helmy.
„Je to jenom kluk!“ vyjekla jedna z twi-leckých tanečnic. Její modrá kůže přímo zářila, když se pohrdavě dívala na Durge. „Nový nájemný lovec je chlapec!“
„Chlapec?“ opakoval Jabba. Na chvíli na rozhostilo ticho.
Bobu polil chlad. Ruka se mu natáhla pro helmu, ale neodvažoval se pohnout. Pár metrů od něj stál Durge, kterému se ho povedlo odmaskovat.
Pak se Jabba začal smát. „Chlapec! A porazil Durge!“
„Dospělosti se nedožije!“ S výkřikem se Durge na Bobu vrhl.
„Stůj!“ zahřměl Jabba. Nájemného lovce okamžitě obklíčil tucet Gamorreanů. Durge pozvedl blaster.
Objevili se další stráže. Neochotně zbraň sklonil. Pohled, kterým Bobu obdařil, v sobě měl víc zuřivosti a čisté nenávisti, než Boba kdy viděl. Pak promluvil stěží slyšitelným hlasem:
„Budu tě lovit. To je můj úkol a já nikdy úkoly nenechávám nedokončené.“
Boba se rychle odvrátil. Zvedl svou helmu a vložil si ji pod paži. Pak se zadíval na trůn. Věděl, že zločinecký šéf je jeho největší šance na ochranu.
„Ó moudrý Jabbo,“ řekl. „Nech mě sloužit ti. Vyzbroj mě. Dej mi spídr. Pak mi dej úkol a já ho splním.“
„Vyzbrojit tě?“ posmíval se Jabba. „Ale ty zbraně nepotřebuješ! Právě jsi nám to ukázal! A co se týče mého úkolu...“
Slimákovitý gangster přejížděl pohledem z Boby na Durge. „Někdo překáží mým pašeráckým operacím na Tatooinu. Má na to bandu zlodějů. Kradou mé náklady zbraní. On je pak prodává.“
„Komu je prodává?“ zeptal se Boba.
„Separatistům. Ale nejde mi o to, komu je prodává. Jde mi jen o to, že bere to, co je moje. Chci ho zničit. Chci, aby také byli zabiti jeho pomocníci.“
Boba přikývl. „Znáte jeho jméno?“
„Ano. Je to Neimoidian. Jmenuje se Gilramos Libkath.“
„Gilramos Libkath?“ opakoval Boba nevěřícně.
„Přesně to jsem říkal,“ odpověděl Jabba netrpělivě. „Znáš ho?“
Libkath! To jméno Ygabba použila – pro Pána!
Boba skryl své zděšení. „Jestli ho znám?“
Rychle se podíval po Durgeovi.
Nenáviděný nájemný lovec byl asi dvakrát větší než on. Byl ozbrojený. Měl spídr. Nenáviděl Mandaloriany.
A jak viděl, tak podle toho jak se na něj koukal, tak Bobu nenáviděl ze všeho nejvíc.
Teď jsem měl štěstí, pomyslel si Boba. Překvapil jsem ho – dvakrát.
A on to už nikdy nedopustí.
Boba sevřel helmu pevněji.
Teď je moje největší síla znalosti.
Vím, kdo Libkath je. Vím, kde je.
Boba se opravil: Kde bude, až přijede převzít zbraně, které pro něj Ygabba s ostatními ukradla.
„Položil jsem ti otázku!“ zaburácel Jabba. „Znáš Gilramose Libkatha?“
Boba zaváhal. Pak zavrtěl hlavou. „Ne. Ale najdu ho.“
„Nevěřte mu!“ přerušil ho Durge. Gamorreanští strážní okolo něj začali bručet. „Už jednou vás oklamal! Udělá to zase!“
Natáhl k Bobovi pěst. „Dejte mi ho, Jabbo! Zajistím, že jeho lži zemřou spolu s ním!“
Jabba si Durge zamyšleně prohlížel. Pak se otočil k Bobovi. „Říká pravdu. Oklamals mě – a ti, co mě oklamou, nebudou žít dost dlouho na to, aby o tom mohli vyprávět.“
„Ó vaše Velkoleposti! Neoklamal jsem vás,“ odporoval Boba jasným a lichotivým hlasem.
„Nikdy bych nedokázal oklamat vaši velkou moudrost! Jen jsem chtěl ukázat, jak špatně je ten lovec připraven – tím, že oklamu jeho.“
Ukázal na Durge. Jabba se po něm ohlédl.
„Ach!“ souhlasil mocný zločinec. Usmál se. „Samozřejmě! To jsem věděl!“
Rachotivě se zasmál. Poskoci kolem něj se hihňali a šklebili.
„Děkuji ti, ó Jabbo.“ Boba na něj nebojácně pohlédl. „Teď, když mi dáš nové zbraně, odejdu. Nevrátím se, dokud Gilramose Libkatha nechytím.“
„Dát ti zbraně?“ teplota Jabbova hlasu poklesla. „Nic ti nedám!“
Pokynul k jednomu výklenku. Odtud okamžitě předstoupil Bib Fortuna. „Tito nájemní lovci maří můj čas,“ řekl Jabba. „Mluví, když by měli jednat. Tenhle – “ ukázal na Durge „ – se nechal porazit pouhým chlapcem! Jeho reflexy slábnou.“ Po Jabbově tváři se rozlil úsměv. „Durge si musí zostřit schopnosti. Pak bude lovit rychleji. Bude lovit lépe.“
„Zostřím si zuby na kostech toho kluka!“ vykřikl Durge.
„Možná,“ zavrtěl Jabba hlavou. „Ale napřed se seznámíš s několika mými zvířaty.“
Jabba bouchl ocasem, až se podlaha otřásla.
„Bojoví arachnidi!“ zakňučela tanečnice.
Místnost zaplnilo vzrušené mumlání. Gamorreané se v očekávání šťouchali. Durge pohlédl na Bobu a vzdorovitě proti Jabbovi pozvedl pěst.
„Já je porazím!“ vykřikl.
U jejich nohou se v podlaze objevila široká temná díra.
Tma a štěbetavé zvuky. Jak se Boba díval, po podlaze jámy chřestili dva mohutní caridští bojoví arachnidi. Každý měl dvanáct ostrých noh pokrytých čepelovitými ostny. Další ostny měli na zádech. Jejich tlamy odhalovaly dýkovité zuby. Nad nimi se blyštěl tucet očí jako jedovaté klenoty.
Boba se ostře nadechl. Arachnidi se za tím zvukem obrátili a na Bobu se upřelo dvacet čtyři očí.
„Jsou hladoví,“ zamumlal usmívající se Bib Fortuna.
„I na tebe,“ řekl Jabba a pohlédl na Bobu. „Přestože se Durgeovy reflexy opravdu velmi zpomalily, bude triumfovat.“
„A pak budu lovit,“ řekl Durge a jeho karmínové oči se upřely na Bobu. „Budu lovit tebe!“
