Kapitola 25.
Kapitola 25
Na vteřinu se všude rozlila tma. Boba zamrkal a vzhlédl. Nad ním se zpoza zdobeného klobouku skláněl ještěří obličej.
„Tak copak tady máme?“ zeptal se Gilramos a olízl si rty. „Silného a chytrého chlapce. Takového, který se hodí do mojí armády. Samozřejmě po pár úpravách.“
Popadl Bobu za ruku. Ten se mu chtěl vytrhnout, ale Neimoidian byl překvapivě silný.
„Zabere to jen chvíli,“ řekl Gilramos. Droidi se za ním přesunuly do formace a mířili na Bobu blastery. „A pak...“
„Ten Mandalorian je můj!“ zahřměl nějaký hlas. Gilramos se otočil, stejně jako Boba.
„Durge,“ zašeptal.
Lovcovo obrněné tělo vyplňovalo celý vchod. V obou masivních rukách držel blaster. Jeden mířil na Gilramosovu hlavu a druhý na Bobu.
„Jeden pohyb a rozpráším tě po celém Dunovém moři!“ prohlásil Durge spokojeně.
Boba Gilramose kopl. Durge zahrozil blasterem.
„Pochybovals o mě, zakrslíku?“ blýskl očima.
Vkročil do místnosti. Boba zaslechl ostré dětské zasyknutí. Droidi se obrátili a přenesli mušku na Durge. Ten se rozhlédl.
Usmál se. Široce a hrozivě.
„Tak tohle je tvoje armáda, Gilramosi?“ Pohrdavě si změřil droidy, poodstoupil a šťouchl jednu dívenku blasterem. „Zlodějské děti a hrst droidů?“
Boba ho sledoval. Kdybych měl zbraň, pomyslel si, dokázal bych nás všechny osvobodit!
Ale dokázal by to? Podíval se stranou.
Všude byly bedny se zbraněmi. Jeden zbloudilý výstřel a celé to místo se stane zbraní!
Počkat chvíli. Koutkem oka viděl něčí pohyb. Nebyl to droid. Ani Gilramos.
Ygabba. Stála poblíž hromady beden. Pohnula hlavou a zoufale se na Bobu podívala.
„Ygabbo!“ zakřičel. „Odveď je pryč! Běžte – HNED!“
V tu chvíli zaječel a hodil sebou na zem. Durge se se zařváním otočil. Jeho blaster vystřelil. Boba kopl Gilramose. Neimoidian zaječel a pokusil se ho chytit. Droidi postoupili dopředu.
Pozdě! Boba byl volný!
Durgeův výstřel zasáhl Gilramose, který padl. Další výstřel zasáhl droida, jak se ostatní snažili Durge zaměřit.
„Tudy!“ vykřikla Ygabba. „Rychle!“
Děti se rozptýlily jako hejno ptáků. Ygabba stála u vchodu a křičela na ně. Děti pobíhaly všude. Krčily se v děrách ve zdech, šplhaly mezerami ve stropě. Všude zářily oči, jak do sebe děti vrážely a snažily se dostat do bezpečí.
Všechny kromě Boby.
„Teď ty!“ zařval Durge. Další výstřel srazil droida, který se mu připletl do cesty. Droid padl a Durge se zasmál. „Jsi na řadě!“ zahřměl a namířil na Bobu.
Boba se ohlédl. Spatřil Gilramose, jak se plazí po podlaze ke svému klobouku. Ten ležel vedle Boby.
Neimoidiani si své klobouky velmi cenili. To Boba věděl. Reprezentovaly moc a prestiž. Žádný Neimoidian bez něj nemohl být.
Ne dokud nebyl mrtvý.
Boba klobouk popadl. „Nééé!“ zaječel zoufale Gilramos.
Boba se otočil. Místností se rozlehl další hlas: „Bobo!“
Rozhlédl se. Všechny děti byly pryč – kromě Ygabby. Stála u vchodu a mávala na něj. Vedle ní byla hromada zbraní.
„Tudy!“ vykřikla.
Boba sevřel klobouk a podíval se na Durge obklopeného zbývajícími droidy. Zapnul jetpack na nejsilnější výkon.
Letěl.
„Zemřeš!“ zařval Durge, který na droidy zapomněl. Namířil blastery na Bobu, který nad ním přeletěl. Trochu klesl a natáhl k Ygabbě ruce.
„Chyť se!“
Popadla ho za ruku. Před nimi byl tunel vedoucí pryč. Za nimi byl Durge a Gilramosovi droidi.
„Drž se pevně!“
Letěl přímo k hromadě zbraní. V posledním okamžiku uhnul do tunelu.
„Můj klobouk!“ kvílel Neimoidian. „Droidi! Zastavte ho!“
„Tumáš!“ zahřměl Durge a vystřelil. Tentokrát se jeho výstřel odrazil přímo do jedné bedny.
Všechno vybuchlo. Ygabba křičela, ale nepustila se. Boba držel hlavu dole a letěl pryč. Theedský křižník se rozpadal v ohlušující explozi.
„Jsi v pořádku?“ snažil se Boba překřičet hluk.
„To se vsaď!“
„Dobře! Protože už jsme skoro venku!“ Před nimi se objevilo světlo, zatímco výbuchy za nimi slábly jako vzdálené hromobití. Za chvíli byli opět venku. Byli volní.
