Kapitola 24.
Kapitola 24
Boba tiše vešel do průchodu. Jak šel, hlasy byly čím dál hlasitější, až jim rozuměl co říkají.
„Pane, vzali jsme, co jsme mohli. Pak ho viděli stráže. Neměla jsem jinou možnost než skončit.“
To byla Ygabba. Její hlas zněl zoufale... a vystrašeně.
„Není toho dost,“ zasyčel někdo. Gilramos – Neimoidian dětmi nazývaný Pán. „Na tyto nelegální zbraně čeká několik důležitých lidí – neprodávají se leckde, ale jen na černém trhu a kupující na mě spoléhají, že pokryji poptávku. Víš co se stane, když selžeš.“
Ozval se ostrý výkřik. Ne Ygabby. Byl malého chlapce Murzze.
„Neubližujte mi, prosím!“ kňučel.
Bobovi se sevřel žaludek. Něco před ním blýsklo – vchod do centrální místnosti. Vypnul infračervený mód, takže viděl lépe. Kradl se vpřed.
„Znáš naši dohodu,“ pokračoval Gilramos svým úlisným odporným hlasem.
Boba dosáhl vchodu. Bezpečně se schoval ve stínech a zíral dovnitř.
Uprostřed místnosti stál vysoký Neimoidian v propracované fialové a tmavě modré róbě. Plazí obličej byl rozdělený šklebem. U nohou mu ležela malá postava – Murzz. Vedle něj ochranitelsky stála Ygabba.
„Prosím, Pane,“ prosila.
Boba si zastínil oči, aby viděl lépe.
Byl to další virtuální obraz? Nebo to byl skutečně on?
Neimoidian se sklonil a popadl Murzze za rameno. Chlapec křičel strachy a bolestí.
Boba zlostně sevřel pěsti.
Byl to opravdu Gilramos.
Neimoidianova ruka se sevřela, zatímco druhá divoce gestikulovala.
„Selhal jsi! Mělo tu být sedmnáct krabic se zbraněmi! A kolik jich vidím? Šestnáct!“
Boba se natáhl, aby se mohl podívat. U okraje místnosti bylo množství beden se stejným štítkem.
OPRAVDOVÁ ČISTÁ VODA Z GORGALOVÝCH PRAMENŮ
Ale pár beden bylo otevřeno. A určitě neobsahovaly vodu.
Byly plné zbraní. Pár malých raket vyrobených technologií, kterou Republika zakázala.
Dost na vybavení armády. A nejen armády dětí. Boba koutkem oka viděl několik bitevních droidů, jak se jim ze stínů blýská pancíř.
Úplně nadskočil, když se Gilramos rozkazovačně zeptal: „Kdo jsem, děti?“
Po celé místnosti vstalo množství dětí. Pozvedly ruce a ukázaly v nich zářící oči.
„Jsi náš Pán, Libkathe,“ řekly jedním hlasem.
Gilramos přikývl. „Správně. Kdo se o vás stará?“
„Vy, Pane.“
Droidi hrozivě pozvedli zbraně.
Některé děti zakňučely. Murzz Gilramose zlostně kopl.
„Nech mě být!“ vykřikl.
Neimoidian však jen stiskl pevněji.
„Kdo vám poskytuje úkryt?“
„Vy, Pane,“ opakovaly děti.
„Správně.“ Plazí škleb se zachmuřil. Gilramos popadl Ygabbu za rameno. „A co chci na oplátku?“
„Poslušnost, Pane.“
„A když ji nedostanu?“
Boba se rychle rozhlédl. U vchodu ležela hromada cihel. Jednu popadl.
„Odpovězte!“ vykřikl Gilramos a zlostně Ygabbou zatřásl. „Když poslušnost nedostanu?“
Boba se vyplížil na samý kraj tunelu. Zamířil a hodil.
Zásah!
Gilramos překvapeně uskočil. Jeho vysoký klobouk se zakymácel a spadl. Sevřel si hlavu. Ygabba okamžitě popadla Murzze a vyrazila pryč. Děti po celé místnosti zvedaly ruce. Zářící oči jasně žhnuly a pak zablikaly. Bitevní droidi se se zlověstným zabzučením přesunuly do bojových pozic.
„Kdo se odvážil mě napadnout?“ vykřikl Gilramos.
„Proč si netroufneš na někoho stejně velkého jako ty?“ vykřikl Boba na oplátku. Popadl další cihlu a hodil ji.
Trefa!
Gilramos tentokrát klopýtl a málem upadl. Děti od něj se vzrušeným křikem utíkaly. Šplhaly ke zdem a kryly se na vyvýšeném ochozu. Pouze Ygabba zůstala na svém místě a zírala, jak Boba vešel do místnosti.
„Boba Fett!“ zaječela. Smála se tak široce, že Boba na chvíli zapomněl jak na Gilramose, tak na droidy.
„Jsem to já!“ odpověděl Boba.
„Fett?“ opakoval Gilramos a znovu se zakymácel. Na jeho obličeji se objevila stružka bledě žluté kapaliny. „Ty ses odvážil na mě zaútočit?“
„Správně!“ odvětil Boba a pozvedl ruku dlaní nahoru. „Mě neovládáš!“
„Ale budu!“
Gilramos natáhl ruku a z ní vyletěl záblesk karmínového světla. Byla to nějaká síla nebo jen trik? To Boba nezjišťoval. Skrčil se a pak zažehl jetpack. Vyletěl nahoru a kopl Neimoidiana do hlavy.
„Argh!“ vykřikl Gilramos. Bitevní droidi ztuhli očekávaje rozkazy.
Jestli dokážu popadnout jednu z těch zbraní, můžu ho sejmout a ty droidy také! pomyslel si Boba. Zamířil k otevřené bedně. Pak dostanu Jabbovu odměnu!
Bedna byla přímo pod ním a on k ní natáhl ruku. Prsty zavadil o pažbu blasteru.
Wham!
Do očí ho bodlo fialové světlo. Vykřikl a vyrazil nahoru. Najednou mu hlava do něčeho udeřila.
Strop!
S výkřikem spadl.
