Kapitola 2.
Kapitola 2
„Planety jsou jako lidé,“ říkával Bobův otec. „Všechny mají individuální osobnosti.“
Tehdy to Bobovi nedávalo smysl.
Potom zjistil, že to je pravda.
Kamino, jeho domovský svět bylo šedé, ponuré a pokryté mraky, splachováno měsíce trvajícími dešti. Kaminoané byly jako jejich planeta. Chladní a zdánlivě neměnní, dobře vychovaní, ale posedlí přesným vedením. Byli to vynikající dozorci nad budováním klonové armády.
Aargau, obsazená Intergalaktickým Bankovním Klanem, byla na povrchu striktně podřízená pevnému řádu, ale pod tím se nacházel chaos Podměstí. Tam se mohlo stát cokoli.
A Tatooine?
Jak se Slave I naklonil, sledoval Boba přístav dole. Byla to směsice kopulí, pěkných věží a gamblerských minaretů. Viděl dlouhá nízká skladiště a rezavé trny starých kontrolních věží vesmírné dopravy. Viděl závodní dráhy, kolosea a bazary. Největší z nich byla obrovská Aréna Citadela. Tam startovaly kluzáky svůj pouštní závod.
Všechno bylo pokryté slabou vrstvou prachu. Domy v Mos Espě vypadaly, jako by se soukaly z pouště jako gigantičtí červi a pak zkolabovali a už nemohli dál. Za hranicemi přístavu se rozprostíralo širé Dunové moře, písečná a prašná pustina s větrem ošlehanými skalami.
Pokud má Tatooine svou osobnost, pomyslel si Boba nevesele, je pěkně zamotaná.
Slave I pomalu přelétával nad sítí doků. Odtud vypadaly jako krátery ježící se dozorci a opravářským vybavením. Kolem se jako mravenci hemžili droidi. Boba se díval dolů a snažil se určit, který dok bude nejbezpečnější. Zbylo mu sotva dost kreditů na zaplacení přistání a už vůbec žádné na doplnění paliva. Na setkání s Jabbou Huttem mu nic nezbylo.
Co by dělal otec?
Pak dostal nápad.
Nasadil si otcovu mandalorianskou helmu, která mu, jak si s pýchou uvědomil, seděla lépe než před pád měsíci. Ucítil závan tepla, jak si oční senzory helmy prohlédly jeho sítnici a potom uklidňující zahučení, jak ho interaktivní systém poznal.
Zapátral v paměti Slave I, aby zjistil umístění doku, ve kterém byl Jango Fett posledně.
Navigační počítač ho informoval, že to byl dok patřící Mentisi Qinxovi.
Boba zadal koordináty a opřel se v sedadle. Loď se klidně naklonila. Začala klesat do změti zchátralých věží obklopujících velký a velmi otlučený dok.
Boba se usmál a poupravil si helmu. Ujistil se, že má knihu v kapse. Po pár minutách Slave I bezpečně přistál v Mos Espě.
Dokázal to. Ale byl to jen začátek.
Musel najít Jabbu.
Rozhodl se, že alespoň napoprvé si helmu nechá. Tak si nikdo neuvědomí, kolik je mu vlastně let. Na sobě měl standardní mandalorianský oblek – šedomodrou tuniku a kalhoty, tmavou košili a vysoké černé boty. S helmou mohl být považován za někoho menší postavy. A to klidně mrlssijským fyzikem, bimmských obchodníkem nebo sullustanským pilotem.
Nikdo nemohl vědět, že je jen dítě.
Pročistil si hrdlo a vystoupil z lodi.
Tatooinský vzduch ho udeřil jako pěst. Horký, suchý, plný kamínků a prachu, které navzdory helmě, cítil na jazyku. O pár metrů dál uháněl pod jinou lodí malý servisní droid. Všude kolem bylo roztroušené nářadí a palivové potrubí. Boba se rozhlédl po někom, kdo by se mu věnoval a svým postojem vyjadřoval sebedůvěru.
„Pane!“ pozdravil ho uhlazený hlas. „Jango Fett, je to tak?“
Blížila se k němu zářící postava – stříbřitě plátovaný administrativní droid 3D-4X. Jeho tupá válcovitá hlava se otáčela, jak přejížděl pohledem z Boby na Slave I.
„Fett, správně,“ řekl Boba. Pocítil malou vlnu úlevy. Droida oklame snáz než člověka nebo jinou bytost. „Potřebuji si tu na chvíli nechat loď.“
„Velmi dobře, velmi dobře,“ řekl droid. Zarazil se. Boba z jeho komunikačního transmitéru slyšel zkomolený proud slabik. Za chvilku se k němu droid otočil. „Pan Qinx si přeje, abych vám připomněl, že na vašem účtu je nevyrovnaný dluh.“
Boba polkl. Pod helmou cítil, jak jeho výraz tuhne. Zhluboka se nadechl, narovnal ramena a řekl: „Jsem si toho vědom. Tady – “Boba vytáhl kreditový čip, na kterém byl zbytek otcova jmění. Droid ho proskenoval a zatočil hlavou.
„To nestačí.“
„To si také uvědomuji,“ řekl Boba rychle. Byl rád, že droid nevidí jeho obličej. „Informuj prosím svého pána, že jdu na soukromou audienci k Jabbu Huttovi ohledně jednoho starého obchodu. Poté, co se s Jabbou setkám, doplatím zbytek.“
„Pan Qinx výslovně uvedl, že – “
Boba zavrtěl hlavou. „Jsem si jistý, že by mě tvůj pán nechtěl zdržovat na schůzku s Jabbou,“ řekl výhružně tak, jak to dělával jeho otec. „Samozřejmě ho mohu informovat, že se opozdím...“
Boba se otočil a udělal krok směrem k lodi. Dech se mu zrychlil. Co když droid zjistí, že blufuje?
Za sebou zaslechl kvičení komunikátoru.
„Velmi dobře,“ řekl droid. Jeho uhlazený hlas zněl trochu znepokojeně. „Samozřejmě nechceme opozdit vaši schůzku s Jabbou Huttem. Budete něco po svém návratu potřebovat?“
Boba se v bezpečí své helmy ušklíbl. Proč ne?
„Ano,“ řekl. „Proveďte prosím veškeré opravy a doplňte lodní zásoby. A palivo.“
„Velmi dobře, pane.“ Droid vyrazil k servisním droidům. „Vy tam! Nechte toho a okamžitě sem pojďte!“
Boba sledoval, jak pípající a vrčící droidi obklopili Slave I. Pak se otočil a vykročil na rampu vedoucí do ulic.
Možná to bude jednodušší, než jsem si původně myslel! Oprášil si tuniku a vyšel ven s hlavou vztyčenou. Jabbo, už jdu!
Ani ne za minutu se beznadějně ztratil.