Kapitola 23.
Kapitola 23
Boba věděl, že jestli poletí, může si ho každý snadno všimnout.
„Radši se dostanu tam dolů,“ řekl si sledujíc bludiště ulic a uliček dole. „Tam se můžu před Durgem schovat aspoň na chvíli.“
Ale tu chvíli neměl. Vlastně neměl moc času.
A přesně nevěděl, kde je Libkathovo doupě.
Zamračil se. Křižoval nad kantýnami a doky. V dálce viděl otlučené obrysy zařízení Mentise Qinxe. Představoval si, jak tam na něj čeká Slave I.
„Brzy tam budu.“
Nedaleko se zvedala obrovská budova. Téměř zakrývala nebe. Aréna.
Gilramosovo doupě bylo blízko arény!
Zatočil a klesl jen pár metrů nad zem. Několik obchodníků se za ním ohlédlo. Boba se otřásl.
„Spěchám!“ zařval na ně.
Hlavní silnice před ním náhle končila. Boba vyletěl nahoru přes zeď. Za ní byly další uličky. Viděl hádající se prodavače vody a přede dveřmi kantýny trpělivě čekající banthy.
Ale neviděl místo, kam ho Ygabba předtím dovedla.
Povyletěl o pár metrů nahoru a rozhlédl se.
Támhle!
Pod ním byl známý tvar zničeného theedského křižníku. Na jeho bocích byly mrtvé rostliny. Pokrývalo ho rozdrcené sklo, kusy kovu a jiné smetí.
Pro náhodného pozorovatele to byl jen další vrak vesmírné lodi.
Pro Bobu první krok ke svobodě.
Ubral plyn, snažíc se zpomalit sestup. Přesto přistál trochu tvrději. „Uf!“
Opřel se o zeď, aby se uklidnil. Vypnul jetpack a poplácal ho.
„Opravdu ses hodil,“ řekl. „Připomeň mi, že to má Gab’borah u mě.“
Sundal si helmu a otřel si pot z obličeje. Měl žízeň, bylo mu horko a byl unavený.
Také byl velmi šťastný. Rozhlédl se po uličce, aby se ujistil, že ho nikdo neviděl. Vzhlédl.
Ani známka po Durgeovi.
Zatím.
Otočil se. Byly tam dveře, do kterých pronásledoval Ygabbu. Zhluboka se nadechl. Pak je otevřel a vešel dovnitř.
Zahalila ho temnota. Temnota a chladný vzduch. Boba si nastavil infračervený vizuální mód. Okamžitě viděl.
Před ním byl dlouhý tunel. Mezi nejčernějšími stíny, jaké kdy viděl, zářilo děsivé šarlatové světlo. Opatrně postupoval vpřed. Podlaha byla posypaná zničeným smetím. Cihly, prázdné nádrže na vodu, zbytky jídel. Zastavil se a strčil do něčeho botou. Zvedl to.
Byl to štítek. Nad sloganem byl obrázek tlustého huttského obličeje.
OPRAVDOVÁ ČISTÁ VODA Z GORGALOVÝCH PRAMENŮ
NEJLEPŠÍ Z BESTINU
Ygabba říkala, že byl náklad zbraní schovaný uvnitř nákladu ze zavlažovací farmy u Bestinu.
Zdálo se to tak dávno, ale přitom ji potkal teprve včera večer. Tehdy s ostatníma ukradla ty zbraně. Měli sotva čas je sem dopravit.
Gilramos nebude mít moc času odvést si své kradené zboží.
Je tady, pomyslel si Boba. Právě teď – jako bych ho cítil.
Hrdlo se mu sevřelo strachem. Pomalu vykročil červeně osvětlenou místností. Zastavil se u vchodu do tunelu.
Poslouchal.
Slyšel hlasy. Jeden byl úzkostlivý a prosebný. Další byl tichý a zlomyslný. Ten hlas by Boba poznal kdykoli. Tomu hlasu by nevěřil ani nanosekundu.
Byl to Gilramos Libkath.
